Pojďme skočit rovnýma nohama do problematiky – co je to vlastně teorie řízení, co je to KOB, proč citujete ruský zdroj? Reagujeme na debatu, která byla na Novotného lávce o tom, zda je naše společnost řiditelná…

„Pokud situaci neřídíte vy, zamyslete se, kdo řídí Váš život a co s vámi zamýšlí…“

(Jindřich Vavruška)

Vavruška: „Dostatečně obecná teorie řízení“ je součástí KOB – tzn. koncepce obecné bezpečnosti (koncepce sociální bezpečnosti); jedná se o soubor sociologických disciplín. Je to koncepce, jejímž účelem je umožnit čtenáři naučit se chápat společenské procesy tak, aby se společnost rozvíjela harmonicky, bez toho, že by docházelo ke katastrofám.

Jak s tím souvisí Rusko?

Rusko s tím souvisí tak, že v dané podobě dotyčnou teorii, jak se zatím zdá, nikdo nesepsal. Koncepce jako taková začala vznikat v 80. letech v SSSR. Jak je vidět, její realizace nebyla příliš úspěšná, protože SSSR se rozpadl. Myšlenka se nicméně rozvíjela po dobu uplynulých 30 let i dále. Dnes jsme na tom tak, že existuje celá řada publikací na toto téma. Jsou psány především v ruštině, ale hodně jich bylo přeloženo i do českého jazyka.

Než se podíváme na praxi, hovoříte o „kaleidoskopu“ a o „mozaice“… Co tím míníte?

Mám tím na mysli dva druhy poznání, které jsou popsány v koncepci: Kaleidoskopický druh poznání se vyznačuje tím, že vidíte jako v kaleidoskopu nějaké ornamenty, nějaké obrázky, které se neustále proměňují. S každou další událostí se ten obraz změní a vy vlastně nevidíte, co to je. Základním projevem kaleidoskopického druhu myšlení či poznání je, že spousta událostí se vám jeví jako náhodné a svět kolem vás vypadá z větší části jako chaos.

Kdežto mozaikový typ poznání (myšlení) je založen na tom, že se snažíme hledat souvislosti, příčinné souvislosti různých jevů a snažíme se vidět celkovou situaci v její celistvosti, takže na konci zkoumání se vám objeví celkový obraz, jako když skládáte mozaiku z barevných kamínků.

Přece jen trochu zníte jako sekta. Jste sektáři či nejste sektáři?

Obvinění ze sektářství pochází z Ruska. Nevšiml jsem si, že by se u nás v českém prostředí vytýkalo čtenářům koncepce či studentům koncepce, že jsou nějací sektáři. Nicméně v Rusku kolem koncepce probíhá spousta diskusí a mocenských bojů, bohužel. V rámci nich na sebe lidé hází bláto a jeden z používaných argumentů je, že se jedná o sektu. Koncepce jako taková je kniha – informace. Nelze ani hovořit o nějaké organizaci, natož pak sektě. V ČR už vůbec ne, protože zájemci o koncepci jsou rozprostřeni po celé ČR a jde o více méně nepropojené skupinky. Neřekl bych, že je tu nějaká jednotná organizace.

Čtenáři minulého článku, kteří reflektovali vaši veřejnou debatu s panem doktorem Hamplem, reagovali i tak, že se ptali – „o co těm přemoudřelým pánům jde?“ Mohl byste se teď pokusit zjednodušeně povědět, oč vám tedy jde?

Spor resp. debata vycházela z jakéhosi pohledu na poznání světa z hlediska západního racionalismu, jak to formuloval pan doktor Hampl, na druhou stranu z pohledu koncepce… Zásadní metodologický rozpor tam úplně nevidím. Oba přístupy jsou racionální. Jak racionalismus, tak koncepce… V čem se určitě lišíme, je právě onen mozaikový, a naproti tomu kaleidoskopický pohled na světové události…

Abychom všichni správně pochopili. Jak toto vše aplikovat na praktický život?

