Plánovaný masakr změnil politickou mapu Evropy |
Doslovný kohoutek k tomu všemu byl ale stisknut právě 20. února v Kyjevě.
Oficiálně se přitom dál omílají propagandistické mýty o zločinném Janukovyčově režimu, který nechal zmasakrovat pokojné demonstranty, aby je vystrašil a zlomil jejich vůli demonstrovat a prosadit cosi, čemu se později začalo vzletně říkat „revoluce důstojnosti“. Tyto mýty oficiálně převzala i ukrajinská justice, která z masakrů až dosud viní výhradně členy policejních oddílů Berkut, i když jim ani po dlouhých šesti letech není s to žádnou vinu prokázat. Stejně jako není s to vyvrátit tvrzení, že první výstřely na Majdanu nevypálila policie, ale naopak, že vyšly z řad demonstrantů.
Ukrajinský politický establishment, který vzešel z Majdanu, nad takovými tvrzeními jen mává rukou, i když zaznívají už i z americké televize. Nicméně, skutečný průběh událostí z Majdanu je především na Ukrajině už jen špatně tutlaným „veřejným tajemstvím“, přičemž v poslední době přece jen přibývá i skutečných důkazů, které vypovídají o realitě.
Některá jména lidí, kteří zabíjeli na Majdanu jako první, jsou přitom známa delší dobu. Už v roce 2016 například předvedl mediální „coming out“ lvovský „aktivista“ Ivan Bubenčik – prý po policii střílel z budovy konzervatoře a přihlásil se k zabití nejméně dvou policistů. Když se ho za to v roce 2018 pokusily úřady zatknout, majdanovci vybuchli nevolí, a tak Bubenčikovi raději změnili paragraf tak, aby se na něj vztahovala dřívější amnestie. V roce 2018 se přidalo další jméno střelce z Majdanu, Dymytra Lipového, který ale byl tou dobou už nějaký čas v zahraničí, konkrétně tehdy v Polsku. Ukázalo se, že jej vyšetřovatelé původně vyslechli, pustili do ciziny a teprve poté na něj vydali zatykač. Lipový přitom vypověděl, že předal Bubenčikovi a otci budoucího poslance Parasjuka loveckou pušku, s níž ti dva poté do policistů vystříleli všech 60 nábojů, které v tu chvíli měli k dispozici. Promajdanovský portál Cenzor.net k tomu v roce 2018 oslavně poznamenal, že pod vedením Zinovuje Parasjuka staršího a Bubenčika tehdy do policistů střílelo skoro třicet snajprů. „Tato skupina měla odvahu zahájit 20. února odvetnou palbu po Berkutu. Po přestřelce začali berkutovci prchat. Dějiny Ukrajiny se vydaly novým směrem,“ napsal Cenzor.net. Až na to, že nikdo dosud neobhájil ani onen obrat „odvetná palba“. Naopak, třebas Lipový přiznal, že Berkut tehdy nestřílel, a že palba „aktivistů“ měla vyprovokovat jeho zásah a narušit příměří mezi vládou a opozicí. Podle dostupných zpráv bylo tehdy zabito nejméně 23 policistů.
A loni padlo i další jméno – Nazar Juskevyč. Ještě v březnu 2015 byl zatčen za ozbrojenou loupež, přičemž se zjistilo, že použil tutéž karabinu, s níž v únoru 2014 zabíjel na Majdanu. Juskevyč byl odsouzen na sedm let, ale z vězení už mezitím vyšel a prý také zmizel do zahraničí. Generální prokuratura přitom právě v případě Nazara Juskevyče v roce 2017 došla se svým vyšetřováním nejdále. Potvrdila, že skupina střelců přijela ze Lvova do Kyjeva už 18. února, o den později už byla rozmístěna v budově konzervatoře, s cílem „vyprovokovat Berkut k odvetnému použití střelných zbraní“. Čili, k vyprovokování masakru. Tím ovšem vyšetřovatelé mohli ohrozit mýtus o krvelačných Janukovyčových policistech, kteří se vrhli na bezbranné prodemokratické davy. A právě v této chvíli tak prokurátor Horbaťjuk další vyšetřování zastavil.
Ostatně, není to důležitá otázka jen pro Ukrajinu. Vždyť mnoho západních politiků, samozřejmě včetně těch českých, na tribuně Majdanu promlouvalo také. Při patetických oslavách triumfu demokracie a proklínání svržené „diktatury“ nešetřili velkými a vzletnými slovy. Když tak stáli hned vedle střelce Parasjuka, který by za jiných okolností jistě skončil s nálepkou „terorista“…