Ing. Jaroslav Tichý |
Vše je tedy otázkou úhlu pohledu, z kterého premiér na věc pohlíží, přičemž o tom, že A. Babišovi se daří dobře, nikdo nepochybuje, avšak to se zdaleka netýká celého státu, který spravuje, aby jen toto mohlo být důvodem jeho tvrzení. Pokud jde o naše občany, že by fungoval dobře stát, kde je více než 26 tis. bezdomovců, přes 1 mil. lidí postižených exekucemi a děti, které nemají peníze ani na oběd ve škole, trvale deficitní výsledek hospodaření, o tom lze silně pochybovat.
Vezmeme-li ale v úvahu závislou roli naší ekonomiky, která nám byla v EU předurčena, náš stát opravdu funguje dobře. Zjednodušeně řečeno, pracujeme z velké části na jiné v zahraničí, a někteří z nás si v tom z vlastní nevědomostí ještě libují a mají obavy z toho, co bychom dělali, kdyby to skončilo. Správně nás ohodnotila americká investiční banka J. P. Morgan, která nás v r. 2017 přeřadila z kategorie středně rozvinutých do rozvojových zemí. A je jen škoda, že premiér spíše nesdělil občanům, kdy se vrátíme do kategorie středně rozvinutého průmyslového státu, v níž jsme byli vedení v mezinárodních statistikách již od dob 1. republiky. Zatím jsme též označováni za „krmelec Evropy“, kam se zahraniční subjekty chodí nažrat, zatímco je k tomu naše vlády z našich daní ještě „investičně pobízejí“.
Z uvedených skutečností lze tedy odvodit, že premiér Babiš se patrně chlubil před protektorem, jak dobře si jako kolonie plníme přidělené povinnosti a dával nás za vzor dalším zemím se stejným údělem. Musí přece vědět, jak ČR funguje, jak není schopna ani v době konjunktury hospodařit s přebytkovým rozpočtem, jak chce jeho vláda prodlužovat občanům dobu odchodu do důchodu, zvyšovat daně atd. Z hlediska našich národních zájmů to tedy žádná sláva není, a to nemluvě o zahraniční politice. Mohlo by ale být hůře, to je třeba připustit. Vše je tedy otázkou zvolených parametrů ke srovnání.
Tak snad raději tu „O červené Karkulce“. Má-li totiž mít takové tvrzení premiéra alespoň elementární vypovídací schopnost, pak musíme nejprve naše HDP snížit o oněch 10 %, které odvádíme každoročně do zahraničí, především do Německa, stejně jako kníže Václav, který saskému králi Jindřichu Ptáčnikovi odváděl 120 volů a 500 hřiven stříbra, a pak teprve porovnávat realitu se zahraničím. Jinak se dostáváme do situace, kdy jsme na jedné straně téměř premianti, zatímco na druhé straně se stále více a více v absolutních částkách zadlužujeme, přičemž naši poslanci nejsou ve svých nekonečných diskuzích (a často nedostatečné kvalifikaci) schopni přijít na to, proč. (O každoročně odváděné 1/3 státního rozpočtu, nyní tedy již o cca 10 % HDP se přitom nikde nemluví).
Kromě toho bohatství nelze posuzovat podle HDP (dokonce ani podle té části, která nám doma zůstane), neboť ho v dalším období utratíme a ještě nám to ani nestačí, takže se pravidelně dále a dále zadlužujeme. Kapitál našemu státu z tvorby HDP tedy nenarůstá, naopak ještě chybí, takže si musíme dále půjčovat. Majetek státu nakumulovaný v předchozích období jsme v polistopadovém období tak usilovně ztenčovali, až téměř žádný nezbyl, přičemž 40 % ekonomiky v ČR je dnes v cizích rukou. Tak o jakém bohatství našeho státu je nyní vlastně řeč?
Okolnostmi vynuceně se tak dostáváme (v rozporu s tvrzeními některých našich politiků vč. premiéra) do situace, kdy je třeba přiznat, že naším vstupem do EU jsme se stali kolonií těch bohatších západních zemí. Tomu odpovídá i místo, v mezinárodní dělbě práce (vč. závislosti naší ekonomiky), jež nám bylo určeno. Naši politici to vesměs sami nepřiznají, neboť by se dostali do konfliktu cizích zájmů, které hájí a našich národních zájmů, které mají hájit, leč nehájí. Riskovali by tak ztrátu svých pozic, které se snaží udržet, a to i za cenu ohlupování naší veřejnosti. Oni sami jsou totiž minimálně spoluviníci stávajícího stavu.
Rozdílný způsob dělby vytvářeného produktu v západních zemích EU (kde větší část jde na mzdy) a tzv. postsocialistických zemích (kde větší část jde na zisk na úkor mezd) je na samostatný článek.
