Sociológ PhDr. Petr Hampl, PhD., provokuje svojimi politicky nekorektnými názormi a ani doma v Českej republike nedostáva veľký priestor v klasických médiách. Vo svojej knihe Prolomení hradeb prirovnáva masovú migráciu k invázii. Je tajomníkom Českej spoločnosti pre civilizačné štúdie a podpredsedom Združenia priateľov bieleho heterosexuálneho muža. Elity podľa neho potrebujú neoliberalizmus na udržanie svojej moci, ale ich čas sa kráti.

V dnešnej dobe sa presadzujú najmä dva ideologické, navzájom súvisiace prúdy. Jednému sa hovorí liberálny kapitalizmus alebo liberálna demokracia. Druhému kultúrny liberalizmus alebo neomarxizmus. Ešte v 20. storočí súperili v rámci západnej civilizácie rôzne koncepty. Prečo napokon zabrala spoločenský priestor práve táto ideológia?

Kdybychom šli hlouběji, než jsou ty dva jevy, které jste teď jmenovali, dostali bychom se k tomu, že se změnila struktura společnosti. Vždy, když se změní myšlení, je dobré podívat se do pozadí, které nové vrstvy nebo společenské skupiny jsou nositeli těch nových myšlenek. Ty myšlenky nemusí být nové, ale předtím byly na okraji a najednou se stávají dominantními, jako se teď stalo s liberální demokracií a neomarxismem. Západní společnosti byly ještě v 60. letech 20. století v zásadě jednotné, tvořily jeden kulturní a morální celek s nějakými společnými hodnotami. Pak se rozdělily na dvě vrstvy s úplně jinou kulturou, skoro by se řeklo jakoby dva národy nebo dvě civilizace. A když se společnost takto rozdělí, každá skupina si hledá nějakou svoji ideologii, která jí umožní držet pohromadě a prosazovat svoje zájmy. Když se rozdělily západní společnosti, lidem, kteří zůstali v nižší a střední vrstvě, zůstala dosavadní představa o životě, to znamená normální životní styl, trochu vlastenectví, rodina, práce, prostě to, na co byli zvyklí od svých rodičů a prarodičů, křesťanství do nějaké míry samozřejmě k tomu patří. A ta nová vrstva, ti nově izolovaní bohatí, se poohlíželi po ideologii, která by je oddělila od těch dole a ospravedlnila jejich mocenské nároky. Ať už náhodou, nebo nějakým záměrem si osvojili právě ten neomarxizmus, který dnes obsahuje tři klíčové body. Jeden bod je útok na sexualitu, pohlavní identitu a tyto věci jako různé gendery. Druhá linie je ekologická. To znamená útok na životní styl a hospodaření. A třetí linie je etnická, co znamená útok na bílou rasu a západní kulturu jako celek. A toto je žel klíčovou ideologií dnešní vládnoucí třídy.

Prečo im práve toto vyhovuje? Ako táto ideológia podporuje ich záujmy? A o čo im ide?

Když se ptáme, o co jim jde, vždycky je lepší rozebrat, o co jde jednotlivým lidem. To znamená, o co jde jednomu manažerovi, jednomu aktivistovi, jednomu mocnému člověku v pozadí. Vždycky mu jde o zvýšení vlastního rozpočtu, o zvýšení moci, o to, aby ti, kteří jsou dole, nemohli reptat. Proto hledají takové ideologie, které zdůvodňují, proč velké peníze a klíčovou politickou moc nemají mít v rukou obyčejní lidé, ale proč je důležité, aby to měla v rukou nějaká vybraná skupina. No přece proto, že Země se hroutí, za chvíli tady bude klimatický kolaps a tato vybraná elitní skupina přinutí celou populaci chovat se správně. Nebo proto, že všichni mají špatný pohled na pohlaví. A tato vybraná skupina všechny naučí mít správný pohled na pohlaví. Jinými slovy, současná vládnoucí vrstva je závislá na tom, že bude více a více regulací, více a více převýchovných programů, více a více boje proti tomu, jak obyčejní lidé normálně žijí, více a více přerozdělování. Pochopitelně, protože oni jsou „přerozdělovači“ a koordinátoři. Hledají různá zdůvodnění, která jim v tom vyhovují. Neomarxizmus jim dává naprosto perfektní obhajobu jejich mocenských zájmů.

Systém sa stále prezentuje tak, že nemáme žiadnu úzku elitu, máme vraj demokraciu a rovnosť šancí, a ten, kto sa bude snažiť, vypracuje sa na vrchol. Dalo by sa to stručne zhrnúť pod známy pojem americký sen.

Když začneme u té Ameriky, je dobré všimnout si, že americký sen nefunguje. Fungoval po většinu dějin, a přibližně od roku 1985 nebo 1990 přestal fungovat. Od té doby většinu času americká ekonomika dále rostla, ale přesto něco přes polovinu obyvatelstva chudlo a další část obyvatelstva zůstávala na stejném. To znamená, že fakticky veškerý prospěch z toho hospodářského růstu mělo nějakých horních 8 % obyvatel. Kdybychom se podívali na klíčové země západní Evropy, dostaneme stejný obrázek. Počet nově zakládaných firem klesá, je těžší a těžší si založit firmu, trh ovládají obrovské korporace. To znamená, že peníze jdou k těm nahoře, takže mluvit o nějaké rovnosti šancí, o nějakém demokratickém kapitalismu je v tuto chvíli naprostá iluze. A co je také podstatné, s tím, jak se změnila tato hospodářská situace, tak se mění i lidské povahy. Jak to vypadalo ještě v Americe v roce 1960, nebo možná v Čechách, na Slovensku v roce 1995? Typický hrdina té doby byl podnikatel, který měl dobrý nápad, byl houževnatý, šel do rizika, vybudoval firmu. Když se podíváme, jací lidé jdou nahoru dneska, to už vůbec nejsou tyto typy. Je to někdo, kdo vystudoval zajímavou školu, v 25 letech nastoupil do korporace, tam dokázal lichotit nadřízeným, správně hrát mocenské hry, vydržel v té korporaci 25–30 let, nic nezkazil, nedostal se do žádného konfliktu s nikým a dneska je v 50 letech v představenstvu. To jsou lidsky úplně jiné charaktery. Ti lidé by ve starém kapitalismu vůbec nemohli obstát, dneska však tvoří novou vládnoucí a finanční elitu.

…

Autor: Marián Benka

Ak vás článok obohatil o ďalší uhol pohľadu, podporte ľubovoľnou čiastkou slobodu slova. Ďakujeme.

CHCEM PODPORIŤ