Obsah časopisu daného politika doslova pobouřil, a tak se podělil o své dojmy se čtenáři.

Klíčovým pojmem celého Klausova textu je výraz „pocit bezmocnosti“. Na začátku připomněl esej Václava Havla o moci bezmocných, která podle Klause „odrážela pocit bezmoci člověka v komunistické společnosti a zároveň ve svém názvu obsahovala optimistický normativní soud o tom, že masa bezmocných až zas tak bezmocná není“. Již přes čtyřicet let je ale Klaus starší znepokojen tím, že se tato slova používají a zneužívají v situaci, kdy lidé – v minulém slova smyslu – bezmocní nejsou.

Jak k takovému závěru přišel? Díky vydání Aspen Review Central Europe. Klaus starší tak bez servítek promluvil o tom, kdo tuto neziskovku vede.

„Jsou to lidé, kteří bez sebemenšího zakolísání přežili všechny ideové obraty a zvraty politiky nejen naší, ale i politiky americké. Přežili všechny americké prezidenty a velmi se lišící vládní konstelace. Vždycky byli „in“. Vždy byli na straně značně proměnlivé americké politiky,“ píše Klaus a dodává, že tito lidé zmonopolizovali exkluzivitu vztahů k USA.

Následně s nimi vstupuje do jisté polemiky ohledně obsahu časopisu. Popisuje titulní stránku časopisu, na které je zobrazena zvadlá květina a u ní pak nadpis „The Powerless Are Tired: 1989–2019“, tedy bezmocní jsou unaveni. Klaus uvedl, že autoři mluví o sobě.

„Mluví asi o sobě. Zdá se mi, že si pár jedinců listopadové revoluce tímto výrokem monopolizuje pocit bezmocnosti. O třicet let zestárlí a unavení být mohou, ale z publikovaných textů je zřejmé, že spíše než bezmocnost a únava je jejich hlavním pocitem frustrace z toho, že nejsou u moci, což byl jejich hlavní cíl,“ napsal.

Poukázal tak na to, že v časopise jsou Čechoslováci v roce 1989 popsáni jako dezorientovaní „vězňové právě propuštění z vězení“. To však Klaus tvrdě odmítá.

„Odmítám, za sebe sama i za spousty dalších lidí zemí bývalého komunismu, že jsme byli dezorientováni a že jsme neměli vlastní, docela vyvinutý a tehdejší svět chápající rozum. Tvrdím, že jsme – přes všechna existující omezení tehdejší éry – neměli pocit „vězňů“,“ uvedl.

Politik rovněž předpokládá, že je taková nadsázka funkční v úsilí o „dosažení jednoho jediného cíle“. A tím je „udržet nás v přesvědčení, že jsme nevyspělí, nedospělí, nekvalitní, že musíme být stále vyučováni, poučováni a voděni za ručičku“.

Klaus zmínil také bývalého politika ODA Daniela Kroupu, který si v časopise stěžuje, že nedošlo k „vytvoření silných politických stran jako třeba v Německu“.

„Měl by, za prvé, říci, že to byl právě on, kdo v roce 1991 zásadně přispěl k nemožnosti vytvořit silnou jednotnou pravici, a za druhé, opravdu si myslí, že mají pro nás být politické strany v

Německu vzorem? CDU v čele s AKK? Nebo SPD po svém nedávném obratu doleva?“ ptá se ve svém komentáři Klaus starší.

Podle něj tedy v tomto časopise vůbec nejde o Česko.

„Je více než zřejmé, že jsem dostal časopis lidí, kteří se zaštiťují Amerikou, ale kterým o naši zemi nejde. Jde jim jen o to, že není po jejich. Proto se opět cítí bezmocní,“ shrnul věc exprezident.