Výsledky výzkumu Stratosferické observatoře infračervené astronomie ukázaly, že magnetická pole hrají hlavní roli při tvorbě galaxií, a to včetně Mléčné dráhy. Vědci změřili magnetická pole podél spirálních ramen galaxie NGC 1068, která se nachází 47 milionů světelných let od Země.

Uprostřed hvězdného systému se nachází supermasivní černá díra, která je dvakrát masivnější než Střelec A* v jádru Mléčné dráhy. Spirálová ramena jsou plná prachu, plynu a částí intenzivní tvorby hvězd.

Teorie hustotních vln

Pozorování Stratosferické observatoře ukázala, že magnetické pole se rozprostírá po celém ramenu po dobu 24 tisíc světelných let. Vyrovnávání pole s oblastmi tvorby hvězd ukazuje, že gravitační síly, které mají vliv na tvar galaxie, se také podílejí na kompresi magnetického pole.

A to potvrzuje teorii hustotních vln, podle které jsou ramena galaxie oblastmi se zvýšenou hustotou hmoty podobné dopravní zácpě. Na rozdíl od hvězd, které se neustále otáčejí kolem středu galaxie, se uspořádání ramen nemění.

Tajemný světelný signál z vesmíru

Ruským astronomům se povedlo objevit jeden z nejjasnějších zdrojů rentgenového záření, jež se nachází v galaxii UGC 6456, která je od Země vzdálená 14,8 milionů světelných let. Vědci analyzovali archivní snímky UGC 6456 ULX z rentgenové observatoře Chandra a Hubbleova kosmického dalekohledu. Zdroj změnil svítivost o více než dva řády na 39. stupeň erg za sekundu v rozsahu 0,3 až 8 kiloelektronvoltů. Absolutní hvězdná velikost objektu přesahuje -7,6, což z něj činí v současné době jeden z nejjasnějších ULX v optickém rozsahu.

Uvádí se, že povaha vysoké variability v optickém a rentgenovém rozsahu je zatím nejasná. Kromě toho objevili vědci korelaci mezi svítivostí v optickém a rentgenovém rozsahu. Jako jedno z možných vysvětlení vědci uvádí, že rentgenové paprsky vytvářejí viditelné světlo na vnějších okrajích akrečního disku, z něhož vychází silný hvězdný vítr.

ULX jsou bodové zdroje rentgenového záření, které jsou jasnější než milion Sluncí na všech vlnových délkách. Jsou méně jasné než aktivní galaktická jádra, ale stabilnější než jakýkoliv známý hvězdný proces.