Lidstvo má za sebou éru nacismu i komunismu, do jisté míry má za sebou i éru radikálního extremismu. Jsme ale v bezpečí? Ani omylem! Novým a stejně nebezpečným fenoménem extremismu jsou i internetové komunity nenávisti, poprvé popsané v Británii, které si berou jako oběť jedince ze skupin, které nemají zastání. Cizince, homosexuály, či pedofily. Typickým příkladem je Britská skupina nenávisti Stimsona Huntera. Tito „Bojovníci a lovci“ přitom vůbec nerespektují fakt, že 96% pedofilů má svoji orientaci pod kontrolou a dítěte se nikdy nedotknou.

Případ nedávno upáleného pana Ebrahímího, jež ani pedofilem nebyl, jen byl takto pomlouván. Nikdy se ničeho zlého nedopustil, ale dostal od jedné takovéto skupiny na internetu nálepku devianta, vyvolal mnoho otázek. Jednou z těch hlavních je ta, zda to není tak, že si skupina názorových extrémistů, schovávajících se v anonymitě internetu si prostě nevybere slabou oběť (skupiny jako homosexuálové, pedofilové apod.) a nedopouští se klasického nebezpečného pronásledování, jaké zná dnes skoro každý pátý školák. Jen o mnoho bezohlednějšími metodami.

Hrdinové nebo lidské zrůdy?

Tito novodobí hrdinové se poté nazývají lovci a často se u nich setkáme s argumentací, že dělají práci za Policii, když veřejně odhalují pachatele něčeho špatného. Jenže to má malý háček. Zatímco Policie hodnotí důkazy a až když si je jistá, že se stal skutečně nějaký zločin, předá věc justici. Do té doby má vyšetřovaná osoba, často nevinná, právo na svoje soukromí a dodržování principu presumpce neviny.

Stalkři jako zákonem chráněná škodná

Proč se s tím párat! Oproti tomu skupina Stimsona Huntera prostě naváže kontakt, vyláká pedofila na fingovanou schůzku a natočí vše kamerou. A nyní přichází na jádro věci. Jde-li o pedofila, který plánuje zneužít dítě a pokud by byl předán Policii, pak je to celkem v pořádku. Jenže o tohle Stimsonovi Huterovi nejde. Pozdější předání „důkazů“ Policii je v tomto případě jen alibi. Ve skutečnosti jde jen o zveřejnění videa tohoto člověka, jeho identity, adresy a údajů a rozdmýchávání nenávisti.

Realita je o to peprnější, že metody, jak vylákat takového člověka na schůzku jsou v případě skupin, jako je i ta Stimsona Huntera, jsou značně sporné a většinou nejde dokázat, že dotyčný plánoval dítě zneužít. A kolik znáte hodných strejdů, kteří si prostě rádi povídají s dětmi, aniž by jim někdy ublížili. A kolik je možno najít pedofilů mezi vychovateli, učiteli a jinými profesemi pracujícími s dětmi, aniž by se kdy čehokoli dopustili.

Pranýř bez důkazů, bez soudu, bez spravedlnosti

Jádrem věci toho, co skupina Stimsona Huntera dělá, je okamžitý veřejný internetový pranýř. Bez důkazů, bez soudu, bez spravedlnosti. Není třeba si dělat iluze, ti lidi přijdou o práci, bydlení, budoucnost a přátele. A Stimson Hunter je pro malou část populace (většinou z nižších vzdělanostních vrstev) přímo národním hrdinou. Je lovcem a bojovníkem.

Minulý měsíc se na tenhle fenomén podíval Londýnský Daily Mail i z trochu jiného úhlu. Investigativní novináři zapátrali v minulosti Stimsona Huntera a zjistili že je bývalým narkomanem. Můžete si říci, že to nemusí nic znamenat, ale poté přišla další zpráva, že byl také trestán za úmyslné žhářství. Ostatní média nelenila a tak se v krátké době objevilo několik svědectví bývalých Stimsonových spolužáků, kteří shodně popsali, že jejich spolužák byl ve skutečnosti někým, kdo si liboval v dlouhodobém ubližování druhým lidem.

Vyvraždím Vám rodinu! Zn: Slušně

Pro Britskou veřejnost bylo šokující, že někdo, kdo je pro mladou generaci dětí hrdinou, je ve skutečnosti zlomyslným stalkerem který si libuje ve veřejném pranýřování druhých a v jejich pronásledování. A pochopitelně, jako správný psychopat, si vybírá slabší oběti. Lovec – hrdina.

Že se to Česka netýká? Ale týká, taky máme své průkopníky

Bohužel není možné se domnívat, že by se tento problém České republiky netýkal. Jediný rozdíl je v tom, že si toho doposud nevšimla hlavní média. Teprve až v druhé řadě jsou způsoby práce podobných stalkerů u nás v ČR. Zde je daleko obvyklejší, po vzoru mainstreamových médií, pronásledovat tzv. Šmejdy. Ať jimi jsou, nebo je jim tato pověst pomluvami jen vyráběna.

Země psychopatů. Měli jste soukromí? Zapomeňte!

Jako učebnicový příklad takovéhoto „Jestřába“, může sloužit Jablonecký „sportovec“ Rudolf Kožený. Má podobné metody práce, podobnou trestněprávní minulost v podobě dvou pravomocných odsouzení za stalkig a sérii mnoha vyšetřování jeho trestné činnosti od roku 2004 do současnosti. Viz. článek: Bude Česko rájem deviantních recidivistů?

Policie a soudy by potřebovaly novější legislativu

Jeho činnost správně pojmenovala Policie tak i soudy. Myšlenka, že takovíto výrobci nenávistných internetových kampaní jsou jen na Britských ostrovech a ČR se tento fenomén netýká, není na místě. Rozdíl je pouze v legislativním prostředí. V Británii jsou modernější zákony a u nás toho Policie v rukou mnoho nemá.

Velmi zajímavým rysem tohoto fenoménu jsou také společné amtropologické rysy takovýchto pachatelů. Každý zkušený lékař, či kriminalista s letitou praxí potvrdí, že určité typy osobností, případně pachatelů velmi často mívají velmi podobnou stavbu těla a obličeje.

Bude Česko rájem deviantních recidivistů?

Zde je v tomto případě namístě velmi zajímavé srovnání, viz. úvodní fotografie tohoto článku, která je koláží fotografie Stimsona Huntera z konce roku 2014 a v ne zcela optimální kvalitě vyvedené fotografie recidivisty Rudolfa Koženého 2013. Pokud se dobře podíváte na stavbu obličeje obou těchto „hrdinů“ zjistíte nápadně shodné rysy. Že by to byla jen náhoda?

Česká republika z hlediska existence skupin nenávisti ještě asi bude oproti Británii trochu pozadu. Už nyní je ale jisté, že ten čas přijde. A bude to brzy. Je čas se bát o sebe. Je čas se bát o svoje děti.