Reakce Ruska na nevládní provokace z Prahy dokazuje, že se nechová jako sebevědomá velmoc.
Nenechá psy štěkat a nejde dál. To vzbuzuje naději, že se náš útok změní v bohulibou obranu naší země.
Doma, když chceme, na cizáky stačíme.
Bitva u Domažlic 1431 je jedním z pilířů našich obranných tradic. Křižáci ze IV. výpravy tehdy měli 100000 bojovníků (mezi nimi i budoucí milé krajany), kdežto Prokop Holý chabých 40000.
A přesto: Stačilo na buzerplacech natrénovat chorál "Kdož sú boží bojovníci" a križáci uprchli.
Tradice užití angažovaného umění obživla, když český muzikant Kocáb pobrukováním chorálu nebo jiného hitu vypoklonkoval ruská vojska za hranice. V našich kořenech je síla. A pak, co Čech to muzikant.
Katolická církev již Husovi celkem odpustila, že se nechal svévélně upálit upálit, aby ji rozvracel.
Putinovi se tedy může chorálem postavit sám Duka, podporovaný ze zákulisí Halíkem a možná i vatikánským Františkem.
Všelidovou obrannou akcí bychom odčinili Protektorát a navázali na pokrokové tradice našich dějin. Na otázku "kdy jindy než teď a kdo jiný než my" odpovídají naši generálové výmluvou. Vozová hradba prý je děravá a v richtiku bude až potřebné dokoupíme. Možná v pětiletce páté.
A tak se chce říct: Myslete na chorál, malověrné zelené mozky. Ten jediný slibuje naději na vítězství. Jinak se naplní vinohradská věšťba.