Statistika ministerstva zdravotnictví zaznamenala značný růst počtu pacientů, jimž byla schválena žádost o změnu pohlaví. V roce 2012 zažádalo o operaci 13 lidí a dvanácti z nich byla změna opravdu doporučena. Během několika let se ale situace podstatně změnila. Letos, jen v průběhu prvních deseti měsíců, bylo ze 137 žádostí schváleno celkem 133. Přitom markantně roste také počet pacientů, kteří se zatím s transsexualitou jenom lečí.

Tuto tendenci potvrzuje i členka Psychiatrické společnosti ČLS JEP a předsedkyně Sekce dětské sexuologie Sexuologické společnosti ČLS JEP Hana Fifková. Ta poznamenala, že ve své ordinaciběhem posledních čtyř let zaznamenala více než stoprocentní růst počtu pacientů. Jako základní příčinu markantního nárůstu léčících se transsexuálů přitom Fifková uvádí proměny české společnosti. Podle jejího názoru, dobrá osvěta a pochopení tohoto problému ze strany společnosti přispívá k tomu, že jsou lidé ochotní odhalit svůj problém a přijít s ním do nemocnice.

S tímto názorem souhlasí i člen výboru Sekce dětské sexuologie při Sexuologické společnosti ČLS JEP Pavel Turčan. „Není to tím, že by se zvyšovalo procentuální zastoupení transsexuálních lidí v populaci. Pouze se zvyšuje procento těch, kteří najdou odvahu se k tomu otevřeně přiznat a řešit to,“ myslí si lékař.

Problém transsexuality začínají řešit již v dětství

Sexuoložka Hana Fifková zdůrazňuje také nárůst případů, kdy se lidé na odborníky obracejí s problémem transsexuality již v brzkém věku. Podle ní na tom má zásluhu změna nálad ve společnosti. „Za největší posun v posledních pětadvaceti letech považuji to, že kvůli dobré osvětě se mnoho lidí rozhodne svůj problém řešit už v mladším věku a že v drtivé většině případů nacházejí pochopení a pomoc u svých blízkých,“ podotkla sexuoložka. 

Řada dalších expertů poukazuje na skutečnost, že ne vždy se musí jednat o problém spojený právě s transsexualitou. Pavel Turčan poznamenává, že co se týče nezletilých pacientů, kteří se obrací na lékaře, v mnoha případech se jedná převážně o poruchu pohlavní identity, tedy nikoli o transsexualitu. Turčan rovněž upozorňuje na to, že mnozí nezletilí pacienti nemají vrozenou sexuální deviaci spojenou s transsexualitou, ale spíše mají psychologický problém či jsou dočasně zmateni. Nicméně je přesvědčen o tom, že i v takových případech má smysl předepisovat léky.

„I takovému dítěti by mělo být umožněno žít život v opačné roli, neměli bychom mu to zakazovat. Měli bychom jej oslovovat v rodu a jménem, jak si samo přeje, aby mělo možnost si vše jakoby „nanečisto“ vyzkoušet. Pokud to je jen součást hledání sebe sama a nejedná se o vrozenou záležitost, pak to vše odezní a má možnost se vrátit zpět,“ dodává Turčan.