Emeritní arcibiskup pražský, Metropolita Českých zemí a Slovenska Kryštof pro ruská média prohlásil, že iniciativu Putina na ústavní fixaci chápání manželství jako svazku muže a ženy podporuje.

„S návrhem pana prezidenta Putina, že manželství je mezi mužem a ženou, osobně naprosto souhlasím,“ řekla v rozhovoru pro Sputnik politoložka a předsedkyně Institutu slovanských strategických studií ISSTRAS v Praze Radmila Zemanová-Kopecká.  

Zemanová-Kopecká: A rozhodně, nejsem sama. Základem státu vždy byla rodina, tedy muž, žena a děti. A svazek dvou mužů nebo dvou žen, jakkoli by byl láskyplný, nevytváří plnohodnotnou rodinu, protože tyto páry prostě z podstaty pohlaví nemohou zplodit děti. A jestliže zcela souhlasím s tím, aby homosexuálním párům byla dána možnost v registrovaném partnerství dědit po sobě, dostávat důchod po partnerovi, a další důležité věci, pak s adopcí dětí u homosexuálních párů naprosto nesouhlasím. Důvod nespočívá v tom, že by dětem dávaly tyto páry méně lásky či péče, než páry heterosexuální. Může to být dokonce naopak.

Musíme si však uvědomit, že děti formují své vnímání světa, své vlastní hodnoty, podle vzoru v rodině. Ve chvíli, kdy mají denně před očima homosexuální vztah, začínají ho vnímat jako normu. Ale nemohu si pomoct – norma to není. Právě z  prostého důvodu, že tyto páry dítě zplodit nemohou a přirozený úkol rodiny - pokračování rodu, je vyloučen. Odvolávat se na to, že u homosexuálních párů bude dětem lépe než v dětských domovech, je sporné. Ani ne tak v době adopce, jako pro budoucnost dětí – blízkou i vzdálenější. Domnívám se, že by se to dalo řešit nějakou jinou formou. I to by asi měl brát v úvahu premiér Babiš, jeho vláda i sněmovna.

Dětský kolektiv se bohužel dnes nevyznačuje zrovna vysokou mírou taktu a soucitnosti. Dítě adoptované homosexuály může být vystaveno, spíše skrytě než otevřeně, posměchu či šikaně ostatních dětí. Další problémy mohou nastat při hledání partnera v pubertě, kdy duševní traumata opět nelze vyloučit. Při adopci je ale třeba sledovat především zájem dítěte. V tomto případě si ovšem opravdu nejsem jistá, že by varianta adopce homosexuálními páry byla k jeho prospěchu. Proto jsme dnes svědky, že vůči čemukoli, co se týká vztahu dospělých lidí, je skutečně většina české společnosti naladěna velmi tolerantně a registrované partnerství přijímá naprosto bez problémů. Pokud jde ale o manželství, které právě souvisí následně s adopcí dětí, zde bych byla vůči uváděným statistikám dost skeptická. Jak říkal britský premiér Winston Churchill: „Věřím jen těm statistikám, které jsem si zfalšoval sám.“

Jak je známo, v Ústavě Slovenska byla od roku 2014 zakotvena myšlenka ochrany rodinných hodnot. V České republice je však situace podle všech průzkumů jiná. Většina občanů dává přednost legalizaci manželství osob stejného pohlaví. Proč existuje takový rozdíl v přístupu k tomuto problému mezi národy stejné slovanské kultury - mezi Čechy, Slováky, Rusy?

Není překvapením, že se Pravoslavná církev přidržuje tradičních kanonických hodnot. Zcela v souladu s nimi je proto i vyjádření bývalého českého pravoslavného metropolity Krištofa. Katoličtí kněží to mají složitější, protože ve věcech víry je jejich papež neomylný, takže přes protesty katolických věřících i některých kněží jsou nuceni katoličtí kněží vyjadřovat vůči takovým manželstvím minimálně toleranci. Nelze zapomínat ani na to, že zakotvením v zákoně budou mít někteří kněží tradičních církví větší problém neoddávat homosexuály, což může vyvolat další nedůvěru k církvím, které na to přistoupí. Nemyslím proto, že postavit na stejnou úroveň tradiční sňatky a sňatky mezi homosexuály přispěje v našich křesťanských zemích V4 ke klidu.

Rada OSN pro lidská práva v minulosti vystoupila proti diskriminaci lidí z důvodu jejich sexuální orientace. A proti tomu nikdo vlastně nemá žádné námitky. Můžeme ale pokládat manželství osob stejného pohlaví, a tím spíše pak adoptovaní dětí, za příznak tolerance, která existuje ve společnosti? Nebo to přece jen překračuje hranice snášenlivosti?

OSN už delší dobu nemá tu váhu jako dříve, tím spíš, že její současná rozhodnutí mají dnes opravdu především deklarativní charakter. Navíc, jsou porušovány i závazné rezoluce RB OSN. Nicméně, s postojem, že lidé nemají být diskriminováni z důvodu své sexuální orientace, lze naprosto souhlasit.

Jedna věc je ale diskriminace, něco zcela jiného je rozhodovat o světonázoru a osudu dítěte, které rozhodnutí o adopci nemůže ovlivnit, zato celoživotně ponese následky rozhodnutí společnosti, která homosexuální adopci uzákonila. Není také bez zajímavosti, že ve všech (téměř ve všech, pozn. red.) evropských zemích jsou homosexuální vztahy v podobě registrovaného partnerství přijímány s pochopením.

Zákony stavící na stejnou úroveň partnerství a sňatky jsou ale zatím spíše výjimečné. Podle reakce na sociálních sítích jsem rovněž zaznamenala postoj, že i lidé, kteří zcela souhlasí s registrovaným partnerstvím, mají zejména k adopci dětí velmi vážné výhrady. Ve skupinách, které se zajímají o dění v Rusku, navíc zaznívá velmi souhlasný postoj k rozhodnutí prezidenta Ruské federace uzákonit v Ústavě RF, že manželství je svazek mezi mužem a ženou. V době, kdy jsou ve světě zcela naruby převraceny staleté až tisícileté tradiční hodnoty, je podle mého soudu návrh prezidenta Vladimira Putina více než potřebný a v české ústavě bych ho rovněž uvítala. Stejně jako i některé jiné změny, které Ústavu RF v nejbližší době čekají. Ale to už je zase jiná kapitola.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.