„Strach je biologická nutnost, je jednou z podmínek existence vysoce organizovaných tvorů…Na vrozené strachy navazuje podmiňování a učení, přičemž se tu zřejmě uplatňuje individuální reaktivita a typologické zvláštnosti vyšší nervové činnosti.“

(Václav Šedivec a kol.: Psychologie pro mladé, Praha 1986)

Každoročně různé agentury zpracovávají mínění  Čechů, v daném případě na konto spokojenosti či obav spojených s příchodem dalšího roku. Některé strachy či fobie jsou „chronické“ a proměňuje se jejich intenzita, jiné jsou vyloženě sezónní, další ojedinělé, ba marginální. Podle CVVM se však napříč pohlavími stále bojíme uprchlíků (migrantů).

Dle CVVM SOÚ AV ČR je teď strach z choroby hned na druhém místě za migrací, byť obavy z nemocí dlouhodobě poklesly. Tyto strachy sice nejsou nyní na historických maximech, ale je také pravda, že v prvním pololetí 2019 až 20 % Čechů změnilo práci. Nebylo by s podivem, kdyby se sociální fobie ze ztráty zaměstnání či společenského neúspěchu stále držely na „důstojných“ příčkách pomyslných žebříčků obav. Před tradiční fobie se letos dostal strach z války i terorismu.

Strachy a fobie jsou celkem normální, pokud se nezvrhnou v úzkostné neurózy. Proto je třeba se i obávat věcí „s mírou“.

Češi se obávají zhoršujícího se životního prostředí v podobné míře, jakou se obávají o zdraví či migraci: „Subjektivní obava se v psychiatrii nejčastěji označuje termínem fobie. Fobie je vystupňovaná verze strachu – obsedantní strach, který je považován za patologický.“

(Václav Šedivec a kol.: Psychologie pro mladé, Praha 1986)

Ztráta práce je chronickou obavou

Mezi tradiční fobie mužů obecně patří strach ze ztráty (dobrého) zaměstnání, z nemoci či úrazu; tento typ fobie je třeba odlišit od strachu z nezaměstnanosti…

V praxi je nyní sice nedostatek zaměstnanců, jenže v reálu jde také o to mít dobré zaměstnání, nikoli jen regulérně pracovat. Klesající míra nezaměstnanosti nemusí nutně ještě znamenat plnou absenci fobie ze ztráty zaměstnání či ze zadlužení (schopnosti splácení závazků). V ČR si lidé více než na Slovensku pojišťují schopnost splácet úvěry (nemoc či ztráta práce vedou k neschopnosti splácet např. spotřebitelské půjčky). Z toho vyplývá, že určité obavy o zachování životního standardu i v příštím roce setrvale existují. Stejně tak jsou aktuální strachy ze zhoršení životního prostředí.

Strachy mužů a žen nejsou vyloženě stejné

Výše popsané obavy pramení z mužské potřeby kontrolovat věci či různé procesy. Ztráta zaměstnání i choroba jsou závažnými strašáky, jelikož při materiálním ohrožení, navíc v nemoci jsou manévrovací schopnosti muže silně podvázány. Když oba fenomény trvají dlouho, není nouze o depresi, která se může záhy dostavit a zničit muži rodinný život i kariéru. Proto patří-li mezi mužská novoroční předsevzetí nervy z ocele, železné zdraví, zlaté srdce, je to skvělá sugesce vedoucí k pocitu plného zdraví, na nějž se nabaluje tolik potřebný úspěch pro dobré a zdravé mužské sebevědomí. Dodáme, že za strach z nemoci může dílčím způsobem také tzv. iatropatogenní vliv médií – lidé jsou zasypáváni přemírou často protichůdných informací, dochází k posilování určitých prvků hypochondrie.

U žen se může projevovat strach z neoblíbenosti, strach z rozporu mezi kariérou (z jejího přerušení) a rodinou, strach z fungování vztahu (strach z opuštění, samoty či zrady), strach ze smrti… Ženy často řeší otázku, co tomu všemu řeknou ostatní. Často se ani nelíčí pro svého partnera, ale pro všechny ostatní. Dost žen se údajně trápí tím, že se jim zdá, že příliš málo milují své děti či partnery. Bojí se vykořeněnosti a sociální samoty.

Jde-li o všechna pohlaví, dlouhodobě si všímáme takových zajímavých strachů Čechů, jako mají být strach z investic, strach z nutnosti se stěhovat za prací, nomofobie… (obava, že člověk nebude dostupný telefonem či že selže datové připojení pro sociální sítě).

„Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ (lidové přísloví)

Mezi tzv. okrajové strachy dle různých médií náleží: strach z klaunů (coulrofobie), strach z krásných žen (venustrafobie). Západní Čechy a Moravu prý trápí strach z pátku 13. (cca ¼ Čechů trpí tzv. paraskavedekatriafobie, tedy strachu z pátku 13.). 56,7 % obyvatel Jihomoravského kraje se obává, že jim přes cestu přeběhne černá kočka (průzkum Sazka).

K příkladům kuriózních fóbií patří ailurofobie (strach z koček), amaxofobie (strach z dopravních prostředků), anthofobie (strach z květin) a gephyrofobie (strach z přejezdu mostu).

Zatímco 60. léta přišla se schizofrenií, další desetiletí s depresí, od osmdesátých let čítáváme či slýcháme o fobiích. Hovoří se o tom, že fobie cítí lidé zaměřeni na sebe. Psychologové radí: nikomu moc neprozrazujte své fobie. Jsou zrcadlem vaší osobnosti. A chce-li se někdo rychleji zbavit fobie, je lepší upnout pozornost k jiným lidem, je lepší odhlédnout od sebe a svých subjektivních problémů…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.