Michael se vydal poznávat svět a náhle se ztratil z pobřeží Papui Nové Guineje. Dlouho se o jeho osudu nic nevědělo. Až o několik let později se ukázalo, že nešlo jen o pouhé zmizení,uvádí portál All that is interesting.

Michaelova rodina očekávala, že se vydá v otcových šlépějích a povede rodinný podnik. On byl však tišší, klidnější a měl uměleckou duši. Když v roce 1960 vystudoval Harvard, nechtěl sedět zavřený v kanceláři a účastnit se setkání, chtěl od života něco víc. Chtěl udělat něco, co ještě nikdo před ním neudělal.

Tomu podřizoval i svůj život, chvíli žil ve Venezuele, chvíli v Japonsku a chystal se podniknout antropologickou výpravu. Po domluvě s etnologické muzeem v Nizozemsku se rozhodl, že přezkoumá kmen Asmatov, který žil na místě tehdy zvaném Nizozemská Nová Guinea.

Muzeu chtěl poskytnout sbírku jejich umění. V 60. letech sice už v zmiňované oblasti bylo několik expedic, mnoho Asmatov však ještě desetiletí nevidělo člověka bílé pleti.

Michael tedy posbíral pár odvážlivců, kteří byli ochotni jít s ním a vydali se prozkoumat kmen. Nejprve se setkali s komunitou Otsjanep. S místními si udělali několik fotografií a pokoušeli se získat i vyřezávané dřevěné artefakty, neuspěli však. Nenechal se však odradit a kmen, který zdánlivě zcela ignoroval západní normy ho fascinoval stále více.

Války mezi kmeny nebyly ničím výjimečným a Asmati byli známí tím, že svým nepřátelům uřezávali hlavy a konzumovali jejich maso. Kromě toho, měli zvláštní rituály, v nichž docházelo k homosexuálnímu pohlavnímu styku mezi muži, po kterém si navzájem pili moč.

Asmati o okolním světě nevěděli téměř nic. Mysleli si, že zem mimo jejich ostrova je obydlená duchy a když na ostrov přišel bílý člověk, považovali ho za nadpřirozenou bytost.

Přestože z první výpravy nezískal žádné artefakty, považoval ji za úspěšnou a plánoval se vrátit a podrobněji kmen prozkoumat. Stále trval i na tom, že muzeu, které patřilo jeho otci přinese sbírku artefaktů.

O rok později se se skupinou holandských antropologů vydal na ostrov opět, tato cesta však už taková šťastná nebyla. Během plavby podél pobřeží se loď s posádkou převrátila.

I když byli od břehu ještě téměř 20 kilometrů, Rockefeller údajně posádce řekl, že to zvládne a skočil do vody. Více ho už nikdy nikdo neviděl a jeho osud byl dlouho velkou neznámou.

Samozřejmě, jeho bohatá rodina udělala vše pro to, aby syna vypátrala. Celé dny místo prohledávali loděmi i helikoptérami. Nelson s manželkou dokonce osobně na ostrov odcestovali v naději, že najdou nějakou stopu.

Přes veškerou snahu se Michaelovo tělo nikdy nenašlo a úřady po devíti dnech prohlásili, že už nemůže být naživu. I když rodiče se v hloubi srdce nikdy nevzdávají naděje, v ten den Rockefellerů z ostrova odešli. Bylo oficiálně prohlášeno, že Michael se utopil.

Samozřejmě, klepy na sebe nenechaly dlouho čekat a jeho zmizení se stalo doslova senzací. Říkalo se o různých verzích, některé tvrdili, že ho zabili žraloci, jiné, že skončil v rukou kanibalů.

Objevila se dokonce i konspirace tvrdící, že Michael už nechtěl víc žít ve zlaté kleci a na ostrově se ukryl, aby mohl žít svůj vlastní život v klidu a daleko od rodiny. Vláda však všechno popírala a dokola omílala, že ho prostě neumí najít.

Teprve v roce 2014 se objevil reportér z National Geographic, Carl Hoffman, který tvrdil, že Michael skončil jako večera kmene Asmatov. Rozhodl se, že tvrzení staré 50 let přezkoumá na vlastní pěst a na ostrov Asmatov se osobně vybral.

Na ostrově totiž žije několik bělochů už desetiletí mezi Asmatmi a údajně se naučili i jejich jazyk. Tvrdí, že slyšeli členy kmene vyjádřit se, že Michaela zabili právě oni. A ne jen Michaela, údajně zde zahynulo podobným způsobem mnoho turistů.

Tvrzení bylo nutné ověřit, na ostrov se tedy vydali vyšetřovatelé. Došli ke stejnému závěru a říká se, že dokonce viděli lebku, která měla patřit právě Rockefellerovi. Případ se tedy uzavřel, odložil a více se jím nikdo nezabýval.

Z politických důvodů však úřady vše popřeli a rodičům řekli, že domorodci se smrtí jejich syna nemají nic společného. I domorodcům bylo řečeno, že nesmí nikomu říct, že zabili bílého muže. Kromě toho, domorodci se bránili, že když se Michael vynořil z vody, spletli si ho s krokodýlem.

Nezabili ho však proto, ale opět vstoupili do hry politické důvody a kulturní rozdíly. Z částí jeho těla si vyrobili nástroje, maso snědli a krev vypili v rámci rituálů a orgií.

Věřili, že tak navrátí do světa rovnováhu. Své jednání rychle litovali, nikdy totiž neviděli helikoptéry. Ty jejich vyděsily na smrt a vyšetřování Michaelova zmizení bylo pro ně hrůzou. V tomto kmenu se však v té době začala šířit i epidemie cholery, což Asmati vnímalo jako pomstu za zabití bílého muže.

Co přesně se s Michaelem Rockefellerem stalo, zůstane záhadou už navždy. Jedno je však jisté, s kulturou a politikou je není radno se zahrávat.

Zdroj: all-that-is-interesting.com