Z prohlášení Čaputové učiněného pro slovenská média vyplývá, že zřejmě nebude respektovat rozhodnutí parlamentu a vlády o vypovězení Istanbulské úmluvy. Pro odmítnutí tohoto dokumentu je Čaputová důležitá kvůli tomu, že se jedná o prezidentskou smlouvu. Ta ale dala najevo, že bude chtít vyčkat na nové složení parlamentu, kde mohou mít většinu slovenské liberální strany.

„Budu velmi pečlivě zvažovat, do jaké míry je to skutečně v kompetenci prezidenta, neboť již v této otázce byly učiněny některé kroky ze strany vlády,“ nechala se slyšet Čaputová. „Druhou rovinou ale je, že toto téma by mělo být řešeno skutečně s odstupem, věcně a s chladnou hlavou a možná ne dva měsíce před volbami,“ prohlásila prezidentka ve vysílání RTVS.

Národní rada chce pohřbít Istanbulskou úmluvu

Na základě usnesení vlády má premiér Peter Pellegrini požádat prezidentku, aby informovala Radu Evropy, že Slovensko nechce být smluvní stranou Istanbulské úmluvy. Výzva na zasedání vlády byla předložena na poslední chvíli. Podle slovenských médií se jednalo o reakci dřívějšího stanoviska koaliční SNS, ve kterém místopředseda strany Jaroslav Paška kritizoval Pellegriniho, že ve věci Istanbulské úmluvy nekoná.

Paška premiérovi vyčítal, že doposud neinformoval parlament, zda podnikne kroky pro odstoupení z dohody. Slovenští poslanci totiž odmítli Istanbulskou úmluvu již před osmi měsíci.

Rozložení sil v parlamentu by se ale mohlo změnit po volbách, které se budou konat 29. února. Ačkoli nejsilnější stranou podle průzkumu z konce listopadu nadále zůstává Směr-SD s 20,1 %, její preference klesají. Na druhém místě se umístila strana Za lidi exprezidenta Andreje Kisky s 12,5 %, kterou následuje koalice neparlamentních stran Progresivní Slovensko/Spolu s 12,4 %.

Istanbulská úmluva

Evropský parlament ve čtvrtek 28. listopadu opět vyzval sedm členských zemí EU k ratifikaci dané úmluvy. Mezi nimi jsou kromě Slovenska i Česká republika, Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Spojené království.

Istanbulská úmluva představuje nejkomplexnější mezinárodní smlouvu o boji proti násilí páchaném na ženách. Dokument byl přijat v Istanbulu v roce 2011 všemi 47 členskými zeměmi Rady Evropy a měl by bránit, jak již bylo uvedeno, násilí na ženách. Má v sobě shrnuty standardy zabránění násilí, zabezpečení ochrany a trestního stíhání zločinců.

Kritici Istanbulské úmluvy varují, že degraduje vztah mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil. Vadí jim například preambule úmluvy, která mimo jiné obsahuje následující sdělení:

„S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jež vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji (…) S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům.“