Experimentu, který trval šest let, se zúčastnilo 31,7 tisíce lidí, kteří dosud neměli cévní mozkovou příhodu ani jiné zdravotní problémy.

Podle výsledků průzkumu osm procent účastníků spalo během dne 90 minut a déle a 24 procent spalo devět nebo více hodin denně. Ve druhém případě došlo k mozkové příhodě o 23 % častěji než u těch, kteří spali sedm až osm hodin denně. Ti, kteří spali dlouhou dobu a během dne dřímali, byli postiženi mrtvicí o 85 % častěji.

Nebezpečné následky nespavosti

Již dříve vědci z Ústavu farmakologie a toxikologie v Curychu informovali o tom, že s nespavostí se objevuje nedostatek molekul nezbytných pro účinnou interakci neuronů a člověk, laicky řečeno, hloupne.

Co přesně osvěžuje náš mozek během spánku, zůstává tajemstvím. Avšak výsledky výzkumu publikovaného v časopise Science ukazují na synapse – právě v těchto neurální spojení se vytvářejí proteiny nezbytné pro neuronovou komunikaci.

Časoměřiči buněk připravují oblast kolem synapse a čekají, až člověk usne, aby se synaptické proteiny začaly produkovat během spánku.

Při nepravidelném spánku se produkuje méně bílkovin, což znamená, že spojení mezi neurony jsou tenčí.

Sarah Noahová a její kolegové si při průzkumu všimli dvou zvláštních období během dne: těsně před probuzením a před usnutím. Spánkové přepisy jsou základem pro rychlé aktualizace synapsí během spánku a přepisy buzení přímo souvisí s funkcí synapsí. Při pravidelném cyklu spánku a probuzení proteiny vytvořené pomocí těchto transkripcí vykazovaly špičkovou produkci za úsvitu a za soumraku.