Jeden muž blízký papeži – a tolik zla
Marcelo Sánchez Sorondo. Pochází z Argentiny stejně jako papež, na kněze však byl vysvěcen v roce 1968 v Římě, kde také celý život působí. Řadu let vyučoval na Lateránské univerzitě a později na Libera Università Maria SS. Assunta v Římě. Jako mnoho dalších vděčí na svůj vzestup předchozím papežům: Jan Pavel II. ho v roce 2001 jmenoval biskupem, Benedikt XVI. v roce 2011 členem Papežské komise pro Latinskou Ameriku. Raketovou kariéru v kurii však udělal až za papeže Františka: v současné době je kancléřem Papežské akademie přírodních věd a Papežské akademie společenských věd (PAS), a je považován za člověka velmi blízkého současnému pontifikovi. Výrazně levicově smýšlející hierarcha je však odpůrcem nejen kapitalismu, ale také tradiční nauky Církve. Jako kancléř PAS působí skandál za skandálem. O ten nejnovější se postaral v uplynulých dnech.
Od 31. ledna na sociálních sítích koluje video, na němž při mši sloužené biskupem Sorondem v kryptě baziliky sv. Petra přistupují ke svatému přijímání argentinský prezident Alberto Fernández a jeho milenka Fabiola Yáñezová. (https://www.youtube.com/watch?v=fGrgAssQaRU) Jednou z politických priorit prezidenta Fernándeze je legalizace potratu v Argentině. Kromě toho se v roce 2005 rozvedl; s Yáñezovou žije od roku 2014 (předtím žil deset let s jinou ženou). Když byl v roce 2019 zvolen prezidentem, nastěhoval si ji do prezidentského paláce a Yáñezová od té doby působí jako argentinská první dáma, přestože nejsou manželé. Po mši se prezident Fernández a jeho milenka setkali s papežem: během pětačtyřicetiminutové schůzky nebyla podle dostupných zpráv otázka potratu vznesena a na následující tiskové konferenci Fernández potvrdil, že v legalizaci potratu neustoupí a příslušný návrh zákona bude 1. března poslán parlamentu.
Video vyvolalo mezi katolíky mezinárodní skandál. Následně 6. února zveřejnil portál LifeSiteNews exkluzivní rozhovor s biskupem Sorondem (https://www.lifesitenews.com/news/exclusive-vatican-bishop-defends-giving-communion-to-pro-abortion-argentine-president-and-mistress), v němž se novinářka LSN Diane Montagna dozvěděla mnoho podivuhodných věcí, například že podle církevního práva je kněz „povinen“ podat svaté přijímání otevřeně propotratovému politikovi, neboť podle Soronda lze svátost odepřít jen těm, kdo byli oficiálně exkomunikováni. „[Argentinský] prezident není exkomunikován, tak mu mohu svaté přijímání podat,“ tvrdil biskup Sorondo. Prezidentova propotratová politika s tím podle něj „nemá co dělat“. Odlišné postoje „jsou jen názory některých biskupů vaší země [tj. USA],“ řekl Sorondo novinářce a konkrétně jmenoval kardinála Burkea.
Kánon 915 CIC však uvádí: „K svatému přijímání se nepřipustí exkomunikovaní a trestaní interdiktem po uložení těchto trestů rozhodnutím nebo po jejich úředním zjištění; rovněž se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.“
Novinářka LSN s biskupem Sorondem hovořila v sídle Papežské akademie věd ve Vatikánu během dvoudenního semináře ke „globálnímu výchovnému spojenectví“, což je iniciativa papeže Františka zaměřená na podporu „nového humanismu“. Biskup Sorondo během rozhovoru řekl, že odmítnutí svatého přijímání propotratovému politikovi odporuje nejen „všeobecnému výkladu Církve“, ale i „biskupským konferencím Spojených států, Itálie a Argentiny – a také papeži.“ Když novinářka podotkla, že biskupské konference mají v dané věci pramalou pravomoc, argentinský prelát otočil a svůj názor zdůvodňoval výhradně pomocí odkazů na předchůdce papeže Františka. „Papež Jan Pavel II. podával svaté přijímání všem, kdo jsou pro potraty – všem prezidentům.“ Kancléř Papežské akademie věd rovněž tvrdil, že kardinál Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., poslal ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry jakýsi „druhý dopis“ americkým biskupům, v němž údajně souhlasil se závěrem, že „můžeme podávat svaté přijímání [propotratovým politikům], protože nejsou exkomunikováni“.
