Připomínáme, že již mnoho let jsou s nimi spojeny velké naděje nejen v plánu zajištění energetické nezávislosti Washingtonu, ale také s cílem „ekonomického uškrcení“ Ruska snížením cen ropy. Výsledek není moc příjemný: komunikace novinářů s odborníky z finančního sektoru a investory odhalila určitý rozpor mezi očekáváními a realitou, což může vést k poněkud vtipným překvapením - příští rok nebo o něco později.

Za hlavní objev našich zaoceánských kolegů můžeme považovat objevení šokující skutečnosti. Ukazuje se, že řízení soukromých ropných společností (jejichž bonusy závisí na schopnosti přilákat peníze investorů) může být nepřiměřeně optimistické ve svých prognózách těžby a při posuzování ekonomické situace samotných producentů ropy.

Pokud se na tyto věci podíváme cynicky, můžeme říci, že podnikatel, který lže, aby přilákal peníze investorů, není vzácností a lidé médií a investoři pracující ve vlasti divokého kapitalismu (tj. v USA) by neměli být tímto chováním překvapeni. Na druhou stranu samozřejmě existuje mikroskopická šance, že chyby v prognózách byly způsobeny „břidlicovými producenty“ s nejlepšími úmysly.

Američtí finanční novináři se dozvěděli o falešných hodnoceních vyhlídek na těžbu břidlic poté, co začali hledat odpověď na otázku „a proč banky najednou odmítají poskytovat úvěr producentům břidlice?“ Hlavní finanční médium Wall Street Journal informuje o výsledcích vyšetřování: „Skepticismus mezi bankami se částečně zintenzivnil proto, že věřitelé pečlivě prostudovali dostupné údaje o produkci ve vrtech a zjistili, že neodpovídají prognózám ... Banky začaly zejména zpochybňovat prognózy producentů břidlic, pokud jde o počáteční pokles těžby, které jsou podle inženýrů příliš optimistické. Pokud se produkce v břidlicových vrtech, které produkují hodně a pak prudce „klesají“, snižuje rychleji, než se předpovídalo, vyvstává otázka, kolik nakonec získají (ropy).

Někteří věřitelé veřejně prohlásili, že v budoucnu budou poskytovat méně úvěrů. „Jsme velmi opatrní ohledně všech nových půjček v energetickém sektoru; jedná se o velmi vysoký standard, který je třeba překonat,“ řekl Paul B. Murphy, generální ředitel Cadence Bank, během říjnového telefonického rozhovoru s analytiky. Banka působí v Texasu a na jihovýchodě Spojených států.

Co by měli „producenti břidlic“ dělat, pokud jim bankéři již nechtějí půjčovat na jejich operace se ztrátou? Je možné se pokusit získat peníze z akciového trhu prodejem dalších emisí akcií svých vlastních společností. Pak existuje naděje na získání peněz od investorů, kteří jsou připraveni na vysokou míru rizika, ale nejsou ochotni číst statistiku produkce, jak to začali dělat bankovní věřitelé. Masivní využívání fondového trhu k financování těžby břidlic je dlouhodobým jevem, ale nyní je to vlastně poslední záchranné stéblo pro organizátory břidlicové revoluce.

Problém je v tom, že se toto stéblo začíná lámat. Jak zdůrazňuje obchodní informační agentura Bloomberg, objem umístění akcií břidlicových společností klesl na minimum za posledních 13 (!) let. A k tomuto poklesu dochází v souvislosti s rostoucími cenami ropy, které během posledního roku (pokud vezmeme odhad Bloombergu na dodávku ropy do Spojených států) vzrostly o 33 procent. Ztráty investic nelze kompenzovat zvýšením emise dluhových závazků. V uplynulém roce se břidlicovým společnostem podařilo vydat dluhopisy za 44 miliard USD (což se přibližně rovná objemům roku 2018), ale toto číslo zahrnuje také peníze určené na refinancování starých dluhů, tj. peníze, které nelze utratit za rozvoj, průzkum nebo vrtání.

V rozhovoru s novináři odborníci zdůrazňují, že přístup na kapitálové trhy amerických „břidlicových producentů“ se skutečně uzavírá. A můžeme již předpokládat, že to začne mít vliv na jejich schopnost „naplnit trh ropou“: „Očekává se, že absence přístupu na kapitálové trhy způsobí, že společnosti budou omezovat výrobu. Právě v takových podmínkách (absence přístupu k půjčkám) společnosti působící v hlavním „břidlicovém“ regionu USA - Permian Basin - budou muset pro udržení výroby vyvrtat „výrazně více“ vrtů. To se domnívá specializovaná poradenská agentura IHS Markit. Její odborníci také uvádějí, že stoupá rychlost, kterou se těžba z vrtu v tomto regionu s časem snižuje.“

Nelze si nevšimnout, že celkově mají pravdu ti, kteří od začátku tvrdí, že téměř celá „břidlicová revoluce“ je založena na lži. Prognózy produkce se ukázaly být příliš optimistické, společnosti nemohou vydělat peníze ani v podmínkách dohody OPEC+ a relativně vysokými cenami ropy ve Spojených státech a ve zbytku světa. Pravděpodobně si všichni pamatují prohlášení, že „břidlice“ byla zisková i za cenu 40 nebo dokonce 30 dolarů za barel.

V praxi je to ale jinak: za možnost „zhroutit“ ropný trh ke své škodě zaplatili především americké banky a soukromí investoři, geopolitické výhody plynoucí z této operace (kterou investoři a banky samy pravděpodobně nepodepisovali) byly iluzorní. Například navzdory všem očekáváním skeptiků se Rusko nerozpadlo, Saúdská Arábie a Írán nezkrachovaly a údajná „americká energetická nezávislost“ je také sporná.

Za prvé, je snadné si všimnout, že USA jsou stále závislé na dovozu ropy z jiných zemí, jde prostě o dovoz těch druhů, které americká ekonomika potřebuje, ale nejsou extrahovány z amerických ložisek břidlic. A za druhé, dokonce i někteří američtí geologové se nyní ptají, jak dlouho bude trvat i tato „polovičatá“ nezávislost. Známý geolog a konzultant mnoha ropných společností Art Breman píše o oficiální prognóze těžby ropy ve Spojených státech do roku 2050: „Zásoby břidlicové ropy v USA budou vyčerpány během pěti až sedmi let, v závislosti na výběru prognózy produkce. A na dalších 25 let prognózy je potřeba dalších 68–89 miliard barelů rezerv vzatých odnikud“.

Pokud má vážený americký odborník pravdu, pak může břidlicové dobrodružství přijít Washington draho nejen z hlediska ekonomiky, ale i geopolitiky. Rozpečetěná „ropná kasička“, za přístup k níž byly utraceny stamiliardy ze zdrojů soukromých investorů a bank (se ztrátami), je nenahraditelným zdrojem v podmínkách geopolitické nestability a boje o udržení světové hegemonie.

Pokud však americké ropné společnosti, banky a investoři pod přísným vedením a povzbuzováním ze strany oficiálního Washingtonu rozbili tuto „kasičku“ předčasně (ke své škodě), pouze proto, aby nějakým způsobem potrestali Rusko za Krym, pak tyto akce možná vejdou do historie jako jedna z největších strategických chyb v americké historii.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.