O smrti Vladimíra Hradce dnes informoval jeho synovec Jiří Hradec. Podle informací má poslední rozloučení s dotyčným proběhnout v úterý 25. února v Mělníce.
Hradec se s bratry Mašínovými seznámil v roce 1942 v Poděbradech. Právě tam totiž navštěvoval spolu se Ctiradem Mašínem měšťanku. Později s ním studoval i na gymnáziu v Nymburku.
Pokud jde o samotnou spolupráci s protikomunistickou odbojovou skupinou kolem bratrů Mašín, k té se dotyčný připojil na počátku 50. let. Zastával v ní funkci jakéhosi „zbrojíře“ a zajišťoval a ukrýval pro ni zbraně či pomáhal vyrábět součástky k zápalným bombám.
Tuto činnost odbojové skupiny vnímal jako jakési úsilí bránit nezávislé Československo jako svobodný stát před komunistickou zvůlí.
„Mašínové dospěli k názoru, že vůči násilí je nutné bojovat jedině násilím. Lidé, kteří mají takové tendence, ničemu jinému nerozumějí. Proto byla snaha získat alespoň nějaké zbraně, abychom se mohli bránit,“ uvedl Hradec loni na podzim, když přebíral osvědčení za účast ve třetím odboji.
„Byl jsem zavřený deset a půl roku, prošel jsem uran i další věznice,“ zavzpomínal Hradec, který se ocitl v jáchymovských pracovních táborech Nikolaj a Rovnost.
Z vězení se dostal v roce 1964 a následně pracoval jako dělník ve Spolaně Neratovice. I dále byl však považován za „státně nespolehlivého“.
Kromě Hradce se tresty nevyhnuly ani jeho rodině. Rodiče dostali 18 let a bratr 16 let vězení. Hradec rovněž upozornil na kruté výslechy v komunistických vězeních, které mohly za važné psychické potíže jeho otce.