Projekt zahrnuje řadu rozhovorů s ruskými a zahraničními politiky, veřejnými činiteli a sportovci, kteří Putina znají již mnoho let.

31. prosince 1999 Boris Jelcin oznámil svou rezignaci na funkci prezidenta Ruské federace a úřadujícím prezidentem byl jmenován předseda vlády Vladimír Putin. Brzy byl zvolen prezidentem RF. V roce 2000 vyšla v Německu kniha Alexandra Rahra pod názvem Vladimir Putin. „Němec“ v Kremlu.

„Ještě před svým projevem v Německém spolkovém sněmu (v září 2001 – red.) Putin vážně hovořil o normalizaci a dokonce o spojenectví s Evropou. Nechtěl, aby se Rusko stalo součástí Západu, ale (chtěl by, aby se) stalo také architektem společného evropského domu. Všiml jsem si, že tehdy byl velkým ctitelem myšlenek Petra Velikého, který „otevřel okno do Evropy“. Chtěl se Západem dělat více konkrétních věcí než Jelcin,“ řekl Rahr agentuře RIA Novosti.

„Během setkání (při večeři v roce 2000 – red.) mi řekl, že se dohodl s tehdejším německým kancléřem (Gerhardem) Schröderem na vytvoření Petrohradského dialogu, globální společensko-občanské platformy mezi Němci a Rusy podle vzoru organizací, které existovaly mezi Německem a Velkou Británií nebo Francií, s cílem usmíření a výměny, sbližování Ruska s Evropou prostřednictvím Německa. Považoval jsem to za úctyhodný a upřímný úkol, to vše mělo pevné základy,“ dodal.

Podle Rahrových slov Putin koncem 90. let předložil řadu „velmi zajímavých návrhů, které byly studovány v Německu“. Zejména, ještě ve funkci předsedy vlády Ruské federace, „činil Evropě velkorysé návrhy na vytvoření energetické aliance, obchodní měnové aliance a dialogu o bezpečnostní politice,“ upřesnil politolog. Dodal, že „právě ekonomické aspekty těchto návrhů přitahovaly pozornost německé ekonomiky a vyvolaly touhu rychle vstoupit na tento trh“.

Rahr uvedl, že po nástupu k moci vlády kancléře Gerharda Schrödera, která zahrnovala sociální demokraty a „zelené“, německý nejvyšší představitel nepospíchal s návštěvou Ruska. Zelení kritizovali protiteroristickou operaci v Čečensku v roce 1999, namířenou proti islámským teroristům v republice. Rozhodnutí o sbližování s ruskou vládou bylo přijato v Berlíně pod tlakem především ekonomických hráčů v Německu.

„Německé podniky a osobně Klaus Mangold jako předseda německého průmyslového Výboru pro hospodářské vztahy s východní Evropou prakticky zatáhl Schrödera do Ruska s tím, že je tam obrovský trh a podmínky se ve srovnání s Jelcinovou dobou zlepšily, že je třeba tuto alianci budovat," dodal Rahr.