Nikoliv náhodou dosahují u nás zahraniční firmy až trojnásobného zisku oproti dalším zemím. Okrádají totiž na mzdách a platech v tomto „skvěle fungujícím státu“ naše občany. Tyto peníze v podobě nadměrného zisku, souvisejících dividend, jakož i úroků setrvale odtékají ve stále rostoucí míře do zahraničí za němého přihlížení naší vlády. Na tuto situaci a na nevýhodnost našeho členství v EU upozorňoval na bázi údajů za období let 2010 – 2016 francouzský ekonom T. Piketty již v lednu 2018. (Podle oficiálních čísel za období 2010-2016 činil odliv zisku z ČR do zahraničí celkem 2 252 mld. Kč, tj. v průměru 7,6 % HDP, zatímco ve formě eurodotací se nám za uvedené období vrátilo jen 563 mld. Kč, tj. 1,9 % HDP. ČR byla tak za uvedené období 7 let celkově v minusu 1.689 mld. Kč, tj. 5,7 % HDP). Znamená to, že v průměru ČR ztrácela každoročně 241 mld. Kč). Naše vláda nereagovala, odliv části vytvořeného HDP proto průběžně dále roste, za r. 2017 již činil 8,3 % HDP, tj. cca 420 mld. Kč/rok, za rok 2018 již cca 10 % HDP, tj. téměř 0,5 bil. Kč. ČR opravdu skvěle funguje, jenže pro Německo a některé další země Evropy, nikoliv pro naše občany. Těmto zemím zvyšuje rovněž bohatství, nikoliv naší zemi.
Ty pseudokauzy a „účelovka“ proti Babišovi jsou zjevné a vystačí rovněž na samostatný článek. Dnes se jimi proto zabývat nehodlám.
Být snaživým neumětelem není v politice a v ekonomice zase až takovým ternem. Z nedávné minulosti to známe přece všichni. Ačkoliv intenzivní činnost Andreji Babišovi nikdo neupírá, je třeba mít na paměti, že prvotní otázkou je kvalita a pak teprve kvantita takové činnosti. Otázkou tedy je, zda je taková aktivita prospěšná a zda je v některých případech vůbec smysluplná. Podíváme-li se přitom na výsledky Babišovy činnosti jak v ekonomice, tak i v zahraniční politice, víme rychle, o čem je řeč. Z výše uvedených faktů leccos vyplývá. Zůstaňme ale tentokrát u ekonomiky. Na důkaz mého tvrzení se zastavím ještě u další ekonomické záležitosti, kterou je právě aktuální „Národní investiční plán“, k němuž si dovolím alespoň ve zkratce několik poznámek:
- Stát by měl mít nejprve plán celkového rozvoje a teprve na něj by měl navazovat plán investic a jejich financování. (zatímco takto budeme mít plán investic vytržený ze souvislostí, a to navíc s dále uvedenými výhradami). Stát tedy budeme mít takový, do jaké míry se podaří realizovat snůšku různých nápadů sepsaných do Národního investičního plánu místo primární ucelené představy o budoucí podobě státu, kterou by bylo možné postupně naplňovat realizací jednotlivých investic sestavených do takového investičního plánu. Čili jde o postup obrácený naruby.
- Pokud tento plán dostatečně nezohledňuje průmyslovou revoluci 4.0 a její dopady na naši ekonomiku, je to špatně.
- Přednostní budování infrastrukturních, zejména pak silničních a mostních staveb pro snadnější přesuny cizích armád za naše peníze není pro nás zrovna přínosné. Máme-li ho realizovat, měl by ho skutečný objednavatel též platit. Tyto stavby je třeba odlišit od skutečně dosud chybějící části naší dopravní sítě, a to s logickým odkazem na připojení na mezinárodní trasy směrované přes naše území (železniční i silniční, s důrazem na převod nákladní dopravy zpět na železnici).
- Pokud jde o plánované opravy infrastrukturních staveb, tak ty patří do položky nákladů a nikoliv investic, (aby zase Nejvyšší kontrolní úřad po čase nezjistil chyby v účtování na MMR či Ministerstvu dopravy v miliardách, jak tomu už v minulých letech v jiných případech bylo). To by měl ale premiér jako velký podnikatel znát.
- Z plánu není zřejmý (dostatečný) záměr státu bojovat s kůrovcem.
- S realizací PPP projektů je v ČR nulová zkušenost, od financování rekonstrukce a dostavby části vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích již před více lety formou PPP projektu se včas ustoupilo, neboť jeho cena příliš bobtnala, ještě než byl vůbec odsouhlasen.
- Oproti tomu se nepočítá vůbec s vypsáním státních dluhopisů pro občany k financování těchto staveb s garantovaným solidním zúročením, které se přímo nabízí. Proč? Drobní střadatelé za současné situace znehodnocování jejich peněz v bankách k tomuto účelu peníze rádi poskytnou.