Jakýmkoli způsobem. Sám jsem byl trochu překvapen po prostudování některých částí koncepce, zvláště jde-li o teorii řízení. S překvapením jsem zjistil, že některé postupy a metodiky, např. při tvorbě IT projektů, v podstatě nesou prvky popsané v obecné teorii řízení. Úspěšné metodiky se vyznačují tím, že obsahují kompletní soubor prvků, který je potřeba k řízení procesů. Ty, které nejsou kompletní, nebývají úspěšné.

Člověk by rád věděl, zda má vůbec na něco nějaký vliv. Zda může ovlivnit okolní procesy, jichž je součástí. Do jaké míry mají lidé své vlastní životy ve svých rukou?

Narážíte na náš starý spor s panem doktorem Hamplem, zda jsou procesy řiditelné, či nikoliv. To, co je popsáno v obecné teorii řízení, říká, že každý proces je řiditelný. To ale neznamená, že vy osobně máte každý proces pod kontrolou. V teorii jsou popsány další situace, jako je konfliktní řízení, řízení prostřednictvím vložených virtuálních struktur atd. Znamená to, že v lidské společnosti, kde procesy probíhají paralelně, kde každý subjekt může mít odlišný vektor cílů, vždy dochází k nějakým konfliktům. Se znalostí teorie (viz výše) by měl být každý schopen rozpoznat, že je v konfliktu řízení s nějakým jiným subjektem a naučit se to řešit.

Jak s tím vším souvisí postava Valerie Pjakina?

Valerij Pjakin je ruský analytik. Donedávna stál v čele fondu konceptuálních technologií. Už poměrně dlouho, snad od roku 2013, každý týden, připravuje zhruba hodinový analytický pořad, kde komentuje světové události a události v Rusku právě z pohledu koncepce. Snaží se je dávat do souvislosti. Často je podrobně komentuje s ohledem na historické a celoplanetární detaily, aby posluchač vše chápal.

Kaleidoskop a mozaika – jak s nimi popsat nynější události v ČR? Co vás v první řadě napadne?

Zabývám se koncepcí. V první řadě vidím, že Praha, tak jak neměla pořádnou koncepci před sto lety, nemá ji ani dnes. Když se staví dopravní stavby, vždy se zjistí, že tam, kde měla vést magistrála, či metro, či železniční trať atd., tak už mezitím někdo stačil postavit sídliště nebo business centrum. Praha, jako mně nejbližší příklad, by si zasloužila nějakou pořádnou koncepci. Ze strany politiků pak větší pozornost k plánování.

Dá se matematicky třeba vypočítat, kdy odstoupí Andrej Babiš, například? Dají se tyto věci vyjádřit čísly?

Z hlediska teorie ano. Samozřejmě, že ne 100%. Pokud znáte všechny procesy probíhající v pozadí, pokud jste Insider, dokážete odhadnout, kam se proces vyvine. Žádný proces neprobíhá okamžitě. Každý má určitý vývoj, jistou setrvačnost. Vývoj některých procesů trvá i desítky let. Záleží hodně také na tom, jaké informace máte právě k dispozici.

Nahráváte mi na závěrečnou otázku. O čem to všechno je? Máme šanci být vůbec nějakými „insidery“ (lidé/manažeři z vnitřku systému), máme dost informací na to, abychom mohli formulovat nějaké závěry?

Myslím, že každý, kdo si koncepci prostuduje. Moje nejoblíbenější část je teorie řízení, každý takový člověk by měl dostat nástroj k tomu, aby si dokázal uvědomovat souvislosti, aby rozšířil okruh svého vnímání a chápání. Je poučka – „Každý v míře svého chápání pracuje na sebe a svou rodinu a v míře toho, co nechápe, pracuje na toho, kdo chápe a který rozumí více...“ Tedy, chcete-li rozšířit okruh svého vnímání a lépe chápat okolní události a být připraven reagovat, pak bych vám koncepci doporučil.

„Svět je mozaika a pokud vidíte kolem sebe jenom náhody a chaos, snažte se najít mezi událostmi souvislost.“ (Jindřich Vavruška)

„Dostatečně obecná teorie řízení není nejnovější vynález. Podobné myšlenkové struktury objevíme ve všech úspěšných metodikách, třeba právě na poli businessu.“ (Jindřich Vavruška)

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.