Vysává nás Evropská unie nebo my ji? Když jdete na nádraží nebo po pěší stezce a vidíte modrou tabulku se žlutými hvězdami a nápisem o podpoře projektu z Bruselu, napadne vás, drazí čtenáři, kolik Česká republika dostává finančních prostředků z unie? A kolik posíláme evropským byrokratům? Že ne? Tak se nemusíte za nic stydět.

Češi se v rozpočtu EU moc nevyznají. A můžou za to… eurohujeři?

Nemusíte se stydět, protože o finančních tocích z Česka do Evropské unie a naopak toho moc neví většina obyvatel naší republiky. Zjistil to průzkum agentury STEM. Tak třeba většina Čechů a Češek (68 %) sice považuje peníze z rozpočtu EU za ekonomicky přínosné pro ČR, nevědí ale skoro nic o jejich rozdělování.

Průzkum se objevil právě nyní, protože premiéři zemí EU rozhodují o tom, jak se budou rozdělovat miliardy z rozpočtu EU příštích sedm let. Diskuze o rozpočtu bude zřejmě trvat celý rok 2020. A co na to česká společnost? Jak už bylo naznačeno, tápe.

Necelá polovina občanů (45 %) jednoduše neví, a ani se neodváží odhadnout, kolik peněz ČR od EU dostává. Třináct procent si dokonce myslí, že dáváme více, než dostáváme. Osmnáct procent si myslí, že dáváme stejně, jako dostáváme.

A jaká je skutečnost? Podle Ministerstva financí ČR jsme v roce 2019 obdrželi z unijního rozpočtu 97,9 miliardy korun a odvedli do něj 42,4 miliardy korun. Česko tak zůstalo stejně jako v předchozích letech čistým příjemcem peněz z EU.

V obecném pohledu jsou českou populací fondy EU vnímány jako ekonomicky přínosné (68 %), šestina populace souhlasí zcela rozhodně. Skupina odpůrců dotací tvoří zhruba třetinu obyvatelstva.

Ale teď přichází na řadu důležitá věc, kterou jsme zmínili v úvodu našeho článku. Více než polovina veřejnosti (52 %) si na projekt financovaný nebo spolufinancovaný Evropskou unií ve svém okolí nevzpomene. Na konkrétní projekt financovaný EU by si nejspíš vzpomněla necelá polovina populace (46 %), přičemž znalost úměrně klesá s hodnocením EU. Jistotu, že by některý z projektů uměli jmenovat, má jen 12 % občanů.

Čím to je? Dalo by se to uhrát na to, že tabulky na unijních projektech jsou malé a málokdo si jich všimne. A to je částečně pravda. Jenže je to i otázka médií. O jakých dotacích melou média hlavního proudu skoro dennodenně? Ano o dotacích, které měl nezákonně získat premiér Andrej Babiš a jeho společnosti.

Když se řekne evropské dotace, většina z nás si představí lumpárnu a rozkrádačku. A pak sociologové kroutí hlavami, že Češi nic nevědí anebo nechtějí raději vědět o peněžních tocích z Česka do EU a naopak.

A je tu ještě jedna věc. Co to jsou unijní dotace? Můžeme na ně pohlížet jako na fingovaný úplatek za členství v unii. Je to kompenzace za nepohodlí spojené s byrokracií Evropské unie. A také neadekvátní náhrada za likvidaci některých výrobních odvětví národních států. Naše cukrovary by mohly vyprávět.

Až se změní unijní rozpočet pod tlakem západních států a kvůli brexitu, všimneme si, že modrých tabulek s hvězdičkami ubývá? Možná ne. A možná je to taky důvod, proč se o dotacích nehovoří. Aby vláda skryla, že penězovod vysychá.

A kam by podle našich spoluobčanů měly jít peníze z Evropské unie, dokud je ještě dostáváme? Mezi prioritní oblasti, které byly označeny jako pět nejzásadnějších, patří podle Čechů rozvoj celostátní dopravy, ochrana a zlepšování životního prostředí, sociální služby, podpora zemědělské výroby a podpora výzkumu a vývoje.

