Vědci dospěli k tomuto závěru na základě vědeckého experimentu, kterého se zúčastnilo 50 lidí. Dobrovolníci zaznamenávali svůj stav pomocí speciálně navrženého online průzkumu. Zapisovali ospalost, čilost a další pocity po probuzení u různých zvuků budíku.
Pozorování ukázala, že hlučnost, doba trvání zvuku a další parametry neměly prakticky žádný vliv na kvalitu probuzení. Typ zvukového signálu měl na druhou stranu významný vliv na pohodu účastníků experimentu.
Pokud byl zvuk budíku dobrovolníků melodický a nevydával hlasité a ostré zvuky, pociťovali pocit ranní ospalosti méně často. Vědci také zjistili, že čím melodičtější bylo zvonění, tím méně výrazný byl tento stav.
„Všichni jsme předpokládali, že klasický zvuk budíku, jako pí-pí-pí, by měl člověka maximálně rychle a co nejefektivněji probudit. Naše experimenty ovšem ukázaly, že melodičtější zvuky byly úspěšnější. Bylo to velké překvapení,“ uvedl autor studie Stuart J. McFarlane.
Vědci doufají, že další výzkum odhalí zvukový tón budíku, který poskytne nejvyšší kvalitu probuzení.
Vědci z univerzit Manchesteru, Oxfordu, Newcastle upon Tyne a londýnské University College přišli k závěru, že lidé, kteří spíš denně více než jedenáct hodin nebo méně než čtyři hodiny, jsou více náchylní k plicní fibróze než ti, kteří spí sedm hodin denně.
Uvádí se, že jde o chorobu, při které vznikají v plicní tkáni jizvy, které ztěžují dýchání. Ve studii se uvádí, že optimální délka spánku je sedm hodin. Když člověk spí denně čtyři hodiny nebo méně, zvyšuje se nebezpečí plicní fibrózy dvojnásobně. Ti, kteří spí jedenáct hodin a více, jsou vystaveni trojnásobnému riziku.
Kromě toho jsou v rizikové skupině lidé, kteří jdou spát pozdě v noci nebo pracují na směny. Přitom jsou k této chorobě méně náchylní než ti, kteří spí méně nebo více než je norma.