- Zůstaneme-li v EU, v průběhu několika let bude náš stát zlikvidován a obyvatelé rozpuštěni v Evropské unii. Ultimativní požadavek na to vyslovila Angela Merkelová již před rokem. Samotná EU bude mít stále větší starosti s financováním rostoucího počtu migrantů, než aby přispívala na nějaké stavby kdekoliv. Evropa v rozsahu EU se bude dostávat do stavu cílené degradace.
- Odejdeme-li zavčasu z EU, pak nemůžeme s žádnými dotacemi z EU ke kofinancování takového plánu počítat. Plánovaná výstavba bude tak finančně nezajištěna, plán si vyžádá mnohých redukcí a improvizací. Proč tedy toto slohové cvičení?
Je přitom ale nesporné, že je hodně co napravovat a zlepšovat. Zatím bohužel ještě v rámci stávajícího systému, byť svět kráčí dále. Alternativní politické subjekty v ČR žádnou rozumnou ucelenou programovou alternativu, na níž by se předem shodly, k Andreji Babišovi zatím nestaví, ti s programem Antibabiš pak očividně ani žádnou nemají.
K nápravě ale rozhodně nevede demise Babišovy vlády, a to proto, že k zásadní nápravě je třeba systémové změny, nikoliv pouhá změna osob ve vedení státu. Systémovou změnu může realizovat alternativa, pokud občané pochopí její program a podpoří ji. Nikoliv tedy participanti na současném systému, kteří budou usilovat z důvodu vlastních výhod o jeho zachování, nikoliv o jeho změnu.
Změna, o níž usilují dnes někteří naši občané na náměstích, směřuje především k prolomení dekretů prezidenta Beneše, k likvidaci našeho státu, k návratu majetku Němcům, zrádcům a kolaborantům, kteří se provinili ve 2. sv. válce proti naší republice, k otevření stavidel migrantům, ačkoliv to většina z těchto demonstrantů nechápe, byť se to v té či oné míře bytostně týká i jich. Čeho by si ale všimnout měli, je absolutní vyprázdněnost jejich požadavků, jako by případným odchodem A. Babiše z vlády měl u nás automaticky nastat ráj na Zemi, a to bez práce a invence. Celou problematiku dnešní doby personifikují v podobě premiéra Babiše, což je holý nesmysl. S ohledem na omezený výběr na naší politické scéně (v závislosti na dosavadním modelu chování občanů při volbách) je Andrej Babiš stále jako „jednooký mezi slepými králem“, což dokazuje i absence jakéhokoliv programu dem(ag)obloku a Pirátů, neboť z pouhého programu Antibabiš se tento národ nenají.
Snaha o návrat dem(ag)obloku příp. s Piráty do vlády v ČR tak připomíná „Návrat osleplých Bulharů do vlasti“. A pokud na to přijdou i někteří naši spoluobčané, kteří se dosud angažují v akcích Antibabiš, nutně musí od takové podpory ustoupit a budou raději podporovat toho jednookého (Babiše) proti těm slepým, a usilovat o provedení alespoň některých změn k lepšímu. Akce Antibabiš je totiž vesměs v rozporu se zájmy většiny z nich, jen to stále ještě mnozí nechápou.
Zásadní obrat k lepšímu může přinést teprve systémová změna, nikoliv změna ve funkcích, kdy dokonce slepí nahradí jednookého, a to s jedinou ambicí sloužit za příslib zachování koryt klidně cizím pánům v naprostém rozporu se zájmy občanů této země. A takové záměry mohou dnes u nás podporovat jen občané „inteligenčně nesmělí“.
Je zásadní chybou ať již ČSSD jako koaliční strany ve vládě Andreje Babiše či KSČM jako strany podporující tuto vládu, že neusilují o možné nápravy alespoň v rámci stávajícího systému. Pořád si stěžují na to, že jim A. Babiš „sebral volební program a témata“, přičemž většinu z témat A. Babiš nevidí či nechce vidět. Pohříchu je ale nevidí ani uvedené dvě politické strany, aby po nich sáhly. Pak by se totiž mohly opět samy svým přičiněním dostat do pozice státotvorné strany. Zatím je to spíše o korytech a mocenských pozicích. Témata tedy jsou a nejen ta shora uvedená. Jen je chtít uchopit.
Toto není článek v rámci programu Antibabiš, právě naopak, a to s cílem nápravy těch největších chyb z období předcházejícího, nikoliv tedy za účelem personálních výměn při zachování systému. Zásadní změny k lepšímu může dělat ale teprve skutečná alternativa za předpokladu dostatečné podpory její a jejího programu ze strany voličů, a to na základě systémové změny.