Petr Žantovský |
Přesto to podle nejrůznějších Taberyů vypadá, jako by volbou Stanislava Křečka skončila v Česku demokracie. „Už minule jsem zmiňoval, jak to v Aktuálně Martin Fendrych líčil, že můžeme ten úřad zrušit, že vlastně ztratil smysl, a to jenom pro to, že v jeho čele bude stát pan Křeček. Teď mě fascinovalo, že jak má pan Tabery už jen poměrně malý repertoár témat, tak se mu do těch jeho názorových článků dostávají věci, které s tou komentovanou vůbec nesouvisejí. Například Křečkovu volbu spojil z nějakého – mně neznámého – důvodu s výběrem kandidátů do Rady České televize, konkrétně s paní Lipovskou a s pány Pikorou a Xaverem Veselým. Nevím, jakou s tím má souvislost volba pana Křečka do funkce veřejného ochránce práv. Jinak nezklamal, otřel se o pana premiéra Babiše i pana prezidenta Zemana,“ připomíná mediální analytik obvyklý kolovrátek Respektu.
Ale úplně ho autor „dojal“, s čím ještě volbu ombudsmana spojil. „S tím, že v mediálních radách jsou pánové Ladislav Jakl, Tomáš Kňourek a já. A aby si to pan Tabery zjednodušil, tak nás tři nazval cenzory a manipulátory. Tímto tedy pana Taberyho veřejně vyzývám, aby mi laskavě dokázal, v jakém okamžiku jsem byl cenzorem a v jakém manipulátorem. Nebo ať se omluví, nebo ať napíše do svého Respektu něco jiného, čím to zkoriguje podle pravdy, to je celkem jedno. Myslí si, že vede nejserióznější týdeník v zemi, ale nálepkuje v něm lidi podle svého ideologického rozpoložení, aniž by se namáhal svoje slova dokázat. Serióznost novináře se prokazuje především tak, že si za svým tvrzením umí stát, umí ho vyargumentovat, odzdrojovat, umí zdroje označit a zveřejnit. Tak žádám pana Taberyho, aby uvedl zdroj, podle něhož jsem cenzor a manipulátor,“ vyzývá Petr Žantovský.
Pro další téma sáhl do kulturní rubriky Lidovky.cz, protože ho zaujal text Jany Machalické. „Znám ji třicet let, mnohdy s jejími názory nesouhlasím, ona zase s mými, ale to není podstatné. Tentokrát předvedla výkop do velice zajímavé diskuse o České televizi článkem ‚Pečeme na Honzáka. Nabídka pořadů České televize je tristní‘. Píše v něm o několika jakoby vlajkových lodích dramaturgie České televize typu ‚Koptashow‘, ‚Peče celá země‘, ‚To se ví‘, které už skončilo, ‚Všechnopárty‘ pana Šípa, no a také pochopitelně ten nový formát, v němž se k čemukoli na světě vyjádří psychiatr Radkin Honzák. Je to naprosto bizarní dramaturgická dezorientace. Ta televize vůbec neví, co by měla dělat. Jestli má konkurovat Nově a ostatním komerčním televizím, nebo jestli má vysílat koncerty vážné hudby, nebo co vlastně má dělat,“ poukazuje mediální odborník na bezradnost Kavčích hor.
A vysvětluje, jak k nim veřejnoprávní médium přijde. „Kdo má ponětí o nákupu televizních programů, tak ví, že se tyto seriály prodávají po balíčcích jako dodatky k blockbusterům, tedy trhákům, k nějakým novým formátům třeba v zábavě. A tomu nakupujícímu se k tomu někde na mezinárodním veletrhu s programy připlácne jedna Jessica Fletcherová, ze seriálu ‚To je vražda, napsala‘, a to je v podstatě za nula. To je jen bonus. Koupili jste si tuhle předraženou soutěž, tak vám k tomu šoupneme Jessiku Fletcherovou, kterou můžete vysílat čtyři roky pořád dokola. To vůbec nepatří do programu České televize. A dokud tam tyhle věci budou, tak není sebemenší div, že Česká televize je nejen z hlediska zpravodajského, ale i z hlediska programového, naprosto právem terčem za a) smutku, za b) posměchu a za c) kritiky,“ zdůrazňuje mediální analytik.