Standardní strategie boje s cukrovkou druhého typu spočívá v tom, že pacientům, u kterých byla tato nemoc zjištěna poprvé, jde zpravidla o lidi mladšího nebo středního věku, lékaři ordinují nejprve menší dávky perorálních (ústních) přípravků ve snaze snížit hladinu glukózy v krvi hlavně s pomocí diety a tělesných cvičení. Pak po letech a podle vývoje choroby je tato dávka zvyšována anebo ordinují inzulin. Kontrolním ukazatelem léčby je obvykle hladina glykosylovaného hemoglobinu čili HbA1С anebo А1С, který nemá překročit 7 %.

Nicméně existuje jemná hranice mezi dostačující dávkou léku na odvrácení komplikací způsobených vysokou hladinou cukru v krvi a příliš velkým množstvím léku, které může vést k nebezpečně nízké hladině cukru, hypoglykémii, která reálně ohrožuje život a zdraví pacientů.

Američtí vědci v čele s Rozalinou McCoy z kliniky Mayo v Rochesteru (stát Minnesota) prozkoumali data 194 157 pacientů s cukrovkou druhého typu z velké databáze pacientů OptumLabs za období 1. ledna 2014 – 31. prosince 2016.

U každého pacienta zjistili, které léky a v jakých dávkách měl naordinovány za účelem snížení hladiny cukru v krvi, a také jestli používal inzulin nebo močovinu sulfonyl. Prozkoumali rovněž sériové ukazatele hladiny cukru v krvi pacientů a hladinu A1C. Výsledky svědčí o tom, že nejvyšší hladinu AIC, průměrně 7,7 %, měli lidé ve věku 18-44 let, nejnižší, průměrně 6,9 %, lidé nad 75 let.

Při rozboru dat vědci brali v potaz existenci vedlejších chorob, jež mohly ovlivnit strategii kontroly hladiny cukru v krvi, jako je třeba demence, nemoci ledvin, rakovina a další. Vyšlo najevo, že pacienti s nepatrnými nebo neexistujícími chorobami měli A1C 7,4 % ve srovnání se 7 % u pacientů s jinými nemocemi.

To vše jednoznačně svědčí o přísnější kontrole hladiny cukru v krvi u pacientů staršího věku s vedlejšími nemocemi. Ale právě pro tuto skupinu nemocných je nadměrná léčba nebezpečnější než riziko nedostatečné terapie. A naopak, pro mladé pacienty, pro které je riziko hypoglykémie minimální, a kteří nemají další komplikující nemoci, nebyla kontrola hladiny cukru dostatečná.

„Pro starší pacienty nebo pacienty s vážnými nemocemi existuje velké riziko vzniku hypoglykémie, která je pro ně zřejmě nebezpečnější než trochu zvýšená hladina cukru v krvi. Intenzivní léčba trvá zároveň zpravidla dlouhá léta, dokonce desetiletí. Proto jsou mnozí pacienti, jež jsou intenzivně léčeni, ale bez reálného užitku, vystaveni riziku hypoglykémie,“ cituje zpráva pro tisk Rozalinu McCoy.

Podle názoru vědců je léčba cukrovky zbytečně nebezpečná pro starší lidi, kdežto mladé je třeba léčit intenzivněji.

„Musíme být vůči těmto pacientům rozhodnější. Znamená to, že se nesmíme vyhýbat použití inzulinu nebo několika léků za účelem snížení A1C. Musíme poskytnout všem pacientům s cukrovkou prvotřídní pomoc, aby dokázali ovládat svoji chorobu a odvrátit komplikace jak dnes, tak v budoucnu,“ míní doktorka McCoy.

Autoři průzkumu doufají, že výsledky jejich práce pomohou zjednodušit schéma léčby a snížit její intenzitu pro pacienty staršího věku. Bylo by ideální, míní vědci, připravit pro každého pacienta individuální cíl a schéma léčby.