Většina vědců se domnívá, že příčinou hromadného vyhynutí druhů, a to včetně dinosaurů, byl obrovský asteroid, který narazil do Země před 66 miliony let. Existuje však další verze, podle níž by mohly vést k vyhynutí masové erupce sopek v regionu Deccan Traps (nyní území Indie).

Na rozdíl od řady jiných nedávných studií profesorka geologie a geofyziky Pincelli Hullová a její kolegové v nové výzkumné studii prohlašují, že environmentální dopady mohutných sopečných erupcí v Indii, v oblasti známé jako Dekkánské trapy, se staly před vymíráním na konci křídy před 66 miliony let, a proto nepřispěly k masovému vymírání.

Výzkumníci se snažili zjistit přesný čas rozsáhlých emisí sopečného plynu, které se vyskytují během takových erupcí. K tomu porovnaly globální změny teplot a údaje o analýze uhlíkových izotopů z mořských zkamenělin s klimatickými modely.

Ukázalo se, že většina oxidu uhličitého se dostala do atmosféry dlouho předtím, než dopadl meteorit. Sopečná aktivita v pozdním období křídy způsobila postupné zvyšování globální teploty asi o dva stupně, ale ne masové vyhynutí. Některé druhy podle vědců migrovaly na severní a jižní pól, ale vrátily se dlouho před srážkou s asteroidem.

Podle toho jsou paleoklimatologové přesvědčeni, že jedinou příčinou smrti dinosaurů byl meteorit.

Současně připouštějí možnost chyby a jsou připraveni přezkoumat své závěry, pokud existují závažné důkazy.

Většina vědců ale uznává, že událost hromadného vymírání, také známá jako K-Pg, nastala poté, co asteroid narazil do Země.

„Sopečná činnost v pozdní křídě způsobila postupné globální oteplování asi o dva stupně, ale ne masové vymírání,“ řekl bývalý výzkumník Yaleovy univerzity Michael Henehan, který sestavil teplotní rekordy pro studii. „Několik druhů se přesunulo směrem na severní a jižní pól, ale přesunuly se zpět dlouho před dopadem asteroidu.“

„Mnoho lidí spekulovalo, že sopky mají pro K-Pg význam, my ale říkáme: Ne, nemají,“ zdůraznila Hullová.

Dříve archeologové analyzovali půdní vzorky odebrané ze starobylého Chicxulubského kráteru na poloostrově Yucatán a simulovali první hodiny po pádu asteroidu, který setřel více než 75 % živého světa z povrchu Země. Podle jejich názoru by asteroid s průměrem deseti kilometrů, který letěl do zemské atmosféry rychlostí téměř 25 kilometrů za vteřinu, mohl vytvořit výbuch takové síly, s níž nelze porovnávat světovou zásobu jaderných zbraní.