Minimálně od voleb prezidenta a následných voleb do Evropského parlamentu se jako lídr opozice jevila koalice PS/Spolu. Je to logické, nominantka Progresivního Slovenska (PS) a místopředsedkyně této strany Zuzana Čaputová se stala prezidentkou a následně se euforie z tohoto úspěchu přenesla i do výsledků voleb do Evropského parlamentu. Koalice PS/Spolu v nich zvítězila ziskem přes dvacet procent hlasů a získala tak čtyři mandáty v europarlamentu.

Poté však následovala změna v čele této koalice a Ivana Štefunka nahradil Michal Truban. Zpočátku tato koalice disponovala preferencemi přesahujícími šestnáct procent, pak však začaly tuto koalici dobíhat „hříchy“ minulosti. Předražená zakázka pro Žilinskou univerzitu, z níž profitovala firma Ivana Štefunka, především však bylo zveřejněno video, na kterém se nový lídr PS Michal Truban přiznal k braní drog. Následovalo video, ve kterém se přiznal ke lži, že drogy nebral jen jednou, ale vícekrát a dokonce se našel odkaz o tom, že pravděpodobně drogy i distribuoval (dealoval – kauza známá jako „5 g bílého“). 

Je jasné, že takové kauzy se nemohly neprojevit na postupném, ale vytrvalém poklesu této koalice. Dnes se preference koalice PS/Spolu pohybují někde na úrovni devíti až jedenácti procent, přičemž v jednom průzkumu klesly až na hranici 7,5 %, což je velmi blízko sedmiprocentní hranici, která je nutná na překročení prahu parlamentu pro dvoukoalici.

Nedávno měla lídrovské ambice v rámci opozice i strana exprezidenta Andreje Kisky Za lidi. Její start byl více než rozpačitý. Zpočátku měla strana Za lidi preference kolem pěti procent, později začala pomalu stoupat a dnes se její preference pohybují v podobném rozmezí jako u koalice PS/Spolu. I tato strana má však vícero kauz. Její lídr Andrej Kiska je vyšetřován v kauze KTAG, tedy ve firmě, která mu zajišťovala prezidentskou kampaň. Tato firma měla v předmětu činnosti pronájmy a správu budov, developerství a podobné aktivity, Kiska však přesto dával do nákladů této firmy položky související s prezidentskou kampaní, což samozřejmě nebylo v předmětu činnosti této firmy. V době, kdy vykonával prezidentský úřad, používal imunitu a vyšetřován tak byl druhý jednatel této firmy. Po skončení mandátu však policejní vyšetřovatel začal vyšetřovat i samotného exprezidenta. Ten nakonec svou vinu nepřímo potvrdil tím, že přijal takzvanou účinnou lítost a nedoplatky na daních doplatil i se sankcí. Ukazuje se však, že při takovém trestném činu to nemusí stačit.

Kromě toho Andreje Kisku pronásledují i další kauzy z minulosti. Především je to pozemková kauza ve Veľkém Slavkově, kde za velmi pochybných okolností, a jak se ukázalo nezákonně, získal pozemek zubaře Jána Franca. Andrej Kiska tento soudní spor prohrál a jsou důvodné pochybnosti, že to je jen vrchol ledovce a v jeho podnikatelské minulosti je několik sporných kauz. V této situaci se ani jeden opoziční subjekt neumí odpoutat od hranice devíti či deseti procent, a tedy nevyprofiloval se tu žádný obecně uznávaný lídr opozice.

Do této atmosféry však přišel s propracovaným politickým marketingem enfant terrible slovenské politiky Igor Matovič. Preference jeho subjektu se dlouhodobě pohybovaly na hranici sedmi procent,  těsně před finišem kampaně však udělal několik překvapujících aktivit „gerila marketingu“, které, zdá se, zaúčinkovaly. Top marketingovým tahem byl výlet Igora Matoviče a jeho squadry na Azurové pobřeží, kde se nachází vila, ve které bydlí exministr dopravy a financí Ján Počiatek za Směr-SD, který se nedávno negativně zviditelnil v rozhovoru s bývalým generálním prokurátorem Dobroslavem Trnkou. V tajně zhotovené se dohadovali o tom, jak mediálně prezentovat kauzu Lemikon, v níž šlo o vyplacení pochybné pohledávky za autorská práva na loterijní hry schránkové firmě z Kypru. Je přitom značné podezření, že během celého sporu ne zcela efektivně obhajoval veřejný zájem. Na Počiatkovu nemovitost skupina aktivistů v čele s Igorem Matovičom nalepila nálepku s textem: „Majetek Slovenské republiky.“

Zdá se, že právě toto na voliče zaúčinkovalo a následně se projevilo i v nárůstu preferencí strany OĽaNO. Tento trend pokračoval svoláním dlouho ohlašované tiskovky, na níž měl jako poslední z lídrů parlamentních stran představit program své strany. Nakonec místo prezentace programu představil anketu s jedenácti, většinou velmi populistickými otázkami. Jejich naplnění se má stát K.O. podmínkou vstupu do případné budoucí koalice. Právě díky takovým aktivitám však, zdá se, preference Igora Matoviče a jeho strany dále rostou a v jednom průzkumu dokonce překročily úroveň šestnácti procent. Pokud by se tento trend potvrdil, znamenalo by to, že Igor Matovič se stane lídrem opozice, což je však noční můrou pro většinu lídrů dalších opozičních stran.

Igor Matovič působí ve slovenské politice od roku 2010. Za tu dobu se už mnohokrát projevil jako nevypočitatelný a nezodpovědný politický partner. „Proslavil“ se mimo jiné tím, že nahrál svého opozičního kolegu Radoslava Procházku a kompromitující nahrávku následně zveřejnil .  Představa, že taková osoba by mohla být lídrem budoucí koalice, vyvolává mezi ostatními lídry opozice zděšení.

Uvidíme tedy, jak nakonec zvládnou finiš kampaně lídři ostatních stran a jaké budou definitivně volební výsledky. Pokud by byl totiž vítězem nejsilnější koaliční strany Igor Matovič, šance na dlouhodobější přežití takové koalice by se limitně blížila nule.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.