Činnost zemí v Antarktidě upravuje Smlouva o Antarktidě uzavřená v roce 1959. Podle této dohody má být ledový kontinent využit pouze pro mírové účely: vědecký výzkum, cestovní ruch a mezinárodní spolupráce. Podepsalo ji 46 států. Některé z nich, včetně Austrálie, Argentiny, Velké Británie, Nového Zélandu, Norska, Francie a Chile si činily nároky na části Antarktidy. SSSR (Rusko), USA, JAR a Peru si ponechaly právo takové nároky uplatnit.

„Myslím, že si nikdo nepřeje podkopání této dohody. V květnu-červnu letošního roku se má konat zasedání 43. Poradní skupiny členských států Smlouvy o Antarktidě. Připomenou si 200. výročí objevení Antarktidy našimi mořeplavci. Nepozorujeme žádné příznaky toho, že Dohoda bude podrobena revizi,“ řekl v interview pro televizi Rossija 1 pro dokumentární film „Antarktida. 200 let míru“.

„Zdá se mi, že naopak spolupráce na jižním pólu je vzorem spolupráce států, které nechávají stranou všechny ideologické rozpory a soustřeďují se na vědecký průzkum, na mírové osvojení tohoto majetku celého lidstva,“ dodal Lavrov.

Lavrova rovněž požádali, aby se „ne očima vědce, ale diplomata“ podíval na otázku, za jakým účelem má Rusko v Antarktidě takový počet stanic.

„Víte, tady je třeba se dívat především očima vědců. Pochybuji, že by diplomaté dokázali udělat takový počet objevů jako naši vědci. Jako třeba objev subglaciálního jezera koncem minulého století (pozn. Vostok), které se nachází miliony let bez kontaktu se zemským povrchem pod čtyřkilometrovou ledovou vrstvou,“ poznamenal ministr.

Podle jeho slov je to „unikátní objev, který stále umožňuje poznat další fakty o tom, co je to naše Země, jak se zrodila“. „Pro diplomacii je to přímá výhoda, protože to dovoluje předávat zkušenosti, demonstrovat úspěchy našich lidí a posilovat tím autoritu Ruska ve světě. Je to stejné, jako když máme všechno v pořádku s ekonomikou a vědou, je pak pro nás snadnější dělat zahraniční politiku,“ zdůraznil Lavrov.