„Ve světě je samozřejmě velmi málo strojírenských společností, které poskytují podobné služby… Ale existují. Pro Gazprom spočívá problém spíše v tom, že skoro všechny tyto konkurenční společnosti, které kladou potrubí, jsou zaregistrovány v jurisdikcích spojených se Západem, a nikoli v ‚odpadlických‘ zemích, pro něž by nebyly americké sankce ničím mimořádným,“ píše odborník.

Podle jeho slov společnosti, které staví mořské plynovody, se nacházejí většinou v zemích s tradičně významnou mořskou těžbou ropy a plynu. Jde o USA, Velkou Británii, Nizozemsko a Rumunsko, méně spojené s národním ropným a plynovým odvětvím jsou i italské, francouzské a švýcarské společnosti, je také východní sektor s firmami ze SAE, Malajsie a Číny, truboukladač je dokonce i v Íránu, na něhož byly uvaleny americké sankce. „Podobné lodě máme i v Rusku: jde o vlastní loď Gazpromu Akademik Čerskij, která se nachází nyní v přístavu Nachodka, a člun na kladení potrubí Fortuna společnosti MRTS, který kotví v přístavu Mukran na ostrově Rujána,“ podotýká odborník.

Avšak Fortuna, která se už zúčastnila výstavby Nord Stream 2, se nehodí pro dánský úsek projektu podle technických požadavků regulátora. „Proto bude Gazprom muset buď přisunout vlastní loď z Dálného východu, anebo požádat o pomoc například čínské společnosti, které mají odměřenější postoj vůči hrozbám sankcí ze strany USA,“ píše odborník.

Jak podotýká expert, je ostatně možné se pokusit o nákup potřebné lodě prostřednictvím řetězce firem – jak se podařilo svého času v SSSR v podmínkách amerických sankcí uskutečnit transakci „plyn – roury“, nebo dovézt do země finské hlubokovodní přístroje. „Ano, je to drahé: loď na kladení potrubí může stát 300 nebo 500 milionů dolarů. Avšak potrubí, které bude rezavět v baltských vodách, bude z hlediska finančního, z hlediska dobré pověsti, a také čistě symbolicky mnohem horší,“ řekl na závěr Sergej Kapitonov.