Počínaje filmem Roberta Benigniho Život je krásný, ve kterém osvobozovaly Osvětim tanky s hvězdičkami a pruhami na vlajkách, až po tento den se touto historickou událostí manipuluje, čímž se minimalizuje role SSSR ve druhé světové válce. V návaznosti na skandální usnesení, ve kterém Evropský parlament srovnal nacismus a komunismus, vydala Evropská komise 23. ledna prohlášení, že „je důležité nezapomínat na to, jak spojenecké síly osvobodily Osvětim před 75 lety“.

Jaká byla role SSSR při vítězství nad nacismem? Jak nebezpečné jsou manipulace s historickými fakty? Sputnik Itálie se zeptal Angela d´Orsi, historika, bývalého profesora politologie na Turínské univerzitě a šéfredaktora časopisu Historia Magistra.

Jaká byla role SSSR při vítězství nad nacismem a jak důležité je teď o tom mluvit?

Mluvit o tom je nyní důležité, protože role Sovětského svazu potvrzená historií je ignorována a neuvěřitelně urážena. Evropský parlament nedávno přijal strašné usnesení, které je součástí kampaně za snížení úlohy SSSR, takových událostí jsme svědky téměř každý týden a historici to nemohou ignorovat. Toto je antihistorický proces, poškozuje historickou pravdu.

A historická pravda je, že Sovětský svaz hrál klíčovou roli ve vítězství nad nacismem. Bylo by hezké, kdyby si naši politici prošli mou knihu o filozofovi Leonu Ginzburgovi, tehdy by pochopili, že jeho biografie je akutální i nyní. Po bitvě u Stalingradu si uvědomil, že Hitler válku prohrál. A nyní není ani zmínka o této bitvě, i když právě tam došlo k radikálnímu zlomu ve válce. Ačkoli ve vážné, dokonce liberální historiografii, je známo, že SSSR rozhodně přispěl k vítězství. Obzvláště díky Stalinově politice, potvrzuji to z pohledu antistalinisty. Stalin se dopustil neodůvodněných a odporných vražd, ničil své vlastní komunisty, ale zároveň hrál rozhodující roli při přeměně Sovětského svazu, i když za cenu nejvyšších obětí, na ocelovou zeď proti nacismu. Ve zrychleném režimu zahájil v zemi průmysl, což dalo oporu Rudé armádě, čímž ji učinil neuvěřitelně silnou. Kromě toho existuje další základní aspekt.

Který?

Nesmíme zapomínat na úlohu ruských národů a jejich obětí: více než polovina úmrtí za druhé světové války padla na vojáky a civilisty Sovětského svazu. Dnes musí intelektuálové vést vážný boj, aby čelili této nezastavitelné, hnusné kampani, podceňované roli Sovětského svazu. Jsem velmi rád, že to mohu zopakovat ve Sputniku Itálie v rámci vašeho projektu věnovanému 75. výročí vítězství.

Mluvil jste o evropském usnesení, které nacismus srovnává s komunismem. Můžeme připomenout i další případy: Evropská komise vydala prohlášení, že „Osvětim před 75 lety osvobodila spojenecká vojska.“ Jak nebezpečné a škodlivé jsou historické manipulace?

Existuje mnoho podobných hrubých historických chyb. Nejsou však výsledkem neznalosti skutečností: jsou způsobeny politickými a ideologickými motivy. Jako příklad jste uvedl slavný skandál. Ale dokonce senátorka Liliana Segreová (v dětství přežila věznění v Osvětimi) ve svém projevu k Evropskému parlamentu v Bruselu uvedla, že sovětští vojáci Osvětim neosvobodili, protože nacisté již uprchli. Rád bych se zeptal: a proč utekli? Utekli, protože se blížila Rudá armáda, a ne proto, že by je zabíjení už nebavilo. Bylo to nepřípustné prohlášení.

Existuje mnoho takových příkladů. Stále můžete najít několik rozhovorů s mladými lidmi: ti, kteří věděli, co je Osvětim, odpověděli na otázku, kdo ho osvobodil, že Američané. V jejich hlavách zůstalo dílo Roberta Benigniho, hlavní postavy filmu Život je krásný, kdy v tomto filmu osvobozují Osvětim právě američtí vojáci. Použití zkreslených informací pro politické účely má nyní převahu nad skutečnou rekonstrukcí událostí. Přestože je poptávka veřejnosti po historii nyní velmi vysoká, profesionálním historikům není dáván prostor, jejich názorů si nevšímají. Všímají si pouze takových, jako Benigni a takzvaných historických novinářů. Historické chápání je vytěsněno z veřejné diskuse pseudohistorií a obecně přijímanými názory.

Proč se to děje? Proč je role SSSR tak často a tak ochotně znehodnocována a historická fakta spojená s vítězstvím SSSR nad nacismem se jen těžko uznávají?

Věřím, že ve veřejném mínění, které aktivně manipulují největší západní média, existuje myšlenka o souvislosti mezi komunismem a postkomunismem. Nenávist a strach z komunismu zůstaly i v postkomunistické éře, a stává se to strachem z Ruska. Existuje mnoho příkladů rusofobie v celé historii, existuje už z dávných dob a stejně jako podzemní zdroj se občas ukazuje na povrchu a poté mizí, aby se pak znovu objevila.

Chci ještě jednou citovat slova Ginzburga, který naléhal na své antifašistické kamarády, aby přemýšleli o tom, že je nemožné vybudovat progresivní federální Evropu bez Ruska. Řekl, že Rusko je nedílnou součástí Evropy a že evropská identita bez Ruska není skutečně evropská. Jak můžeme obnovit a chránit federativní, progresivní, demokratickou evropskou identitu bez zahrnutí ruských dějin, kultury a dokonce i náboženství? Na tuto myšlenku se bohužel zapomnělo, což je pobuřující. Naštěstí jsme stále četli Tolstého, Dostojevského a o něco méně Gorkého. Ale zapomínáme, že to byli všichni obři literatury, kteří přispěli k etice a morálce, inteligenci našeho kontinentu. A na to se musí pamatovat v procesu obnovy Evropy, který by byl zcela odlišný od Evropské unie, kterou máme nyní.