V úvodu komentáře Bašta zmiňuje, že poslanci tento týden zvolili nového ombudsmana, kterým se stal nominant prezidenta Miloše Zemana, JUDr. Stanislav Křeček. Ve prospěch tomuto právníkovi s dlouholetou praxí v hájení zájmů občanů, podle Bašty, hovořilo zejména to, že posledních šest let pracoval jako zástupce končící ombudsmanky Anny Šabatové. Vnitřní chod úřadu je mu tedy dobře znám.

„Svým způsobem jde o pokračování v tradici, protože jeho předchůdkyně v letech 2001 – 2007 fungovala jako zástupkyně prvního českého ombudsmana Otakara Motejla,“ píše Bašta.

Bývalý diplomat poukazuje ale také na to, že samotný průběh voleb, včetně nominace, hezky ukázal, jak se naše demokracie za posledních dvacet let posunula. V roce 2000 se dle něj totiž diskutovalo hlavně o smyslu nového úřadu a o jeho zaměření, tedy o politických koncepcích. Dnes je tomu ale jinak.

„V roce 2020 (se diskutuje, pozn. red.) již jenom o personálním obsazení. Na výsledku volby se paradoxně nejvíce podílel spolek Milion chvilek pro demokracii, který poslance předem varoval, že pokud si dovolí zvolit prezidentského nominanta, oni budou demonstrovat. Nyní již záminku mají a 1. března proti rozhodnutí řádně zvolených poslanců budou protestovat před Pražským hradem a pak na Staroměstském náměstí,“ uvádí Bašta.

Bašta o Milionu chvilek

V této souvislosti Bašta také uvedl, že předpokládá, že budou dotyční při té příležitosti vyhrožovat kandidátům do mediálních rad, které vedení spolku chce označit jako nepřijatelné a nevhodné. To ale prý není žádnou novinkou.

„Konec konců, tímhle korigováním rozhodnutí voličů se chvilkaři a jejich zaměstnanci živí už dost dlouho. Pravda, principy toho dnešního kádrování nevycházejí ze zaběhané praxe před rokem 1989, nicméně analogie a způsob provedení bychom našli v dobách ještě starších, zejména za Druhé republiky či za Protektorátu. Mladí pánové z vedení se občas k této tradici nepokrytě hlásí v rozhovorech pro média,“ míní.

Citoval také slova šéfa daného spolku, Mikuláše Mináře, který označil naší demokracii za zahradu, kterou je třeba kultivovat, vytrhávat plevel a křoví.

„Tato slova naposledy použil před sto lety Benito Mussolini před pochodem na Řím  a veřejné roztrhání Ústavy k té fašistické symbolice patří,“ připomněl exdiplomat.

Kromě Mussoliniho si ale při této příležitosti vzpomněl také na Benjamina Rolla, který se zase přimlouval za to, aby byli nevhodní kandidáti do mediálních rad označováni.

„Jak, to neřekl, ale mně hned vytanula na mysli nějaká analogie žluté hvězdy. Ostatně M. Minář dlouho poskakovat po pódiích v různých žlutých či okrových variacích na uniformu Hitlerjugend, ač je na to ve svých 26 letech trochu stár. Tyto podružnosti uvádím proto, že si myslím cosi o přiznání barvy sponzorů jejich druhého netransparentního účtu,“ dodal.

K samotnému Milionu chvilek pak uvedl, že jde „o nátlakový spolek nejasného financování zvenčí, jehož úkolem je zajistit odstranění osob nepohodlných jeho skutečným majitelům“. Zdůrazňuje také to, že při budování koloniálních říší se podobné metody používaly v tzv. protektorátech, tedy státních subjektech formálně samostatných.

„Tím se zajišťovala poslušnost místní politické reprezentace vůči koloniální mocnosti. Také u nás už jsme to zažili,“ podotkl závěrem.