Sputnik se na neznalost Čechů o unijních financích zeptal Jiřího Valenty, místopředsedy sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslance za KSČM.

Cui bono

„Domnívám se, že podpora co největší nevědomosti o základních mocensko-politických procesech v EU a jejích neblahých zásazích do života lidí v jednotlivých národních státech, které jdou ‚ruku v ruce' v odnímání národních suverenity, je tou nejlepší ‚eurohujerskou' strategií, ovšem logicky oponentní k zájmům národním. Ona již ta samotná dotační strategie EU je totiž ‚cestou do hospodářského pekla'. A musím v tomto ohledu konstatovat, že tento názor sdílí i mnozí pravicoví ekonomové a politici,“ upřesnil Valenta.

Podle jeho názoru by každý alespoň trochu přemýšlející člověk měl rozumět tomu, že každá země ví nejlépe, kam potřebuje finanční injekci.

„A doprošování se Bruselu o vlastní peníze, mnohdy stejně neúspěšné, a to formou čerpání z jakýchsi dotačních titulů, je nejen nesmyslně až vyčerpávajícím způsobem byrokratické, ale běžně i v tom finančním toku ‚tam a zpět‘ část peněz jaksi někam zmizí. Takto spolupracovat by se prostě mezi státy Evropy nemělo a je nutno se urychleně vrátit k nosné ideji hospodářské spolupráce, pro kterou byla EU primárně koncipována! Souhlasím s pevným členským příspěvkem jednotlivé země, ale již poníženým o částky určené na dotační podpory. Bruselské dotace by se měly prostě zrušit,“ říká známý politik.

S čím je tato neznalost spojena? S nezájmem lidí o EU nebo vláda nemá zájem lidem vysvětlovat peněžní toky?

„Tzv. finanční negramotnost je přirozeným symptomem ekonomiky základní zdroje přerozdělujícího kapitalismu garantujícího mnohem vyšší zisky jednotlivcům. Bohužel často velice nespravedlivě a na úkor celé společnosti. I proto zcela logicky je také u nás o minimalizaci finanční negramotnosti obyvatelstva pouze květnatě hovořeno, samotná realizace informativně vzdělávacích programů však zdaleka nedosahuje potřebného množství a úrovně. A domnívám se, že se tomu děje zcela záměrně,“ říká Valenta.

„V kapitalismu je přirozeně výhodné, aby se řadoví občané, na rozdíl od elit, neuměli orientovat, a to nejen v ekonomických tocích Praha-Brusel, ale také v procesech ekonomiky domácí či například v právu. A běžný člověk, když se neumí orientovat, tak většinou raději mlčí! A tento aspekt, když se vhodně propojí i s jistou a nepopiratelnou výší nezájmu občanů o ekonomiku vlastní země, potom velice nahrává různým filutům, nekritickým eurohujerům a dalším podobným ‚existencím',“ míní český poslanec.

A je tu ještě jedna verze. Může to být tím, že unijní dotace jsou pro naše spoluobčany něco abstraktního a jejich užití nevidí ve svém okolí?

„Ano, běžný občan nejprve nahlíží do peněženky své, a až potom, když zjistí, že není úplně naplněná, začne hledat příčiny a důvody tohoto stavu, a to nejprve v ekonomice domácí a následně v hospodaření EU. Mělo by tomu být ale zcela opačně! A do té doby jsou pro něho ‚unijní dotace' velice abstraktním, obsahově tedy zcela nenaplněným, pojmem. Domnívám se, že toto je důsledek nekvality vzdělávání naší mládeže, která, a to přes všemožné pozitivní statistiky, chřadne a nadále upadá. I když počty maturantů a vysokoškoláků aritmeticky rostou. Pracoval jsem v oblasti středního školství a výchovy celé čtvrtstoletí, od roku 1990, a měl jsem tedy každodenní možnost tento úpadek registrovat. A ty zmíněné líbivé statistiky či srovnávací studie o našem vzdělávání, zpracovávané na národní i mezinárodní úrovni, si mohou dát jejich zpracovatelé tak maximálně ‚za klobouk',“ říká poslanec za KSČM Jiří Valenta.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.