Usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, které označuje pakt Molotov-Ribbentrop za příčinu vypuknutí 2. světové války, „hanebně“ deformuje dějiny, myslí si Schneider. Usnesení totiž nezmiňuje ani mnichovskou dohodu, ani množství smluv o neútočení a přátelství, jež uzavíraly evropské země s nacistickým Německem, včetně Polska i Velké Británie, či americké investice do německého průmyslu.

„Jak bylo dosaženo, že většina europoslanců takovou nehoráznost odsouhlasila?“ 

klade si otázku Schneider na stránkách České pozice. „Finta byla v tom, že s touto totálně pokřivenou interpretací dějin byla do stejného usnesení zařazena pasáž odsuzující ‚veškeré projevy a propagaci totalitních ideologií‘. Poslanci nechtěli mít máslo na hlavě, obzvlášť někteří, proto ze sebe raději udělali historické ignoranty,“ domnívá se.

Přitom upozorňuje na politický kontext, na jehož pozadí se hlasování odehrálo. V první řadě jde o rostoucí projevy glorifikace nacistů či kolaborantů v zemích východní Evropy, které jsou v západní Evropě, ale i v Česku, často přehlíženy, či dokonce tolerovány.

Glorifikace banderovců na Ukrajině

Schneider jako první příklad uvádí Ukrajinu. Zde již od dob úřadování prezidenta Viktora Juščenka dochází ke glorifikaci Stepana Bandery, vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů, která kolaborovala s nacisty. Ještě 25. února 2010 Evropský parlament přijal Usnesení o situaci na Ukrajině, ve kterém vyjádřil hluboké politování nad tím, že byl Banderovi posmrtně přisvojen titul Hrdina Ukrajiny.

Nicméně, po posledním majdanu z roku 2014 je Bandera stále oslavován, což vzbudilo protesty nejen v Moskvě, ale i ve Varšavě. Polský parlament v červenci roku 2016 dokonce přijal zákon, který označuje zločiny z let 1943 až 1944 spáchané banderovci na Polácích za genocidu. To nebránilo ukrajinské Radě zařadit v prosinci 2018 datum Banderova narození mezi významné státní události. Český ministr zahraničí to v té době označil za „vnitřní záležitost Ukrajiny“.

Aby toho nebylo málo, ukrajinský konzul Vasyl Maruščinec byl na nátlak Německa odvolán z Hamburgu poté, co vyšlo najevo, že na sociálních sítích obviňoval Židy z rozpoutání 2. světové války a nechal se na své šedesátiny vyfotit s dortem s nápisem Hitlerovy knihy Mein Kampf. Ukrajinský soud letos, konkrétně dne 17. prosince, označil jeho odvolání za neplatné a nařídil mu vyplatit kompenzace. Nyní zastává post prvního tajemníka bezpečnostního odboru sekce pro boj proti hrozbám z Ruské federace.

„Tam zřejmě bude jeho ‚kvalifikace‘ nejlépe využita,“ konstatuje Schneider.

Antisemitismus v Polsku

Jenže i v Polsku vidíme jisté projevy antisemitismu.

„V březnu roku 2019 se v polských trafikách i v parlamentu objevilo nové číslo týdeníku Tylko Polsko. Titulní článek Jak poznat Žida popisuje, jak podle jména, antropologických rysů, slovních výrazů, charakteru nebo dezinformačních aktivit odhalit příslušníky židovského národa,“ píše Schneider.

V antisemitských výpadech časopis pokračoval: „Patří jim celý svět, chtějí nadvládu nad všemi národy, aby vytvořili celosvětový židovský stát.“

Oficiální Varšava s velkou nelibostí akceptovala přijetí amerického zákona The Justice for Uncompensated Survivors Today (JUST) Act 447, který má za cíl dosáhnout odškodnění všech obětí holocaustu v případech, kdy tomu tak nebylo učiněno. Polsko je totiž jediným státem v EU, který nepřijal zákon o odškodnění těch, kteří přišli o svůj majetek za druhé světové války.

„Polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) argumentuje, že Polsko bylo za druhé světové války velkou obětí nacistického Německa a že není spravedlivé žádat po Polsku, aby odškodnilo židovské oběti, když samo nikdy nedostalo odpovídající reparace od Německa. Premiér Mateusz Morawiecki v květnu 2019 dokonce prohlásil, že ‚židovské restituce by byly něčím jako posmrtným nacistickým vítězstvím‘,“ popisuje stanovisko Varšavy Schneider.

Přitom v uplynulém roce došlo v Polsku k několika pobuřujícím projevům antisemitismu, které zahrnovaly pálení nebo oběšení figurín, které představovaly Židy.

Esesáci v Pobaltí

Schneider upozorňuje i na projevy nacistické ideologie v Pobaltí. Například v Lotyšsku od roku 2008 pravidelně dochází k neonacistickým pochodům v Rize na Den nezávislosti, který připadá na 16. února.

„Před historicky první návštěvou izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v Litvě v srpnu 2018 připustila litevská vláda odpovědnost za vraždění Židů za války. Nicméně Efraim Zuroff, ředitel Simon Wiesenthal Center, mezinárodní židovské organizace pro lidská práva, vyslovil politování, že Litva neodsoudila žádného z těchto vrahů, kteří se následně zúčastnili protisovětských akcí,“ uvedl další příklad bezpečnostní analytik ve svém článku.

Loni v červnu estonští Židé protestovali proti odhalení pamětní desky důstojníkovi Waffen SS Alfonsi Rebanemu v městě Mustla. Jedná se o estonského vojenského důstojníka, který sloužil v řadách SS. Po válce se přidal k britské tajné službě MI6 a podílel se na organizaci ozbrojeného odboje proti sovětské vládě v Estonsku.

„V září 2019 lotyšský ministr obrany Artis Pabriks prohlásil, že lotyšské legie SS jsou chloubou lotyšského národa i státu,“ připomíná Schneider.

Reakce v Česku

Všechny tyto jevy se setkaly v Česku pouze s omezenou reakcí. Schneider se osobně zajímal, jak se k tomu staví české kompetentní orgány, ale dostalo se mu pouze „tristní“ odpovědi.

„České ministerstvo zahraničí mi ústy Ireny Valentové, zástupkyně ředitelky tiskového odboru, loni odpovědělo: ‚V historii mnoha národů se vyskytují stinné i temné kapitoly, které i po letech budí kontroverze. Nejinak je tomu v případě Lotyšska a účasti jeho občanů po boku německých nacistických jednotek v období druhé světové války. Je však plně v odpovědnosti této svrchované a demokratické země, aby se se svou minulostí vyrovnala. Ministerstvo zahraničních věcí ČR považuje skutečnost, že parlament Lotyšska odmítl pokus vyhlásit 16. březen státním svátkem za důležitý krok tímto směrem.‘,“ uvedl reakci Schneider.

Senát, vláda nebo poslanecká sněmovna na tyto události nereagovaly vůbec.

„Pouze Jiří Ovčáček, ředitel ti tiskového odboru a tiskový mluvčí prezidenta republiky, mi loni zaslal vyjádření pana prezidenta, který zachránil čest našich ústavních činitelů: ‚Esesák vždy zůstane esesákem. A ti, kdo ho uctívají, jsou hodni opovržení.‘,“ citoval Schneider odpověď z Hradu.

Podle Schneidera to vše vypovídá o snaze zlehčovat nacistické zločinů, což začalo srovnáním nacismu se stalinismem a komunismem. Bezpečnostní analytik se proto obává, že dochází k „vyviňování nacismu ve jménu nacistického hesla, že vlastně chránili Evropu před bolševismem.“. Jako oběť novodobým nacistům mohou tentokrát padnout Slované.

„Nacistický Moloch rád opět ochrání Evropu před židobolševiky i menševiky, stalinisty a leninisty, marxisty, komunisty, socialisty, ale jako vždy, něco za něco, bude požadovat lidské oběti. Židé už v Evropě skoro nejsou, ale jako druhý chod kdysi Moloch dostal slíbené Slovany. A Moloch nezapomíná. Slované ano?“ konstatoval Schneider.