Procesy, které v jádru probíhají, ovlivňují celkový geologický život planety a určují charakter magnetického pole Země a globální tektoniky. Po desetiletí se geofyzici pokoušeli najít vysvětlení skutečnosti, že se pružné vlny, které se šíří v hlubinách naší planety, podivným způsobem zpomalují, když prochází dolními vrstvami vnějšího jádra.

Kromě toho existuje znatelný rozdíl v tom, jak se vlny na obou stranách jádra přenáší: na východní polokouli je jejich rychlost větší, než na té západní. Jakoby byl vnější povrch vnitřního jádra pokrytý nějakou houževnatou hmotou, přičemž na západní straně je tato vrstva silnější. To všechno se ale moc neshoduje s existujícími modely vnitřní struktury Země.

Američtí a čínští vědci z Texaské univerzity v Austinu a S’čchuanské univerzity totiž vypracovali fyzikální model, který vysvětluje zvláštnosti průchodu seismických vln přes zemské jádro. Autoři předpokládají, že vnitřní zemské jádro je pokryto vrstvou železného „sněhu“ – velmi malých částic, které vznikají v tekutém vnějším jádru a padají na povrch pevného vnitřního jádra, kde vytvářejí vrstvu o tloušťce přes 300 kilometrů.

Výzkumníci porovnávají vznik železného „sněhu“ ve vnějším jádru s procesem, který se odehrává uvnitř magmatických komor, kdy jednotlivé minerály v tekuté tavenině krystalizují a usazují se na dno komory v podobě „kumulativní horniny“.

„Kovové zemské jádro funguje podle zásady magmatické komory v kůře, kterou dobře známe,“ uvádí se v tiskové zprávě slova jednoho z autorů studie Jung-Fu Lina, profesora Jacksonovy školy přírodních věd Texaské univerzity.

Už na začátku 60. let sovětský geofyzik Stalij Braginskij vyslovil předpoklad, že mezi vnitřním a vnějším jádrem existuje vrstva usazeniny. Jeho myšlenky však tehdy nenašly podporu ve vědecké komunitě. Nicméně, současné experimentální údaje svědčí o tom, že je podobný proces opravdu možný, a že asi 15 procent dolní části vnějšího jádra se může skládat z krystalů sloučenin železa.

Podle názoru autorů tato nahromaděná vrstva usazeniny, čili suspenze, je právě příčinou odchylek reálného pohybu seismických vln od teoretických předpovědí. Vrstva „sněhu“ zpomaluje seismické vlny – a více na západní polokouli, kde je tlustší, než na té východní.

„Hranice vnitřního jádra není rovným a hladkým povrchem, a to ovlivňuje tepelnou vodivost a konvekci v jádru,“ říká vedoucí výzkumu Jouťün Čang ze S’čchuanské univerzity.