Vědci z Polytechnické univerzity ve Virginii (USA) a Nankingského institutu geologie a paleontologie (Čína) objevili a prozkoumali zbytky nejstarších zelených řas na naší planetě - Proterocladus antiquus.

K objevu došlo poblíž města Ta-lien v severní Číně. Odborníci našli fosilní řasy Proterocladus antiquus ve skále na místě starověkého oceánu. Volným okem jsou těžko viditelné, jejich délka je pouze 2 mm.

„Naše studie ukazuje, že zelené řasy vznikly nejméně před 1 miliardou let,“ řekl profesor Xiao Shuhai, jeden z autorů studie.

Dříve se věřilo, že tyto řasy pocházejí z doby před 800 miliony let. Podle vědce se všechny stromy a trávy na naší planetě vyvinuly z takových zelených mořských mikrořas.

„Tyto fosilie jsou příbuznými předků všech moderních vyšších rostlin,“ dodal vědec. Podle vědců Proterocladus antiquus „vyšel z vody na pevninu“ asi před 450 miliony let po dlouhém vývoji.

„Nově objevené fosilie naznačují, že zelené řasy byly důležitou součástí mořské biosféry dlouho předtím, než se z vody vynořily vyšší rostliny, které z nich pocházely, a dobyly souš,“ řekl profesor.

Vědci připomínají, že zelené řasy jsou fotosyntetické rostliny, které zajišťují celou biologickou rovnováhu planety, produkují organický uhlík a kyslík a poskytují potravu savcům a rybám.

Zbytky prastarého organismu

K jinému objevu došlo o něco dříve. Vědci, kteří používali moderní molekulární metody, našli stopy starověkých hub ve skalách neoproterozoického věku (715 – 810 milionů let).

Výsledky nedávné studie provedené vědci z Belgie, Spojených států, Velké Británie a Německa ukazují, že tyto organismy existovaly na souši již před 715 – 810 miliony let, dlouho před výskytem složitých organismů. Fosilie starobylých hub našli vědci v neoproterozoických dolomitových břidlicích z Konga.

Aby dokázali, že se jedná o mycelium starých hub, museli najít vědci chitin - polysacharid, který je součástí buněčné stěny hub. K tomu použili sadu mikroskopických a spektroskopických metod. K potvrzení objevu vědci použili synchrotron – urychlovač částic, ve kterém je materiál bombardován rychlými atomy, aby byly zjištěny jemné detaily chemického složení a struktury biologické hmoty.

Všechny tyto metody výslovně potvrdily přítomnost chitinu ve fosilních vláknitých sítích. A to znamená, že i tehdy mohly existovat lišejníky – složité organismy, které jsou symbiotickými asociacemi hub a mikroskopických zelených řas, které mohou přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách.