Nejzajímavější na tom je, že samotnému Sandersovi nepomůže tato slovní eskapáda, aby se zbavil obvinění z toho, že je „Putinův agent“, jehož příčinou byla diskreditační kampaň, kterou proti němu zorganizovala americká média a někteří zástupci silových struktur.

Důležitý vedlejší účinek absurdní situace, jež vznikla v americkém informačním prostoru kvůli protiruské hysterii, bude palčivý pocit národního ponížení, který mohou zažít zaoceánští voliči, když se skandální senátor za Vermont přece jen stane (nehledě na odpor establishmentu Demokratické strany) kandidátem na prezidenta. Pak vyvstane před americkou veřejností nepříjemná perspektiva „voleb bez volby“.

V případě, že bude třeba volit mezi Trumpem a Sandersem, ocitne se volič v situaci volby mezi politiky, kteří byli oba označeni váženými médií a „zdroji z tajných služeb“ za faktické agenty Kremlu.

Je těžké si představit, jak dokáže v tomto případě společnost zachovat aspoň minimální rozvahu a minimální úctu vůči vlastním vojenským a tajným službám a demokratickým institucím.

Zvlášť pikantně vypadají zprávy o tom, že Rusko podporuje socialistického senátora, který chce být kandidátem na prezidenta za Demokratickou stranu proto, že se jejich zveřejnění v informačním prostoru prakticky časově shodlo s jeho vítězstvím v primárkách v Nevadě. Podle odhadu amerických expertů jeho šance na vítězství na národním sjezdu Demokratické strany značně stouply.

Senátor za stát Vermont Bernie Sanders předstihl soupeře na schůzích demokratů v Nevadě. Podle dat amerických médií získal 47 % hlasů. Je to téměř dvakrát víc než má Joe Biden, který obsadil druhé místo. Na třetím je bývalý starosta South Bendu Pete Buttigieg.

Avšak podobná situace vznikla také v roce 2016. Tenkrát Sandersovi prostě „ukradli“ hlasy na celonárodním stranickém sjezdu, poněvadž stranická špička rozhodla, že nejlepší kandidátkou je Hillary Clintonová, a hlasy běžných voličů a Sandersových delegátů nemají žádný význam.

…O tom, že se ruské struktury snaží pomoct volební kampani vermontského senátora Sanderse, napsal list The Washington Post s odkazem na zdroje z amerických silových struktur. Noviny zdůraznily, že o tomto ruském zásahu byli informováni američtí zákonodárci, administrativa Donalda Trumpa a samotný kandidát.

Právě tohle zřejmě donutilo lídra průzkumů veřejného mínění mezi stoupenci Demokratické strany, aby se rozhodně distancoval od jakýchkoli sympatií ke Kremlu: „ Na rozdíl od Donalda Trumpa nepovažuji Vladimira Putina za dobrého přítele. Je to autokratický lump, který se snaží zničit demokracii a potlačit nespokojenost v Rusku. Záměrem Rusů je rozdělit nás a podkopat tím americkou demokracii,“ prohlásil Sanders v projevu k svým stoupencům.

Problém spočívá v tom, že americké tajné služby a americká média činí protichůdná prohlášení, což diskredituje tezi o ruském zásahu dokonce v očích příliš důvěřivých voličů, kteří mohou uvěřit tomu, že se americký politický systém dá prolomit s pomocí několika desítek účtů na sociálních sítích.

The New York Times celkem nedávno napsal, že na uzavřeném brífinku v americkém senátu byla zákonodárcům z výboru pro národní bezpečnost poskytnuta informace rozvědky o tom, že se Rusko zase vměšuje do volební kampaně ve prospěch Donalda Trumpa.

Vyvolalo to krajně negativní reakci Bílého domu. Víc než to, propuštění úřadujícího ředitele Národní rozvědky Maguireho připisují četné zdroje a také experti právě přání prezidenta veřejně potrestat vysokého úředníka za vzkříšení teze o tom, že „rozvědka dokázala Trumpovu činnost pro Putina“.

Připomeňme, že žádné důkazy vměšování se ze strany Kremlu do volebního procesu nebyly senátorům předloženy (což přiznali dokonce informátoři The New York Times), nehledě na to, že jak republikánští, tak demokratičtí senátoři požádali rozvědku o konkrétní fakta a příklady.

Příběh, kterému mají uvěřit prostí Američané, je dnes zkomplikován: máme-li věřit všem zdrojům, pak to vypadá tak, že Kreml současně podporuje jak činného prezidenta, tak nejpopulárnějšího potenciálního kandidáta za Demokratickou stranu.

Takovým tempem se brzy ukáže, že podle verze tajných služeb jsou div ne všichni kandidáti ruskými agenty vlivu anebo beneficienty ruských kampaní podpory na sociálních sítích a v informačním prostoru. Ještě dobře, že si naši západní oponenti dost dobře nepředstavují organigram ruských silových struktur.

Možné ale je, že brzy uvidíme složitější tezi: Trumpa označí například za „kandidáta z GRU“ ( ruská vojenská rozvědka) a Sanderse za „kandidáta za SVR“ (ruská zahraniční rozvědka). Na první pohled to vypadá absurdně, avšak USA rychle kráčí k „ukrajinizaci,“ čehož si všimla dokonce přední zaoceánská média. Znamená to, že na změnu vzájemných obvinění z „práce pro Kreml“ ve standardní (a naprosto devalvovaný) způsob politického boje zůstal pouhý jeden krok.

Poznamenáme ale, že část amerických masmédií a tajných služeb, která je dosud schopna pocítit absurditu těchto obvinění a chápe, že voliči mohou prostě ztratit důvěru vůči politickému systému celkově, se snaží aspoň trochu napravit vzniklou situaci.

CNN poukazuje na postoj Trumpova poradce pro národní bezpečnost Roberta O'Briena a na mínění jeho vlastních vysokých zdrojů ze silových struktur:

„Poradce (prezidenta Trumpa, pozn. red.) pro národní bezpečnost Robert O'Brien zkritizoval v sobotu informaci o tom, že se Rusko vměšuje do voleb 2020 na straně prezidenta Donalda Trumpa. O'Brien řekl, že neviděl žádné výzvědné informace nebo rozbor, jež by podpořily toto tvrzení, avšak zdroj sdělil CNN, že s odhadem rozvědky není vše tak jednoznačné:

„Výzvědné informace spočívají v tom, že dnes nikomu nedávají přednost. Ani Berniemu, ani Trumpovi,“ prohlásil vysoký příslušník národní bezpečnosti.

Není ostatně moc pravděpodobné, že by pokusy rozumné části amerických tajných služeb a masmédií jaksi utlumit „ruskou konspirologii“ byly korunovány úspěchem. „Ukrajinské způsoby“ boje s politickými odpůrci se tak zalíbily mnohým ve Washingtonu, že se jich nikdo nezřekne.

Následky tohoto masového použití toxické informační zbraně budou různé. Část veřejnosti uvěří, že Kreml dokáže div ne „jmenovat“ kteréhokoliv prezidenta USA, což bude vážný demoralizační faktor pro prosté občany a také faktor nedůvěry k politickému systému. Jiná část veřejnosti dospěje k závěru, že se nedá důvěřovat vlastním tajným službám a médiím, poněvadž se pokoušejí využít zjevně falešné konspirologie o „ruském zásahu“ k oklamání voličů, což rovněž demoralizuje prosté občany a sníží jejich důvěru k státu.

Vypadá to tedy tak, že oponenti USA nemusí dělat vůbec nic, aby definitivně podkopali americký politický systém: výborně to zvládnou samotní američtí političtí stratégové a novináři nezávisle na jejich příslušnosti k té nebo jiné straně.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.