Prohlášení bývalého generálního ředitele Goldman Sachs se stalo jednou z hlavních zpráv v USA. Jistá emocionálnost reakce amerického mediálního a politického společenství je spojena mimo jiné i s tím, že Blankfein označil Rusko za potenciálního spoluautora a beneficienta budoucí katastrofy.

„Pokud přijdou demokraté s

kandidaturou Sanderse (v prezidentských volbách), budou Rusové muset zvážit, pro koho mají pracovat, aby nejlépe… (následuje expresivní sloveso, které označuje ponižující způsobení škody, pozn. red.) USA. Sanders ve společnosti vyvolává stejně velké rozpory, jako i Trump, a zničí naši ekonomiku a nestará se o naše ozbrojené síly. Kdybych byl Rusem, dal bych tentokrát přednost Sandersovi.“

Nejzajímavější na tom je, že je, za prvé, sám Blankfein také demokrat, a, za druhé, že má ve skutečnosti pravdu ve svém hodnocení politických hrozeb, které mohou způsobit americké ekonomice nenapravitelnou škodu v případě, že bude za prezidenta zvolen socialista. I když Rusko samozřejmě nemá a nebude mít žádnou spojitost s výsledky amerických voleb.

Rovněž je pozoruhodné, že veřejné vystoupení jednoho z nejvíce nenáviděných amerických bankéřů proti senátorovi-socialistovi se může stát pro samotného Sanderse velkým vítězstvím, které mu pomůže získat podporu voličů v boji o právo zastupovat Demokratickou stranu v prezidentských volbách.

Lidé mu můžou dát hlas jen proto, že se nezalíbil bývalému šéfovi Goldman Sachs – banky, která je známá tím, že dostávala mnohamiliardové státní půjčky, a která má přezídvku Krakatice vykřisťovatel, a také tím, že právě lidé z této banky zastávají funkce ministrů financí USA nezávisle na politické orientaci prezidenta, a také vedoucí funkce v mnoha evropských centrálních bankách.

Co tak vylekalo známého a vlivného bankéře?

Verze předního amerického listu The New York Times zcela odpovídá nejpopulárnějšímu vysvětlení této události.

Bernie Sanders navrhl daň z bohatství pro nejbohatší Američany, ostře kritizoval velký byznys za to, že měl obrovské zisky a platil přitom málo daní, a řekl, že si myslí, že by žádní miliardáři neměli být. Jeho vítězství v úterních předběžných volbách v New Hampshire udělalo pravděpodobným to, co pokládal Wall Street v průběhu několika měsíců za nejhorší scénář: inauguraci prezidenta Sanderse. Pan Sanders, všeobecně uznávaný socialista, jehož plány spočívají v tom, aby vyprázdnil soukromý systém zdravotnictví a omezil půjčky a další bankovní operace, je mnohými obchodníky, investory a bankéry považován za jediného kandidáta, který je ještě méně žádoucí, než senátorka Elizabeth Warrenová, která je v tomto prostředí nenáviděná.

Co je třeba poznamenat? Bernie Sanders, senátor za stát Vermont, by měl skutečně dost dobré šance na vítězství v primárních volbách Demokratické strany, ale jen v případě, kdyby byly opravdu čestné. Už jsme psali o tom, jak systém elektronického hlasování ve státu Iowa (prvním státě, v němž se konají předběžné volby demokratického kandidáta) způsobil kolaps volebního procesu, a pak vyšlo najevo, že samotnou aplikaci pro volební okrsky připravila společnost, kterou financoval jeden z kandidátů, a pak tento kandidát v hlasování nečekaně zvítězil, a to i přesto, že většinu hlasů získal senátor socialista.

Ke stejné situaci došlo v roce 2016, kdy se stranické vedení rozhodlo, že má kandidovat Hillary Clintonová – a právě ta byla proti všem možným procedurám a pravidlům hlasování stranických delegátů „jmenována“ kandidátkou za Demokratickou stranu. V důsledku této zrady důvěry voličů zřejmě každý jeden z deseti Sandersových stoupenců hlasoval v konečném důsledku pro Trumpa, což sehrálo určitou roli v jeho šokujícím vítězství.

Nyní se může tato situace opakovat a primární volby připomínají spíše volby bez volby, protože o kandidátovi se nyní rozhoduje na úrovni stranické nomenklatury, a nikoli voličů. Nomenklatura si volí mezi dvěma kandidáty: bývalým starostou města South Band, bývalým průzkumníkem a bývalým pracovníkem známé poradenské společnosti McKinsey Petem Buttigiegem, a majitelem informační agentury Bloomberg a bývalým starostou New Yorku Michaelem Bloombergem. Na straně Buttigiega je mládí, příjemný zevnějšek a skutečnost, že je představitelem sexuálních menšin, který se nestydí políbit svého „manžela“ přímo na pódiu v průběhu setkání s voliči. Na straně Bloomberga stojí politické zkušenosti a skutečnost, že je multimiliardářem ochotným investovat do volební kampaně obrovské osobní prostředky. Sanders má šanci na vítězství jen v případě, když se establishment rozhodne zorganizovat „ukázkovou porážku“ socialisty od Trumpa s tím, aby v příštím volebním cyklu neposkytovali stoupenci Demokratické strany podporu kandidátům, kteří hájí nejradikálnější formy sociální spravedlnosti. Lloyd Blankfein má pravdu ve svém hodnocení následků, k nimž by došlo po zvolení socialisty prezidentem USA, sám bankéř ale nejspíše nemůže jasně vysvětlit veřejnosti příčiny katastrofy „prezidenta Sanderse“.

Uděláme to tedy my. Sociální spravedlnost, demontáž bankovního systému, prudké snížení početního stavu americké armády a vojenské přítomnosti ve světě – to všechno je krásné z hlediska humanistických ideálů. Podíváme-li se na to z hlediska Spojených států, je to ale katastrofa.

Nebude-li supervlivný bankovní sektor a zejména nebudou-li stovky vojenských základen po celém světě, a také útočné skupiny lodí ve světových oceánech, už nebude možno okrádat okolní svět (nebo třeba nutit značnou část světa k tomu, aby prodávala a kupovala ropu za dolary). V tomto scénáři se budou muset USA, a také obyčejní američtí občané, naučit poprvé za dlouhá desetiletí žít z vlastní práce a utrácet peníze, které sami vydělali. Více než to: Američané budou muset prodávat světu nikoli své dluhopisy, finanční služby nebo protekci, ale vlastní zboží a služby, které musí být konkurenceschopné (mj. i pokud jde o cenu), v porovnání například s čínskými analogy. Takový život se bude jen stěží líbit dokonce i Sandersovým voličům, o generálech Pentagonu a velkých podnikavcích z Wall Street už ani nemluvě. Právě z těchto důvodů můžeme předpokládat, že výsledky průzkumů veřejného mínění, podle nichž socialista a populista vede, nemají žádný význam: prostě ho k moci nepustí, a zastaví ho buď vedení vlastní strany, nebo v nejhorším případě sám Trump ve volbách.

Nicméně, američtí odborníci a bankéři si budou nezávisle na detailech politického scénáře voleb stěžovat na to, že Rusko dostává své bonusy – v podobě oslabení víry Američanů ve svou demokracii. A platí to zejména pro četné mladé stoupence Bernieho Sanderse – jejich zklamání zaručeně podkope společenskou stabilitu v USA na dlouhá léta nebo dokonce desetiletí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.