Na čtvrteční tiskové konferenci Putin připomněl, že sovětská vojska vstoupila do Polska „poté, co polská vláda ztratila kontrolu nad svými ozbrojenými silami a co se děje na území“ země. Prezident Ruské federace uvedl, že polská vláda v té době „již byla někde v oblasti polsko-rumunské hranice“ a „a nebylo ani s kým hovořit na toto téma“.

„A hitlerovské Německo i Sovětský svaz Lenina a Stalina se důsledně snažily svrhnout versailleský řád v Evropě a vnutit svůj řád jiným evropským národům. Druhá světová válka začala agresí Německa a Sovětského svazu v Polsku v roce 1939," uvádí se v prohlášení.

Podle názoru Ústavu národní paměti „předehrou k ozbrojené agresi Třetí říše a SSSR byla jejich vzájemná dohoda z 23. srpna 1939, známá jako pakt Molotov-Ribbentrop“.

Oficiální pozicí Polska je již mnoho let téze, že SSSR v roce 1939 zaútočil na Polsko stejným způsobem jako hitlerovské Německo.

Státní Ústav národní paměti Polska studuje činnost orgánů státní bezpečnosti socialistického Polska (1944 - 1990), Třetí říše a SSSR k vyšetřování zločinů proti polským občanům. Ústav inicioval zákon o dekomunizaci, podle kterého bylo mnoho ulic přejmenováno a byly zničeny památky sovětské doby.

Sovětsko-německá smlouva o neútočení (často označovaná jako pakt Molotov-Ribbentrop podle jmen jejích signatářů, ministrů zahraničních věcí SSSR a Německa) byla podepsána 23. srpna 1939 v Moskvě. Obsah paktu o neútočení se nelišil od norem mezinárodního práva a smluvní praxe států přijaté pro taková urovnání.

Současně se smlouvou byl podepsán tajný doplňkový protokol obsahující vymezení sfér zájmů Sovětského svazu a Německa. Část Pobaltí, západní Bělorusko, západní Ukrajina a Besarábie byly zahrnuty do zóny vlivu SSSR. Evropská hranice SSSR se tak značně posouvala na západ.

Podle názoru profesionálních vojenských historiků pakt umožnil Sovětskému svazu přestávku k přípravě na válku, posílení jeho vojenského průmyslu a zvýšení početnosti Rudé armády. A v počátečním období druhé světové války byly německé jednotky nuceny postupovat z mnohem vzdálenějších hranic. Díky tomu se SSSR podařilo včas evakuovat řadu průmyslových podniků na východ a také dodatečně mobilizovat mnoho divizí, které zadržely armády wehrmachtu u Moskvy a Leningradu.

Odborníci dále poukazují na to, že sovětsko-německý pakt o neútočení zabránil válce Japonska proti SSSR, protože Tokio bylo nespokojeno s rozhodnutím Berlína podepsat tento pakt, aniž by zohlednil názory japonské strany.