O rusko-běloruských vztazích uvažují východoevropští analytici asi takto: zdá se, že Rusko přestalo „vyměňovat ropu za přátelství“. Tomu přátelství je tedy konec.

Klinickým příkladem podobné analytiky může být článek v ukrajinském komerčním časopise Kapital. Autoři připomínají, jak úzce je spojena běloruská ekonomika s ruskou („přes 40 % běloruského exportu jde do Ruska. Některá odvětví, jako třeba masný a mléčný průmysl a strojírenství, na něm závisí skoro úplně.“). A pak se z toho vyvodí pozoruhodný závěr: „Dialog o cestovních mapách je už buď pohřben, nebo odložen na neurčito. Bez levnější ropy a plynu ztrácí pro Minsk celý tento proces smysl.“

Minsk je tedy na Moskvě tak závislý ekonomicky, že bez ústupků z ruské strany nemá pro něho integrace žádný smysl. Zapamatujme si tuto logiku a podívejme si, co se mezitím dělo v Polsku.

Tam také začala jakási diskuse o Rusku. Podnět k ní dal podle všeho francouzský prezident Emmanuel Macron, který navštívil minulý týden Varšavu. Rituálně podpořil Polsko v jeho historické konfrontaci s východním sousedem a pak dodal, že „distancování se Evropy od své východní části, Ruska, je velkou chybou“. A že společný jazyk je nutné přesto hledat, a tak dále.

Taková je zjevně pozice „staré Evropy“: ostrá konfrontace s Ruskem – to není právě to, co nyní potřebují. Je třeba to zmírnit.

A polští politici se to pokusili zmírňovat – ovšem nepříliš šikovně. Například polský ministr zahraničí prohlásil, že „historický spor s Ruskem je už vyhraný“ a že „nastal čas normalizovat vztahy“, jeho náměstek ihned dodal, že Polsko má právo žádat Rusko o reparace za druhou světovou válku.

…A současně, jak už bylo řečeno, se aktivizoval Wałęsa. Tento bývalý předák Solidarity, laureát Nobelovy ceny a bývalý prezident Polska nemá nyní ve své vlasti velký vliv. Vystupuje spíše v excentrickém žánru skandálních prohlášení. Tento bývalý národní hrdina se však nevzdává naděje vrátit si autoritu, a před víkendem se objevil dokonce v ruském mediálním prostoru.

V interview pro portál Sobesednik uvedl Wałęsa následující teze:

1)     chtěl by navštívit 9. května Moskvu;

2)     vztahy Ruska a Polska se dají vylepšit;

3)     ano, Polsko iniciovalo v Evropském parlamentu a schválilo u sebe rezoluci o tom, že SSSR zavinil druhou světovou válku. Rusko by však mělo udělat krok vstříc, založit několik komisí pro usmíření s Polskem, atd.;

4)     „Přijde-li Putin s podobným návrhem, donutím Polsko k tomu, aby tuto myšlenku přijalo – i když jsem už v důchodu“.

…A teď to nejzajímavější. Přece jen je něco společného v přístupu Lecha Wałęsy, ukrajinských megaanalytiků a celého houfu evropských činitelů k Rusku.

Tím společným je tvrdohlavé přesvědčení, že smysl jakýchkoli vztahů s Ruskem spočívá v tom, aby Rusko něco dalo a v něčem ustoupilo. Žádný z partnerů Ruska nemůže mít ve vztazích s ním jiný zájem, než vyprošování ústupků a darů.

Na tom se shodnou všichni – jak východoevropští holubi, tak i východoevropští jestřábi.

Prostě ti jestřábi vycházejí podle zvyku z dogmatu 90. let: Rusko je poraženo jednou provždy, Rusko se jenom zdá být silné, ale ve skutečnosti se co nevidět zhroutí, o tom přece včera znovu napsal The Times. A proto Rusko dá a ustoupí, stačí jen na něj trochu silněji zatlačit, rozhodněji zaútočit a více od něho požádat. Nechce nám dát miliardu? Požádáme o dvě. A pak o čtyři, o osm – a když se definitivně zhroutí, dá nám všechno.

A ti holubi, čili „realisté“, se chovají asi tak jako Wałęsa. Domnívají se, že Rusko dá a ustoupí, stačí mu jenom říci pár dobrých slov. Například, že je velké, nebo že je silné, nebo že je součástí Evropy – a proto my, Evropané, potřebujeme společný jazyk.

Tito „realisté“ si myslí, že když slovy uznají Rusko za svého příbuzného, ihned změkne a dá všechno, oč jen ho požádáte: miliardy, ústupky a ropu se slevou.

Nejpodivuhodnější na tom ale je, že dokonce když vidí, že Rusko už nepovoluje nátlaku a neplatí za lásku, nemohou to přijmout. Do jejich obrazu světa to prostě nezapadá. Jak to, že Rusko odmítá dávat a ustupovat, co jsou to za hlouposti?

Máme důvody k domněnce, že když partneři tu pravdu pochopí (že Rusku je to opravdu jedno, nevěří jim, nebojí se jich a nežebrá o lásku), bude to opravdový šok a vystřízlivění.

K tomu vystřízlivění ale určitě nedojde dnes.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.