Ve světle známých skutečností se Sorondovo tvrzení týkající se kardinála Ratzingera jeví dosti nepravděpodobné. Kardinálův hlavní text k této otázce byl totiž důrazně proti podávání svatého přijímání propotratovým politikům. V roce 2004 adresoval Konferenci katolických biskupů USA (USCCB), která o podávání svatého přijímání propotratovým politikům diskutovala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou propotratového demokrata a katolíka Johna Kerryho, list nazvaný „Způsobilost přistupovat ve svatému přijímání: obecné zásady“ (https://www.ewtn.com/catholicism/library/worthiness-to-receive-holy-communion-general-principles-2153). Poslal ho bývalému kardinálu Theodoru McCarrickovi, tehdejšímu washingtonskému arcibiskupovi a předsedovi pracovní skupiny USCCB pro katolické biskupy a katolické politiky, a biskupu Wiltonovi Gregorymu, tehdejšímu předsedovi biskupské konference, s cílem objasnit nauku Církve a napomoci biskupům při jejich schůzi v Denveru 14.-19. června. Kardinál Ratzinger v dopise konstatoval na základě kánonu 915 CIC: „Vyjde-li najevo něčí spolupráce [na potratech a euthanasii] (čímž se v případě katolického politika rozumí důsledné prosazování liberálních zákonů o potratu a euthanasii a hlasování pro ně), měl by se s takovým člověkem sejít jeho kněz, poučit ho o nauce Církve, informovat ho, že nesmí přistupovat ke svatému přijímání, dokud objektivní situaci hříchu neukončí, a upozornit ho, že jinak mu Eucharistie bude odepřena.“
Když McCarrick Ratzingerův dopis obdržel, svým spolubratřím ho nepředal, bagatelizoval jeho důraznost a překrucoval jeho obsah. „Na té schůzi jsem byl a nikdy jsme to neviděli,“ vyjádřil se pro LifeSiteNews kardinál Burke. – Na závěr schůze v červnu 2004 vydala USCCB prohlášení nazvané „Katolíci ve veřejném životě“. Příslušná pasáž týkající se propotratových politiků uvádí, že „uvážené rozhodnutí“ odepřít jim svaté přijímání „je na každém jednotlivém biskupovi v souladu se zavedenými kanonickými a pastoračními zásadami.“ Prohlášení, třebaže jistě slabé, tedy konstatuje, že rozhodnutí biskupa musí odpovídat zavedeným kanonickým a pastoračním zásadám. Ty ve svém dopise uvedl kardinál Ratzinger. Kardinál Ratzinger měl pak údajně poslat USCCB další zprávu, v níž měl tvrdit, že prohlášení biskupů je „v souladu“ s jeho původním dopisem, nicméně nesouhlasil s tím, že biskupové a kněží mohou podávat svaté přijímání propotratovým politikům, jak tvrdí biskup Sorondo.
