Bývalý český poslanec a pedagog Zdeněk Koudelka během svého působení v Poslanecké sněmovně dlouhá léta pracoval bok po boku se Stanislavem Křečkem, jenž byl nedávno zvolen na post veřejného ochránce práv. Výhru svého bývalého spolustraníka český právník hodnotí pozitivně. Je totiž přesvědčen o tom, že je Křeček ten pravý člověk na tuto pozici, jelikož se po dlouhou dobu jako advokát bezprostředně věnoval ochraně lidských práv.

Koudelka však nepopírá skutečnost, že dva druzí kandidáti na tento post – Vít Schrom a Jan Matys, také splňovali veškeré podmínky pro to, aby mohli vykonávat tuto funkci. Nicméně, výsledkem je výhra Stanislava Křečka, což je podle Koudelky zcela legitimní a je v naprostém souladu s demokratickými procedurami. Například fakt, že spolek Milion chvilek se snaží angažovat v politickém prostředí a přímo ovlivňovat politický proces, aniž by působil jako plnohodnotný politický subjekt, je příznakem obcházení práva.

„Milion chvilek se fakticky snaží ovlivnit a

prosadit svá přání vůči voleným orgánům. Přitom nemá formu politické strany, které podle Ústavy ve volbách soutěží o politickou moc ve státě. Fakticky je tím obcházena regulace a kontrola politické činnosti. Když si založíte politickou stranu, jste podrobeni dozoru a různým omezením ve financování. Když si založíte spolek, tyto povinnosti nemáte,“ uvedl Koudelka.

Nátlakové skupiny jako překážka demokratickému procesu?

Exposlanec je také přesvědčen o tom, že člověk, jenž působí ve veřejném prostoru, musí být připraven na to, že bude čelit nátlaku ze strany zájmových skupin. Je to podle něj nevyhnutelné, ale dá se to zvládnout. „Proti Tomáši Masarykovi se také organizovaly při hilsneriádě veřejné útoky a studenti mu nadávali,“ uvedl příklad Koudelka. Masové veřejné akce podle jeho názoru také nejsou zárukou toho, že se jedná o legitimní či oprávněnou činnost. Jako názorné příklady uvádí veřejné akce z minula, již byly zaměřeny na dehonestaci Milady Horákové a zaplněné Václavské náměstí jako vyjádření údajné podpory nacistů během Protektorátu Čechy a Morava.

„Někdy si říkám, co by asi dělali ti, kteří na mne či jiné útočí, aniž mají pravdivé informace, kdyby byl rok 1942 či 1952,“

zmínil Koudelka v rozhovoru pro Parlamentní listy.

V situaci, kdy různé nátlakové skupiny usilují o vyloučení určitých kandidátů z politického procesu či jejich diskreditaci, jediným způsobem, jak tomu zabránit, je snaha jít proti proudu a hájit své zákonné a legitimní právo, jak to udělal pan Křeček, řekl Zdeněk Koudelka.