Rick Olson a Rick Toomey, dva odborníci, kteří odpovídají za úkol mapování struktury, kontaktovali paleontologa Vitora Santucciho poté, co narazili na zkamenělé předměty, které trčely ze zdi, informuje časopis Louisville Courier Journal.

Santucci se pak spojil s kolegou Johnem-Paulem Hodnettem z Marylandského parku dinosaurů, který navštívil jeskyni v listopadu 2019 v rámci výzkumného projektu fosilních žraloků národního parku Mammoth Cave.

„Jedna sada fotografií ukázala řadu žraločích zubů spojených s velkými částmi zkamenělé chrupavky, což naznačuje, že by v jeskyni mohla být zachována kostra žraloka,“ řekl a vyprávěl o původních fotografiích pořízených Olsonem a Toomeym.

Hodnett odhalil, že zkamenělé pozůstatky patřily druhu žraloka Saivodus striatus z pozdního Mississippského období asi před 330 až 340 miliony let. Předpokládá se, že jeho velikost odpovídá přibližně velkému bílému žralokovi délkou od 3,5 metrů do 6,4 metrů.

„Nebyl jsem si úplně jistý, co budu vidět v jeskyni během mé cesty v listopadu,“ přiznal paleontolog. „Když jsme se dostali k našemu cílovému vzorku, bylo to ohromné.“

Podle Hodnetta členové projektu zjistili, že to, co vypadá jako několik zubů, patří žralokovi, jde o jeho dolní čelisti a lebeční chrupavku. Pozdější zjištění je o to více ohromující vzhledem k tomu, že kostry žraloků, které tvoří chrupavky, jsou zřídka zachovány ve zkamenělinách.

Paleontolog připisuje zachování žraločích zubů pomalé erozi vápence.

„Nejpodstatnější je, že většina zkamenělin žraloků, které jsme objevili, pochází z vrstvy horniny, která sahá od Missouri po Virginii, ale nikdy nedokumentovala přítomnost žraloků - až dosud,“  řekl Hodnett. „Je to jako najít chybějící díl skládačky.“

Vědci však našli více než jen pozůstatky tohoto žraloka. Projekt odhalil více než 100 jednotlivých exemplářů z jeskyně, včetně dalších zubů a hřbetních ploutví z řady druhů žraloků. Protože je národní park domovem nejdelšího známého jeskynního systému na Zemi, jehož délka je více než 400 kilometrů, Hodnett věří, že tým učinil velký objev.

Santucci řekl v rozhovoru pro Courier Journal, že i když v parku chtějí, aby lidé využívali informace získané z jeskyně, úředníci „mají povinnost chránit tyto neobnovitelné zdroje“ a nebude zveřejňovat „přesné umístění zkameněliny ze strachu z vandalismu nebo krádeže“.