Varšavští politici navíc oslavy v Jeruzalémě staví do protikladu s vlastní akcí, která je věnována stejné události a která je naplánována na 27. ledna, a vyvíjí veškeré možné úsilí, aby význam oslav v Izraeli zlehčili. A to i navzdory tomu, že do Izraele zavítají lídři předních států, včetně amerického viceprezidenta Mika Penceho, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, italského prezidenta Sergia Mattarelly, ruského prezidenta Vladimira Putina, zatímco seznam účastníků akce v Polsku je poněkud skromnější. Nebude tam ani nejvyšší představitel Ruska, nástupnické země Sovětského svazu, jehož vojáci Osvětim, mimochodem, osvobodili.

Černobílé dějiny východní Evropy

Připomeňme, že Putin na konci prosince učinil řadu kritických prohlášení o polské politice v meziválečném období a o postoji Evropy ohledně příčin vypuknutí druhé světové války.

Putin poukazoval na usnesení Evropského parlamentu, které bylo vytvořeno úsilím východoevropských politiků založeném na jejich novátorském a černobílém přístupu k historii, v němž se uvádí, že druhá světová válka začala „bezprostředně kvůli podepsání“ paktu Ribbentrop-Molotov a jeho tajných protokolů.

Ruský prezident navíc citoval z dopisu polského velvyslance v Berlíně Józefa Lipského z roku 1938, který byl určen ministrovi Józefovi Beckovi: „...jeho (Hitlera) napadla myšlenka řešení židovského problému, a to pomocí emigrace do kolonií po dohodě s Polskem, Maďarskem a případně i Rumunskem (zde jsem odpověděl, že pokud to najde své řešení, postavíme mu krásný pomník ve Varšavě…).“

V Polsku však výroky z Moskvy vyvolaly vlnu prohlášení na nejvyšší úrovni. Nicméně, když srovnáme obsah těchto komentářů s tím, co Putin ve skutečnosti řekl, vede to k závěru, že předmětem diskuse není to, co Putin řekl, ale to, co si Poláci myslí, že to řekl.

Polsko a antisemitismus

Při této příležitosti je samozřejmě možné vyjádřit jakési rozhořčení a vysvětlit, že nadšení velvyslance Lipského není ničím jiným než jakousi součástí diplomatických her, na čemž trvá životopisec Józefa Lipského, profesor Marek Kornat. Sám profesor však píše, že Hitler nesnesl, když byl přerušen, a velvyslanci Lipskému nevyslovil žádnou připomínku. Můžeme ale tušit, že to bylo z toho důvodu, že poznámka Lipského potěšila srdce vůdce Třetí říše, jakožto druh projevu stejného smýšlení. Profesor Marek Kornat považuje za svou povinnost zdůvodnit tento názor Lipského a dodává, že Lipský během druhé světové války bojoval proti Němcům, jako by to snad mohla být omluva pro jeho antisemitské názory.

Ruský prezident přitom neřekl nic, co by historici nebo lidé, pro něž historie není jen sbírkou lidových povídek, nevěděli. Faktem je, že pro některé lidi získávají historická fakta zvláštní význam, když o nich mluví právě Putin.

Nikdo nebyl pobouřen, když německý historik Rolf-Dieter Müller ve své knize „Nepřítel je na východě. Hitlerovy plány války proti SSSR v roce 1939“ napsal, že Poláci hledali laskavosti Adolfa Hitlera, společně s ním plánovali tažení proti SSSR a konečné řešení „židovské otázky“.

Putin se nezmínil o postoji k židovské menšině v Polsku v meziválečném období, neřekl nic o „lavicovém ghettu“ (diskriminační opatření spočívající v přidělování zvláštních míst ve třídách pro národnostní menšiny, včetně Židů, které platilo v polovině 30. let 20. století, pozn. red.) nebo o „numerus clausus“ (omezující praktiky pro vzdělávání Židů na univerzitách, které existovaly na některých polských vysokých školách, pozn. red.). Stejně tak necitoval posledního vůdce povstání ve varšavském ghettu Marka Edelmana, který na dotaz, proč si vybral zrovna Lidovou armádu (Armia Ludowa), nikoli Zemskou armádu (Armia Krajowa), když hledal příležitost, jak se dostat do podzemí, odpověděl: „Nehraji s těmi, kdo mě chtějí zabít.“ Zemská armáda, doslova „Vlastenecká armáda“, byla polská podzemní vojenská organizace druhé světové války, podřízená polské vládě v exilu, zatímco Lidová armáda byla podřízena Polské dělnické straně, která uznávala odklon východního území Polska SSSR. Tyto armády mezi sebou nebojovaly, ale ideologicky patřily k různým frontám.

Ten stejný Marek Edelman řekl, že během varšavského povstání prohlásil, že „i v Lidové armádě ho mohou zabít jako Žida“, že jej během daného povstání lidé ze Zemské armády několikrát postavili ke zdi.

Ruský prezident nezmínil ani okolnosti smrti prvního polského prezidenta, Gabriela Narutowicze, rukou polského nacionalisty. Narutowicze ve volbách podpořila „levice“ a národnostní menšiny, a tak si mezi nacionalisty vysloužil přezdívku „národní prezident Židů“. Putin rovněž nevzpomněl polskou výpravu na Madagaskar, jejímž cílem bylo najít místo pro přestěhování Židů. Pouze řekl, že polský velvyslanec Józef Lipský vyjádřil přesvědčení, že Hitlerovy plány zbavit Evropu Židů budou v Polsku přijaty „s porozuměním“.

Pokud je někdo pobouřen obviňováním Poláků z antisemitismu, ať se ponoří do historie, než vyjádří své rozhořčení, a polská tolerance se ve „svobodném Polsku“ ukáže v celé své kráse.