Pokud jde o vážné veřejné pohoršení způsobené svatým přijímáním propotratového prezidenta a jeho milenky v srdci křesťanského světa, biskup Sorondo trval na svém s tím, že mši uspořádal proto, že Fernández chtěl dát během návštěvy v Římě „příklad“ svému národu. Sorondo tvrdil, že neměl možnost si s prezidentem Fernándezem před mší promluvit. „Jste kněz. Měl jste si příležitost najít,“ odpověděla novinářka. „Pro dobro jeho duše – i její. Svatý Pavel říká velice jasně, že si člověk může jíst odsouzení (srov. 1 Kor 1,29).“ „Ano,“ odvětil biskup Sorondo, „ale také říká jasně, že ,mým jediným soudcem je mé svědomíʽ.“ „To neřekl. Řekl, že soudit ho bude Pán (srov. 1 Kor 4,4).“ Na to Sorondo: „Pán mě bude soudit, ale Pán je v mém svědomí.“ „Jestliže však člověk nemá svědomí správně formované, v němž skutečně působí Boží milost, pak mu svědomí pravděpodobně lže. Je to zatmění rozumu,“ odpověděla novinářka. Biskup Sorondo vstal, prohlásil, že to je jen její „interpretace“, a rozhovor ukončil. Na závěr však ještě stačil prohlásit, že kardinálu Burkeovi by měl někdo říct, že argentinský prezident, na rozdíl od prezidenta Trumpa, o němž byla řeč v předchozí části rozhovoru, „aspoň chodí na mši“. „[Trump] není katolík, ale byl vůbec prvním prezidentem, který se zúčastnil Pochodu pro život spolu s mnoha tisíci mladých lidí,“ odpověděla novinářka. „Jen proto, aby ho katolíci volili,“ odpověděl Sorondo. Když korespondentka LSN namítla, že Trump nicméně zachraňuje děti, bylo jí řečeno, že se má snažit „pochopit katolické představy“, „nebýt fanatička“ a „pokusit se používat rozum“. Poté se biskup Sorondo vrátil na seminář ke globálnímu výchovnému paktu.
Tolik k nejnovějšímu rozruchu, který tento muž způsobil. Předcházela mu však dlouhá řada jiných:
V roce 2017 například ve Vatikánu pořádal konferenci o mizení biologických druhů, na niž pozval nejextrémnější zastánce kontroly porodnosti na světě. Spojení Soronda s elitami populační kontroly je dlouhodobě dobře známo. Na zmiňované konferenci promluvil například Paul Ehrlich, autor knihy The Population Bomb (Populační bomba) z roku 1968, či John Bongaarts, viceprezident propotratové nevládní organizace Population Council. Ehrlich se několik dnů před konferencí ve Vatikánu nechal v rozhovoru pro The Guardian slyšet, že zbavit svět šesti miliard lidí a zredukovat populaci na jednu miliardu by bylo „celkově prospěšné životu“ (would have an overall pro-life effect). John Bongaarts zase na konferenci pohovořil o „neuspokojené potřebě antikoncepce a plánování rodičovství“ a o tom, že snížení porodnosti by prospělo životnímu prostředí. Biskup Sorondo jim na Vatikánem pořádané konferenci nejen neoponoval, nýbrž tvrdil, že katolíci musejí „lépe pochopit“ nauku Církve o plození a že lepší vzdělání je povede k tomu, aby neměli více než dvě děti: „Často nevíme přesně, jaká je nauka Církve – známe nějakou část, ale ne celou nauku Církve o otázce plodnosti. … A mnoho, mnoho kněží mi říká, že velké řešení otázky plození spočívá ve vzdělávání žen. Protože když máte vzdělání, nemáte děti. Nemáte sem dětí. Možná máte jedno, dvě děti. Ne víc. A to je také povinnost Církve a chci říct, že v katechismech se také říká, že státy jsou odpovědné za blahobyt občanů. Proto je legitimní, když státy zasahují tak, aby správně orientovaly demografii populace. Také toto je myšlenka katolické Církve.“ Bongaartse Sorondův příspěvek potěšil. Uvedl, že v otázce vzdělání má naprostou pravdu, ale dodal, že je také potřebné plánování rodičovství čili antikoncepce, aby ženy „mohly realizovat svá přání“. Podle videozáznamu se Sorondo o katolické nauce, že umělá antikoncepce je vnitřně špatná, ani nezmínil.
