S jistotou můžeme říci, že v porovnání s „plynovou válkou v roce 2009“ všechny zainteresované strany (Gazprom jako garant dodávek plynu do EU, sama Evropská unie, která nechce mrznout, a Ukrajina – je jasné, proč) jsou připraveny k novému konfliktu mnohem lépe.

Problém dodávek plynu do evropských zemí vně území Ukrajiny má dva aspekty. Za prvé, možnost fyzického dodání modrého paliva do všech zemí při rekonfiguraci systémů zásobování (existence plynovodů). Za druhé - deficit dostupných přepravních kapacit pro tranzitní plyn vzhledem k tomu, že Nord Stream 2 ještě není dokončen.

Z hlediska geografie dodávek se ukrajinský tranzit vždy dělil na dva směry: západní a jižní.

Za jižní směr (Turecko, Bulharsko, Řecko, Rumunsko, Makedonie) je nyní odpovědný Turecký proud. Vzhledem k tomu, že byly vybudovány obě linky (a jedna z nich bude zatím nedostatečně zatížena), lze z hlediska objemů v regionu očekávat i přebytek modrého paliva. Obě linky Tureckého proudu jsou již naplněny plynem. Otázkou zůstává, podaří-li se dosáhnout potrubím v novém schématu na všechny spotřebitele v jižní Evropě. Obecně tady není žádný problém.

Je to vlastně obrat Transbalkánského ropovodu, jímž (prostřednictvím ukrajinského jižního koridoru) byla zásobována jižní Evropa a částečně Turecko. Nyní bude tento úsek „obrácen“ ze strany Turecka a (zatím teoreticky) všichni dovozci dostanou svůj plyn. Ale jak bude všechno probíhat v praxi, lze jen hádat. Tak či onak, Bulharsko prohlásilo, že bude schopné přepravovat plyn dále - do Řecka a Severní Makedonie. Rumunsko nepotřebuje mnoho plynu, protože jej samo těží. V nejsložitější situaci je Moldavsko, protože i když bude země zásobována v obráceném režimu, vstupní bod (dříve výstupní bod pro další tranzit do Rumunska) se stále nachází na Ukrajině. Obecně je systém přepravy plynu v Moldavsku integrovanější s ukrajinskými sítěmi.

Samostatně stojí za zmínku situace se Srbskem. Tato země byla tradičně zásobována západním ukrajinským koridorem, ale v budoucnosti, v nové konfiguraci, modré palivo půjde do Srbska přes jižní koridor (plyn z druhé linie Tureckého proudu). Výstavba potřebného plynovodu do Srbska přes území Bulharska je však zpožděna, v důsledku čehož země zůstává na západní trase. Přitom plyn tradičně přichází do Srbska přes ukrajinsko-maďarský koridor. V případě zastavení dodávek z Ukrajiny bude nutné proudy obrátit, aby plyn přicházel do Maďarska a Srbska ze západu. Kromě toho je v Srbsku podzemní plynojem Banatský Dvůr (450 milionů metrů krychlových). Tak či onak, ruské vedení již začátkem prosince slíbilo Srbsku, že v každém případě zásobí zemi plynem na první dvě čtvrtletí. To svědčí o tom, že jsou vypracovány zpáteční cesty (jak z hlediska možnosti jejich použití, tak i objemů).

Podle různých variant reverzů bude pravděpodobně zásobováno i Maďarsko, i Slovensko. Ačkoliv koncept reverzu v tomto případě není zřejmý. Nedostatek plynu bude kompenzován ani ne tak zvýšením tranzitu přes Nord Stream, jako dodatečným čerpáním z evropských plynojemů.

Je třeba poznamenat, že plynovod OPAL, pozemní pokračování plynovodu Nord Stream 1, je kvůli nedávným novým regulačním omezením čerpání nedostatečně vytížen. V případě vyšší moci je však vysoce pravděpodobné, že omezení bude zrušeno. Kromě toho bude brzy možné použít první linku pozemního pokračování Nord Stream 2 (plynovod EUGAL), jejíž provoz bude zahájen 1. ledna 2020. I bez spuštění mořského úseku NS-2 již tato nová infrastruktura pomůže přepravě plynu po celé Evropě.

Hlavní otázkou tedy zůstávají objemy. Jak dlouho je možné vydržet se zásobami?

Letos byly do evropských podzemních plynojemů načerpány rekordní objemy plynu. Nyní je tam něco přes 100 miliard krychlových metrů plynu (vzhledem k tomu, že v posledních dvou měsících se již podle plánu odebírá palivo ze skladovacích zařízení). Pro srovnání, v loňském roce bylo v téže době o 20 % plynu, tj. o 20 miliard krychlových metrů méně. Ale Evropa v posledních letech zřídka končila sezónu bez plynu ve skladech. Jen v roce 2018 v nich zůstalo na konci sezóny 20 miliard metrů krychlových – a to je minimální hodnota za několik let. A v loňské sezóně, v březnu 2019, zbývalo dokonce 44 miliard - navzdory skutečnosti, že počáteční stahování bylo o 20 miliard nižší než letos. Obecně má Evropa asi 30 miliard metrů krychlových (pravděpodobně více) v zásobě.

Pokud to rovnoměrně rozdělíme, řekněme, na dva měsíce, pak je to dalších 500 milionů metrů krychlových denně. Přitom na hlavní západní trase ukrajinského vývozu přes Slovensko (vždyť jižní objemy již nejsou aktuální a směry do Polska a Maďarska nejsou velké), dodávky obvykle nepřesahují 200 milionů metrů krychlových denně.

A ještě zbývá LNG, jehož další objemy lze také získat z trhu. Zkrátka, jsou vytvořeny všechny podmínky k tomu, aby bylo možné v pohodě vydržet měsíc nebo dva. Ve skutečnosti dokonce i v roce 2009, kdy plynová válka trvala necelé tři týdny, vypadala situace nervózně, ale hlavními oběťmi byly země jihovýchodní Evropy s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou. Nyní, když přibyl Turecký proud, ve skladovacích zařízeních je více plynu a systém propojovacích potrubí v Evropě se výrazně rozšířil, bude problémů ještě méně.

Na Ukrajině také nebudou problémy s modrým palivem. Prudký pokles domácí spotřeby za posledních pět let umožnil nemít problémy s dodávkami plynu ani v zimě, spoléhat se na vlastní výrobu a zásoby ve skladovacích zařízeních a trochu na „zpětné“ dodávky. Možný nedostatek na Ukrajině lze odhadnout podle objemu zpětných nákupů, které samozřejmě zmizí, jakmile přestane tranzit. Jejich objem obvykle nepřesahuje 40 milionů metrů krychlových a je často na úrovni 20 milionů nebo méně. Samozřejmě hodně záleží na počasí. Nyní například zpětný dovoz (ze Slovenska a Maďarska) činí deset milionů metrů krychlových denně. To znamená, že za dva měsíce (s průměrným dovozem zpětně dokonce 30 milionů denně) potřebuje Ukrajina další dvě miliardy krychlových metrů plynu. V letošním roce načerpala země o pět miliard více než v loňském roce. A po minulé sezóně zůstaly v plynojemu ještě dvě až tři miliardy metrů krychlových.

To vše znamená, že pokud strany neučiní ústupky z jiných důvodů, nebudou existovat žádné problémy, pokud jde o blokování dodávek plynu na pár měsíců. A jednání v tomto případě budou delší, než se očekávalo.

No a my budeme svědky pravděpodobně největšího přeskupení evropských plynových proudů v podmínkách vyšší moci.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.