V polovině druhé světové války zadalo vedení země úkol konstruktérům: vybavit Rudou armádu zásadně novými střelnými zbraněmi, které musí být jednoduché, spolehlivé a hlavně – jejich výroba musí být levná. K projektování okamžitě přistoupilo mnoho předních konstruktérů země.

„Nejprve proběhla soutěž projektů. Zúčastnilo se jí 10 až 15 lidí. Každý vytvořil projekt, jak vidí svůj vzor. Tyto projekty byly vzájemně porovnány a byly vybrány ty nejperspektivnější,“

řekla Jelena Kalašnikovová v pořadu televizního kanálu Zvezda.

Po náročném výběru byl zvolen model mladého konstruktéra samouka Michaila Kalašnikova. Bylo mu tehdy pouhých 28 let. Na hlavním vynálezu svého života pracoval několik let.

 „V 7 hodin večer domů nikdy nepřišel. Když přišel v 9, tak to bylo brzy. Mohl přijít i ve 12, ale také ve dvě hodiny v noci. Protože, a to platí nejen pro zbrojaře, ale pro každého tvůrčího člověka: pokud chcete něco dodělat, zdokonalit, zdá se vám, že ještě trochu, a už to bude přesně ono, a vůbec se přitom nedíváte na hodiny ani neuvědomíte, že jste si nestačili ani vypít čaj,“ vysvětlila Jelena Kalašnikovová.

Zbraň století

Sériová výroba AK a jeho modifikace byly zahájeny v Iževském strojírenském závodě. Útočná puška Kalašnikov, která je uvedena na seznamu významných vynálezů 20. století, se stala nejrozšířenější zbraní na světě. Během 60 let bylo vyrobeno více než 70 milionů kusů AK a jeho modifikací. Daná zbraň je dokonce vyobrazena na vlajce Mosambiku. Dnes má na Sinajském poloostrově pomník. Jeho jméno dávají v Africe novorozeným dětem.

Již 70 let je samopal v různých úpravách ve výzbroji ruské armády. Mimochodem, nejen ruské, protože desítky zemí světa vyrábějí různé verze Kalašnikova. Podle hodnocení odborníků počet vyrobených zbraní již přesáhl 100 milionů kusů. Nicméně, sám Kalašnikov byl proti použití své zbraně v mezinárodních konfliktech.