Alexej se sice zabývá rybolovem, ale kapr se na jeho pánvi nikdy neocitne. Zaprvé je to pro to, že se řídí zásadou „chyť a pusť“. Zadruhé je důvodem i to, že kapři, které Alexej chytí, jsou zpravidla velkých rozměrů, a tak se zkrátka na pánev nevlezou.

Letos se Alexejovi velmi dařilo. V oblasti, kde rybaří, se mu v kapřím jezeře podařilo chytit kapra rekordních rozměrů. Ryba totiž vážila neuvěřitelných 26,4 kg. Podle jeho slov se o takový úspěch nesnažil první rok. „Podle rozhovorů místních rybářů jsem věděl, že je v tomto jezeru velká ryba. Ale v průběhu dvou let se objevovaly jen menší ryby. Na svůj cíl jsem ale nikdy nezapomínal,“ uvedl pro Sputnik Alexej Zagorodnij.

Nicméně, pustit chyceného kapra, dokonce i toho rekordních rozměrů, zpět do vody, je hlavní zásadou rybolovu.  Proto se Alexej z rybolovu vrací vždy bez úlovku. „Zpočátku to moje rodina nechápala. Ale teď je pro ně naopak zvláštní, když se domů vrátím s kaprem. Vždyť příjemnější je rybu chytit, než vzít do rukou nůž. Navíc, i jiní rybáři mohou podobnou rybu ulovit a vyvolá to v nich stejné emoce, jaké jsem pocítil já, když jí chytil,“ říká Alexej.

Kromě toho, jak říká Alexej, se milovníci rybolovu řídí zdravým rozumem. „Rybu velkých rozměrů je totiž v našich podmínkách těžké vychovat. Například desetikilogramové ryby se v průměru dožijí deseti let. Dodává také, že pokud se sejde 20-30 rybářů s dobrým zařízením, pak je možné všechny ryby z rybníka vylovit během týdne,“ uvádí.

Představme si tedy, že jsme se rozhodli, že rybu přineseme domů. Dáme ji matce, otci a tchyni. Co ale budeme dělat dál? Budeme se vzájemně chlubit našimi úlovky? „Budeme čekat dalších deset let, než vyroste. A na objevení dvacetikilogramového kapra budeme čekat ještě déle,“ vysvětluje rybář.