Populační kontrola není jedinou oblastí, v níž Sorondo deformuje církevní učení. Ve svém vystoupení na konferenci Actonova institutu v prosinci 2015 například tvrdil, že papežovy výroky o globálním oteplování v encyklice Laudato si’ jsou učením magisteria rovnajícím se nauce o hříšnosti potratu. (http://www.duseahvezdy.cz/2015/12/29/papezsky-poradce-papezovy-nazory-na-globalni-oteplovani-jsou-stejne-zavazne-jako-odsouzeni-potratu/) „Když to papež řekl, je to magisterium Církve, ať se vám to líbí nebo ne – je to magisterium Církve, stejně jako to, že potrat je těžký hřích – je to totéž…“
Ať si biskup Sorondo myslí cokoli, Církev má neoddiskutovatelné principy, jichž se katolíci musejí držet, chtějí-li se za katolíky považovat. Učení o potratu a euthanasii má před pochybnou teorií globálního oteplování rozhodně přednost. Jak ve výše zmíněném listě americkým biskupům o způsobilosti přistupovat ke svatému přijímání napsal tehdejší kardinál Ratzinger: „Ne všechny mravní otázky mají stejnou mravní váhu jako potrat a euthanasie.“
Další oblastí, v níž biskup Sorondo dlouhodobě vyvolává pohoršení katolíků, jsou vztahy s Čínou. Vatikán v roce 2018 podepsal „Provizorní dohodu“ s čínskou komunistickou vládou, kterou okamžitě ostře zkritizovali jak Římu věrní čínští katolíci (např. kardinál Zen), tak jejich zahraniční zastánci. Zatímco kardinál Zen si stěžoval, že Vatikán podpisem pod dohodou „vydává stádo do vlčích tlam“, a aktivista Steve Mosher ji označil nejen za zradu papežské autority a čínské podzemní Církve, ale i zradu pravdy, biskup Sorondo v deníku Global Times (vydávaném čínskými komunisty) Čínu pochválil za „boj proti chudobě a znečištění“. Obdiv biskupa Soronda k Číně je vpravdě bezmezný: V rozhovoru pro španělskou verzi portálu Vatican Insider se vyjádřil, že Čína „nejlépe uskutečňuje sociální nauku Církve“, přičemž velkoryse opominul jak trvající nucené potraty a nucené sterilizace čínských žen (což vzhledem k jeho vřelým vztahům s propagátory kontroly porodnosti zřejmě příliš nepřekvapuje), tak hrůzné praktiky při odebírání orgánů pro transplantaci odsouzencům k smrti (což ve světle názorů papeže Františka na trest smrti překvapuje poněkud více). Dokonce na další konferenci (o obchodování s lidmi, což v dané souvislosti zní jako humor toho nejčernějšího druhu) ve Vatikánu pozval – přes protesty mezinárodní organizace ETAC bojující proti zneužívání transplantací v Číně – dr. Wanga Haibo, šéfa kontroverzního čínského transplantačního programu, a námitky odborníků na porušování lidských práv v Číně vytrvale bagatelizoval.
Vzhledem ke všemu výše uvedenému je už jen třešinkou na dortu, že biskupa Soronda papež František jmenoval také do skupiny, která formulovala závěrečný dokument synody o Amazonii a kromě Soronda v ní bylo dalších dvanáct lidí, např. kardinálové Schönborn, Hummes a Baldiseri. Tón i obsah dokumentu vypadaly podle toho: výzvy k „inkulturaci“, vytvoření nového „amazonského ritu“, a samozřejmě k „novým cestám pro církevní službu“ (rozuměj návrhy na svěcení ženatých mužů a církevní službu žen). Nekriticky se velebí domorodé kultury, jejichž zásadní mravní neřesti se zamlčují: za problémy amazonské oblasti nemůže hřích, nýbrž kapitalismus. O přírodě se v dokumentu hovoří jako o osobě, subjektu práv. Pokud evangelizace znamená „kolonialismus“, je nepřípustná: „Kolonialismus znamená vnucování určitých způsobů života jiným národům ekonomicky, kulturně či nábožensky. Evangelizaci v kolonialistickém stylu odmítáme.“ – Závěrečný dokument synody se stal východiskem pro apoštolskou exhortaci Querida Amazonia, jež byla právě zveřejněna. To je však už další příběh, který si zaslouží vlastní článek.
Lucie Cekotová podle LifeSiteNews
Zdrojové materiály:
Zdroj