Protest proti „agresi Kremlu“

Putin nesouhlasil s tezí předloženou Poláky a obyvateli Pobaltí, která pojednávala o tom, že byl pakt Ribbentrop- Molotov „spouštěčem“ druhé světové války. Upozornil však na „politiku míru“, která vyvrcholila rozdělením Československa v Mnichově v roce 1938, kde bylo Polsko jedním z držitelů výhod.

V tomto ohledu by bylo vhodné připomenout si Churchillovu reakci na výsledky této smlouvy z roku 1938. Chamberlainovo nadšení popsal následovně: „Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít válku.“ To lze samozřejmě přičítat shodě náhod, stejně jako prohlášení maršála Focha (Ferdinand Foch, pozn. red.) o Versailleské smlouvě: „Toto není mír. Toto je příměří na 20 let.“

Polští politici byli Putinovými slovy pobouřeni. V důsledku toho přijal tamní Sejm rezoluci, v níž odsoudil manipulaci a falzifikaci dějin ze strany Moskvy.

Na pomoc politikům přispěchali i někteří zástupci polské vědy, mezi nimiž byl již zmiňovaný historik, profesor Marek Kornat. V rozhovoru pro portál wPolityce uvedl, že „Rusové samozřejmě osvobodili tábor v Osvětimi, nikoli však Polsko“. Koneckonců, dobře víme, že zločinecká totalitní říše otroctví nemůže přinést svobodu jiným národům, i když může osvobodit koncentrační tábory. Svobodu může přinést jen ten, kdo ji má, dodal Kornat.

Pravdou je, že se profesor podělil také o „objev“, že „v případě Židů uvězněných v koncentračních táborech (stejně jako vězňů jiných národností) se přece jednalo o to pravé osvobození“.

Je obtížné polemizovat s vědeckými tezemi profesora, ale z tohoto tvrzení vyplývá, že pokud Poláci nebyli skutečně osvobozeni, pak by bylo lepší, kdyby jim prodloužili jejich pobyt v „resortu“ Rudolfa Hesse.

V Jad Vašem se chystalo obětování Poláka

Jak jsme již zmínili, polští politici považují tyto oslavy u příležitosti výročí osvobození tábora Osvětim, které se budou konat dne 23. ledna v Jeruzalémě, za protikladnou akci vůči události plánované v Polsku a snaží se všemožnými prostředky snížit její význam.

Na portálu Salon24 historik a publicista Romuald Kałwa píše, že oslavy v Jeruzalémě budou pořádány „sovětskými Židy a pro ně“. „V Jad Vašem se připravovala dobrá akce: bylo v plánu „obětovat Poláka“, ale k rituální vraždě nedošlo, protože Polák Andrzej Duda odmítl objevit se před svými katy,“ píše Kałwa.

Zdá se mi však, že se mýlí.

Rusové mají více než dost důvodů pro tvrdou reakci, ale pamatují na princip času, místa a akce a neodchylují se od něj.

A o čem bude Putin hovořit v Jeruzalémě? Domnívám se, že o tom, že pokusy zmenšit odpovědnost nacistů za druhou světovou válku, jejich rehabilitace a přispívání k oživení nacismu v Evropě by mohlo vést k dalším tragédiím. To si vyslechnou zástupci Spojených států, Francie, Anglie a Německa.

Putin nejspíše připomene také velkou krvavou oběť, kterou vojáci Sovětského svazu přinesli během druhé světové války, a to, že na jejich oběť nelze zapomínat. A to i přesto, že jsou hroby vojáků ničeny a dělá se vše pro to, aby z veřejné paměti byly odstraněny všechny důkazy o roli Sovětského svazu při porážce nacistického Německa.

Rusové ale „netancují na hrobech“, proto polští politici, kteří očekávají jakýkoli útok během oslav v Jad Vašem, ukazují, že dostatečně nerozumí ruské mentalitě a ruskému přístupu k historii.

Pro Dudu jsou oslavy předehrou k volební kampani

Výročí osvobození tábora Osvětim se v Polsku bude slavit dne 27. ledna, a to za účasti velvyslanců, významných politiků, několika prezidentů a předsedů vlád, jakož i členů královských rodin v Evropě. Zdá se, že prezident Duda plánuje oslavy jakožto začátek své volební kampaně a zaměří se především na útoky na Rusko, jehož zástupce, jakožto velvyslanec, nebude schopen reagovat na takové „odhalení“ polského prezidenta.

Polský prezident, opojen zdvořilou podporou zahraničních velvyslanců akreditovaných v Polsku v nedávném sporu s Ruskem (na konci roku 2019 velvyslankyně USA ve Varšavě Georgette Mosbacherová na Twitteru uvedla, že Hitler a Stalin souhlasili se zahájením druhé světové války, pozn. red.), se nebude zdržovat ve vyjadřování svých „vizionářských“ objevů v oblasti historie.

Duda také příliš často ukazuje, že mu chybí smysl pro prostor a čas, aby se vzdal tohoto zvyku, a tak lze očekávat, že během svého vystoupení v Osvětimi vzpomene tragédii a dále bude hovořit na téma komunismu, který dle něj nebyl o nic menší hrozbou než fašismus.

Půjde sice o zaměnění pojmů, ale zapadne to do polského výkladu dějin. Jediného správného z pohledu Varšavy.

Autor je publicista a politický komentátor, který v letech 1994-2001 stál v čele Obecního úřadu Głowaczów (Mazovské vojvodství, Polsko) a od roku 2002 do roku 2004 pracoval v polském Sejmu a byl šéfem předsednictva strany Polski Blok Ludowy. Od roku 2017 je postgraduantem Prezidentské akademie v Moskvě.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.