Bulharská Atlantická rada opakovaně vyjádřila obavy z používání ruských systémů S-400 při cvičeních v Srbsku, a poté i z dodávek Pancir-S1. V této organizaci dokonce vyzvali k tomu, aby bylo zrušeno povolení na využití vzdušného prostoru země pro dodávky podobných zbraní. Představují podle vás ruské zbraně v Srbsku nebezpečí pro Bulharsko? Mohou podobné reakce nějak ovlivnit vztahy mezi zeměmi?

Je logické, že bulharská Atlantická rada vyjadřuje obavy ohledně růstu počtu jednotek ruské vojenské techniky na území Srbska. To je přece její práce – vyslovovat obavy. Je ale zajímavé, že se žádné podobné výroky nekonaly, když Turecko koupilo ruské raketové komplexy S-400. A Turecko je na rozdíl od Srbska členskou zemí NATO. V kontextu politické rétoriky můžeme tvrdit, že rozmístění ruské vojenské techniky v Srbsku představuje pro Bulharsko hrozbu. Není však důležité kdo a co říká, ale to, co se děje. V praxi ale nedochází k žádným změnám v současných vztazích mezi Sofií a Bělehradeem.

V rozhovoru pro televizní stanici Bulharská svobodná televize jste vyslovila názor, že rozšíření EU skončilo, a že ve skutečnosti má větší význam připojení k NATO, nikoli k EU. Jaký pak bude podle vašeho názoru osud Severní Makedonie? A jaké místo jí bude přiděleno v Alianci? Jak napsala agentura Bloomberg, NATO bude muset otevřít svůj „bezpečnostní deštník“ ještě více, a nic za to nedostane. V ruských médiích byl nejednou vysloven názor, že rozhodnutí o přijetí Severní Makedonie bylo odůvodněno přáním NATO upevnit východní křídlo obrany. Budou tedy v Severní Makedonii rozmístěny rakety tak, jako v Rumunsku?

Ambiciózní plány existují vždy, do jaké míry je ale možná jejich realizace? NATO, stejně jako i Evropská unie, už není mezinárodní organizací, jejíž založení a existence byly podmíněny bipolární konfrontací. To je fakt. Rozšíření NATO na východ skončilo připojením Chorvatska. Politické akce a rétorika o západním Balkánu, kde se nachází také Severní Makedonie, mohou vést k zahájení procesu integrace do EU, avšak Severní Makedonie a Albánsko čeká pravděpodobně osud Turecka, které tuto proceduru zahájilo v roce 1963. Nesmíme rovněž zapomínat na to, že reálné rozšíření nemůže být uskutečněno jen díky dlouhým politickým deklaracím evropských institucí různého formátu. Současná situace nedává naději na rozšíření (EU, pozn. red.) směrem na západní Balkán. Lídři největších zemí EU se nemohou dohodnout na evropském finančním rámci a rozpočtu. Kromě toho v letošním roce pokračují složitá jednání o vystoupení Velké Británie z EU s mnoha neznámými. Je možné za takové situace vážně komentovat připojení kteréhokoli státu západního Balkánu k EU?

Co se týče připojení Severní Makedonie k NATO, problém nespočívá v ochotě, ale v nedostatku reálných finančních možností podobný ambiciózní úkol splnit. Členství v Alianci neznamená ani tak financování nové členské země NATO, ale spíše to, že Skopje bude muset platit své členství v Severoatlantické alianci. Kromě toho, když je řeč o vojenských základnách, jde prakticky o americké základny, a nikoli o základny NATO. A i nadále zůstává aktuální šokující výrok francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o „mozkové smrti NATO“. Vzniká dojem, že v posledních letech není NATO přítomno v takových ohniscích konfliktu, jako je Sýrie, Irák a Libye. Poslední věcí, kterou navrhl generální tajemník Severoatlantické aliance, je poslat představitele NATO do Iráku, aby tam učili iráckou armádu. Kde je NATO prakticky přítomno jako reálná globální vojenská síla, s níž by počítaly válčící strany v různých částech světa?

Aliance je dost dlouho přítomna jako politický subjekt, který se prohlašuje za vojenský faktor na Balkánu, ale nepůsobí tak. Proto znamená členství Skopje v Alianci (svazek, pozn. red.) s USA, a nikoli svazek s NATO.

A pokud jde o otázku rozmístění raket na území Severní Makedonie, jako v Rumunsku, patřím mezi skeptiky. Beru (eventuální, pozn. red.) vojenskou základnu Spojených států jako ochranu před