Podle vědců je třeba zkorigovat jenom 2 % letů, poněvadž kondenzační stopy, jež mají dlouhé trvání a ovlivňují klima, nevznikají vždy. Ale i když většina stop zmizí za pár minut, některé zůstanou až 18 hodin a mísí se s jinými stopami a řasovými oblaky. V důsledku toho vznikají řasové kondenzační stopy, které narušují teplotní rovnováhu.

Výfuky letadel odráží krátkovlnné záření Slunce zpět do vesmíru a zároveň zadržují dlouhovlnné infračervené záření, což způsobuje účinek oteplování.

Průzkum ukázal, že stopy a radiační vliv dokáží zahřát planetu stejně jako exhalace kysličníku uhličitého ze spalování leteckého paliva. Jenže je to krátkodobý vliv a dá se snadněji zvládnout.

Kondenzační stopy vznikají, když se horký výfuk z letounů dostane do vrstvy studeného vzduchu a nízkého tlaku. Vláha se kondenzuje na částicích uhlíku a tvoří ledové krystaly, které pozorujeme jako bílé pruhy na nebi.

Vědci již dříve zjistili, že extrémní zvýšení mořské hladiny, ke kterému došlo před asi 130 tisíci let, souviselo s táním antarktických ledů způsobeného globálním oteplením. Výsledky výzkumu byly uveřejněny v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences.

Výsledky velkého mezinárodního průzkumu ukázaly, že v posledním období mezi dobami ledovými, jež začalo před 129 tisíci lety, došlo k aktivnímu tání antarktických ledovců.

Na začátku období mezi dobami ledovými se průměrné roční teploty na planetě zvýšily tak, že teploty povrchové vody oceánu v polárních šířkách jižní polokoule stouply o dva stupně. Bylo to dost na to, aby události nabyly katastrofální ráz.

Přesně zjistit čas začátku masového tání a zrekonstruovat události umožnil vědcům rozbor tenkých vrstev sopečného popílku v antarktických ledech.