Cerman se domnívá, že za hlavní strategický posun letošního roku v evropské politice můžeme považovat nasazení tématu klimatické krize jakožto klíčové otázky, a to místo krize migrační. Tento rok Evropská komise přijala plán na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, kdy jsou výdaje na jeho splnění pro Česko odhadovány na 675 miliard korun. Celý tento jev tak český historik a publicista vnímá jako zelenou kontrarevoluci, jež je součástí širšího procesu boje proti parlamentní demokracii. Schválený plán na dosažení uhlíkové neutrality ale rovněž předpokládá i finanční hrozby a omezení vůči státům, které se rozhodnou neplnit určité podmínky programu. Například, v případě Polska se může jednat o zastavení dotací.

„Takže se toho obávat musíme, protože reálným smyslem toho hnutí je donutit státy k vytvoření umělého stavu nouze v hospodářství. Tak mi to připadá. Chtějí donutit státy, aby přijaly opatření, která byla obvyklá v době války nebo v čase nějakého skutečně vážného ohrožení. Vyvolají tak stav nouze a pak, až na lidi dopadnou ekonomické důsledky, tak oni – ti levicoví extremisté – přijdou s tím, že ten hněv a frustraci lidí naorientují proti tradičním nepřátelům v podobě mezinárodních korporací, kapitalismu, a kdyby ještě někde existovaly nějaké pravicové strany u vlády, tak proti nim,“ vysvětluje Cermak.

Současný boj radikální levice proti východní Evropě

Jedním z hlavních prvků této dekády v politické rovině je postupné odstranění parlamentní demokracie, přičemž za počátek tohoto procesu Cerman považuje hnutí Occupy Wall Street. Podle něj se v současné době čím dál více blížíme k jakési „sekulární teokracii“. Kromě toho Ivo Cerman celkově považuje současnou kampaň krajní levice proti východoevropským státům za největší hrozbu pro Českou republiku. Podle Cermana jsou státy východní Evropy považovány levicovými skupinami za nepřítele, jehož je nutné porazit či přimět ke vhodnému chování.

„Zároveň jsme ideální terč z toho důvodu, že na Západě je hodně imigrantů z východní Evropy, přistěhovalců. A veřejnoprávní média na Západě směřují nenávist a frustraci proti cizincům do nenávisti proti lidem z východní Evropy, asi nejvíc proti Polákům. Tahle kampaň nenávisti se týká všech zemí středovýchodní Evropy,“ podotýká Cerman.

Jako konkrétní příklad diskriminace České republiky publicista uvádí případ z roku 2007, kdy byla Praha odsouzena Radou Evropy kvůli údajné diskriminaci Romů v oblasti vzdělání. Pro Cermana je to ukázka toho, že jsou země východní Evropy vnímány jako druhořadí členové.