To samo o sobě by za zvlášť zajímavou zprávu nepovažoval, protože střety radikálů s policisty v ulicích nijak vzácné nejsou. „Mě na tom nezajímá vlastně ani ten portál Indymedia, ale ten samotný fakt úředního zákazu. Je něco naprosto nepředstavitelného v demokratické zemi – a Německo o sobě říká, že je demokratické – aby zakázali portál pouze proto, jaké názory se na něm vyskytují a jaká agitace provozuje. I když toto je mezinárodní a organizované a má to nějakou ideologickou platformu, tak mi to silně připomíná svého času příběh patnácti či šestnáctiletého nadšence pro komunismus tady v Česku, který byl soudně stíhán. Vybavuji si, že dostal podmínku za to, že provozoval jakýsi prokomunistický web. Už tehdy jsem byl velice pobouřen, protože něco takového rozhodně nepatří do demokratického světa, protože názor je názor a každý může zastávat takový, jaký se mu zamane,“ tvrdí mediální analytik.
Takto to funguje na všech úrovních, jak ukazuje událost z roku 2017, kdy pár měsíců před volbami vyhodil tehdejší premiér Bohuslav Sobotka z vlády Andreje Babiše. „Dopadlo to tak, že pan Babiš zvítězil ještě drtivěji, než mu prorokovaly předvolební průzkumy, protože mu Sobotka nasadil jednak gloriolu, tak trnovou korunu. A obojí se u nás oceňuje sympatiemi a případnou přízní bez ohledu na nějaké třeba i věcné výhrady vůči tomu či onomu člověku či myšlence. No a v Německu zakázali internetový portál, tedy médium, což je prostor pro sdělování myšlenek a jako takový by neměl být podroben žádné restrikci. Maximálně lze přijmout myšlenku, že autoři textů, kteří vyzývají k trestným činům, budou podle občanského nebo trestního zákona souzeni za nabádání k trestným činům. Ale není to důvod k tomu, aby se zakázal nějaký portál. Navíc se dá čekat, že hned poté vznikne sedm podobných,“ poznamenává mediální odborník.
Před týdnem Český filmový a televizní svaz rozdal svým zasloužilcům ceny Trilobit 2020, což by zcela ušlo zájmu veřejnosti, pokud by si k tomu nevymyslel anticeny Zlatý citron. Neuděluje je však lidem z branže, ale nepohodlným za „za styl moderování“. Nutně ji tedy musel vyfasovat i Luboš Xaver Veselý. „To, že si pro ni Xaver přišel souvisí samozřejmě s jistou excentričností jeho povahy. Ocenil jsem to, líbilo se mi, že si pro cenu přišel, stejně jako to, co tam řekl, protože měl absolutní pravdu. Tedy to, že lidé z jedné názorové skupiny, kteří si navzájem přihrávají kšefty v České televizi, rozhodují o kvalitách a nekvalitách jiných za asistence kamer České televize. To jde proti smyslu existence veřejnoprávních médií. Podle § 2 zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi smysl a fungování téhle televize spočívá v tom, aby spojovala a poskytovala pluralitní podklady pro vytváření názorů občanů,“ připomíná mediální analytik.
Rozdají si ceny a utvrzují se, že jsou jediní oprávnění hodnotit
Občany a své diváky má navzájem propojovat, nikoli rozdělovat, nemá sloužit jednomu názoru v politickém ani náboženském směru. „Má posilovat toleranci všeho druhu. To je něco, co Česká televize po celou dobu svého vysílání pošlapává. Každou minutou svého vysílání snad kromě časomíry a zpravodajství o počasí a občas o sportu pošlapává podstatu zákona o České televizi. A Xaver Veselý tam toto řekl jinými slovy, ale velice správně. Zdůraznil také, že jeho projekt nikdo neplatí pod pohrůžkou exekuce, které by byli vystaveni ti, kteří by neživili molocha z Kavčích hor. A doporučil koncesionářům, ať si sami udělají obrázek. To, že si zprivatizovali názor na kvalitu či nekvalitu lidé jako Vladimír Just, značí, že je v tom prostředí něco strašlivě nezdravého. A to ať už jde o FITES, ARAS či další organizace tohoto typu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.