Reportér Sputniku obdržel letáček s názvem „Jak prožívá Vánoce kapr?“ Zde z něho citujeme: „Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky. Proč tedy díky těmto svátkům umírá takové množství zvířat?“

Smutnou pravdou je, že zvířata umírají celoročně. Nejen na Vánoce. A ještě podivnějším zjištěním je, že svět je stvořen jako jedna velká potravní pyramida. V jednom filmu slavný americký herec Jack Lemon na adresu Waltera Matthaua říká: „Nejde o to, co jsem měl dnes k obědu (večeři), ale o to, co žere mě…“ Lidské srdce má dost prostoru pro soucit a lítost. Ale dovedeno k absurdnu, vždyť i ta vykopaná brambora ze země je zničený život rostliny, rostliny, která také reaguje na podněty. Mají tyto filozofické otázky vůbec nějaké řešení? Když si člověk spálí ruku a špatně si ji ošetří, sežerou jej bakterie. Viz věta Lemona – „Jde i o to, co žere nás…“

Na aktivistickém plakátku dále zněly úvahy: „Kapr je od přírody vybaven nervovou soustavou, která mu umožňuje vnímat a cítit stres, bolest a hlad. Je vědecky dokázáno, že systém vnímání bolesti funguje u ryb prakticky totožně jako u psů, koček a lidí.
Za svůj život jsou (kapři) několikrát přemisťováni, což je pro ně ohromně stresující a může to vést k vážným zraněním. Dusí se, hladoví, často umírají za plného vědomí, trpí. Ulice měst se pak promění ve veřejná jatka zalitá krví.

Jak můžeme toto stvoření trápit a pak zbavit života ve jménu Vánoc? Vědci posoudili celkem 98 studií o cítění bolesti u ryb a dospěli k závěru, že ji cítí srovnatelným způsobem jako savci. Podle přední bioložky vodních živočichů, Dr. Lynne Sneddon, cítí ryby bolest obdobným způsobem jako lidé (zdroj: The Independent, viz letáček aktivistů).

Tato tradice postrádá smysluplnost a je jen na nás, jak dlouho bude přežívat. Za chvilkové chuťové potěšení ryba zaplatila svým životem. Jaká je tedy naše morálně obhajitelná motivace k tomu, abychom se podíleli na zabíjení kaprů?“ (konec citace)

Podíváme-li se na věc z hlediska Bible, čteme tam, že je člověk všežravec a má se živit i tím, co plave. O vánočních kaprech tam není ani slovo, ale kapr každopádně plave ve vodě a ku lidské konzumaci by ani Biblí zapovězen býti neměl.

Z dob socialismu si pamatujeme, že kdo nepije rybí tuk, bude mít křivé nohy a zuby… Takže závěrem tu vlastně probleskují dva aspekty. Snaží se mladí aktivisté o univerzální oslavu života a jsou-li oni mládežníci schopni stát mimo potravní řetězec a živit se, jak to prý dělá herec Dušek, slunečními paprsky? Za druhé, jedná se tu snad o rafinovaný způsob, který se v rámci „multikulti experimentů“ snaží tito aktivisté podkopat tradici Vánoc jako takových?

Paralelní otázkou zůstává, zda pouliční prodejci kaprů nešidí a zda jsou dostatečně kompetentní na to, aby kapři pod jejich krví zbrocenýma rukama trpěli co nejméně…

Pokud vám uvízne o štědrovečerní tabuli kost kapra v krku, pak si můžete říct, „že to máte za to“!

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.