O obchodních aktivitách Madeleine Albrightové psala i další média, včetně Jutarnijho listu. Není to poprvé, co má americký politik obchodní zájmy v zemi, kde se něco nestandardního děje. Stačí si třeba vzpomenout na business syna Joeho Bidena na Ukrajině… Jelikož nás výrok Jany Volfové o bývalé ministryni zahraničních věcí USA zaujal, požádali jsme ji o komentář. V níže předkládaném textu Volfová líčí politické vztahy a souvislosti, kdy určité nitky vedou nejen k nám, ale také na Balkán či do USA.

„Cenzurují nám Facebook, je to soukromá společnost. Máme drahé telekomunikace a omezený počet operátorů. Je to jeden z projevů cenzury, čím méně sítí, tím lepší kontrola a odposlech.“ (Jana Volfová)

Minimálně od časů policejního prezidenta Jiřího Koláře jsou telefony občanů ČR odposlouchávány. Koláře tehdy za uniklé informace do médií kritizoval i tehdejší prezident Václav Klaus. Je tedy jisté, že kontrola komunikací, veřejných sítí, dnes internetu, je záležitostí strategickou. Věc má i cynickou stránku. Za to vše si občan musí platit, respektive za to, že ho státní „ucho“ sleduje. (Vzpomínáte na film Karla Kachyni „Ucho“ /ČSSR, 1979/?)

V ČR za vlastní „špiclování“ občan přitom neplatí málo. Je tedy asi zřejmé, proč bylo nutné pohlídat si vývoj telekomunikací právě po revoluci 1989. V novodobém Srbsku věc asi neběžela tak hladce. Bylo potřeba, aby mezinárodní zájmy raději razantně zakročily. Tak nějak věc líčila 17. 2. 2020 na Václavském náměstí Jana Volfová. Kdyby to mělo být vyloženě jinak, patrně by se například územní status Kosova řešil tehdy okamžitě, nikoli téměř s desetiletým zpožděním (pokud měl být status Kosova a situace v něm vhodným případem pro casus belli) …

Režisér Václav Dvořák nám ve videorozhovoru vysvětlil, že za bombardováním Jugoslávie stála řevnivost EU, že je tu jí podobná jakási „malá evropská unie“ (píšeme záměrně s malým „e“) – Jugoslávie…

Něco málo z historie aneb Napráskej na sebe všechno do telefonu a zaplať za to, ať už paušálně či, kolik provoláš… Tuto sekci bychom mohli také nazvat: Jak jsme se propracovali k oligopolnímu trhu s telekomunikacemi aneb Kdy poptávka nemá vliv na cenu…

Češi platí za telefony hodně. Tato situace trvá roky. Zřejmě jde o učebnicovou ukázku, kdy sice padl socialismus, ale záhy vznikla nová elita s tou představou, že tu sice není vláda jedné strany, ale vláda monopolu, který nastavuje pravidla hry, doslova z pozice bohů. Svůj velký díl na tomto stavu věci má zahraničí, které využilo demontáže ČSSR k prosazení vlastních zájmů, evidentně na úkor občanů transformovaného Československa, nyní ČR a SR.

Během „rozjíždějící se telefonizace“ měla společnost Telecom v ČR dominantní pozici (dominantní/ monopolní operátor). ČTK v roce 2002 informovala v tom smyslu, že si Telecom klidně zvyšuje poplatky za pevné linky, přičemž klienti po určité období nemohou využívat dané služby u jiného operátora. Dnes máme alternativní způsoby telefonování, včetně internetu a i připojení k němu. V minulosti byly pevné linky daleko důležitější a na koni byl ten, kdo kontroloval pevné sítě, v daném případě Telecom. Otázkou zůstává, kdo způsobil, že Telecom v ČR získal monopolní postavení, což vlastně odskákali uživatelé, kteří platili více, než by bývali museli.

Respekt (Jan Macháček, Martin Kontra) v článku z roku 1994

píše: „Nevlídné jednání se zákazníky, vysoká poruchovost telefonní sítě, předražené účty, nejasné finanční toky uvnitř podniku, občané čekající na připojení telefonu dvacet let: tak zní nejčastější stížnosti na český Telecom…“

Tentýž zdroj uvádí, že provozovateli veřejné sítě Telecomu vláda garantovala monopolní postavení do roku 2000 a že tato situace generovala prostor pro korupci, nemluvě o tom, že Český telekomunikační úřad (ČTÚ) by sice mohl býval dohlížet na Telecom, ale zřizovalo jej totéž ministerstvo, které mělo v Telecomu pozici státního akcionáře. Americká investiční banka J. P. Morgan pak radila ministerstvu hospodářství v otázce výběru Telecomu strategického (zahraničního) partnera, včetně toho, kolik akcií si stát v Telecomu ponechá…

Pokud tyto již historické informace interpretujeme správně, pak zde opět v praxi vidíme další případ privatizace ve smyslu rozprodávání národního majetku a zříkání se zodpovědnosti za strategické oblasti, v tomto případě za telekomunikace, jejichž kontrola je v cizích rukou? Jsou současní operátoři drazí, poněvadž tu běží jakýsi setrvačný monopol či prostě proto, že dotyčná věc má účelové politické pozadí, které dále kryje již konkrétní finanční zájmy? Cynicky vzato, když platíme, nechávají nás na pokoji. Srbové se druhdy ozvali, a museli se zdravit „bombar dan“…

Závěrem: jsme položili dotazy pracovníkovi telekomunikací, který si nepřál být jmenován. Ptali jsme se na to, proč je u nás tak málo telefonních operátorů, proč jsou tak drazí a co by se dalo říct o Telecomu (monopolu).

M. Z. : No, tak volám několik let zadarmo, paušál asi 400 Kč, který mi platí v práci, nepřijde mi to tak drahé. Podstata je jedna… Kdo vlastní přenosovou síť pro hovory. Ty zlaté časy operátorů jsou už dávno pryč, propustili spoustu lidí a už ani moc neplatí.

Dnes existuje celá řada alternativních operátorů, kteří si většinou od stávajících pronajímají okruhy (vlastní je Telecom/O2, T-mobile, Vodafone myslím nic nevlastní, nejsem si jist).

Dnes už jdou telefony pro Voice over IP, tedy internetově. 

Před asi dvěma lety vyšlo, co vím, nařízení EU, že po celé EU musí být jednotná cena volání, jako je v dané zemi operátora a potom určili maximální cenu hovoru. Podle mne, když najdete operátora levného Španěla, můžete za jeho ceny volat po celé Evropě. Zda je Telecom i po převzetí do českých rukou od Španělů monopol, to se přiznám, že nevím.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.