Portál Aktuálně.cz oligarchy Zdeňka Bakaly na začátku listopadu přišel s tématem, že ruská média vytvářejí záměrně negativní obraz o Ukrajině. Název článku zněl: „Ukrajinka analyzuje vysílání ruských televizí o válce. Je těžké nezešílet, líčí.“ Ukrajinci podporující protiústavní převrat na Ukrajině na Majdanu v roce 2014 si v materiálu stěžují, že přední ruská média, včetně Sputniku, o Ukrajině neříkají pravdu a kreslí obraz nacionalistického státu, kde místy neplatí ani nejzákladnější lidská práva.

Sputnik: Omlouvám se za drsný příměr, ale je to jako kdyby Němci v Osvětimi vraždili Židy, my o tom psali a oni si stěžovali, že o nich píšeme zle, protože říkáme, že vraždí Židy. Co se děje s médii, že je něco takového možné?

Kirill Vyšinský: Všechna velká média dnes mají takovou vlastnost – vytvářet obecný obraz. Dnes v žádných médiích nenajdete velký a detailní článek například o Velké Británii – je to království, federativní stát, žije tam tolik a tolik lidí, další a další detaily, dále velkou analýzu o Anglii, Skotsku a Welasu… Tak by se to Britům líbilo, aby lidé mluvili o jejich zemi. Všichni ovšem budou hovořit krátce o brexitu.

Přesně tak se mluví o Ukrajině. O ní se mluví hlavně kvůli Majdanu. Pro nějakou část čtenářů a diváků to byla událost směřující ke svobodě a demokracii. Pro další část čtenářů a diváků, ale i novinářů, to byla delegitimizace moci, likvidace státu, vojenský převrat, parlamentní převrat a další.

To je jedna z vlastností moderních médií. Vezměme si například Afriku. Co my o ní dnes víme? A přitom je to kontinent s obrovským počtem států. My víme, že má velké nerostné bohatství, velké problémy s potravinami, AIDS a velké národní parky. A hotovo. Nemáme ani tušení o tom, co tam obrovské množství lidí dělá. Nemáme ani tušení o obrovské zemi těžící ropu – Nigérii, která je svého druhu ropný emirát. Nic z toho my pořádně nevíme. My víme o dětech, o AIDS a o problémech s potravinami.

Vrátíme se nyní k Ukrajině. Ukrajina má takový obraz, který vytvořila ona sama. Pro někoho je Ukrajina po Majdanu cestou k demokracii a svobodě, pro jiné je to delegitimizace vlády, vojenská junta, občanská válka. Já rozhodně nevidím Ukrajinu jdoucí ke svobodě a demokracii, která má část svého území „okupováno“. Nejen kvůli tomu, že jsem seděl v ukrajinském vězení, což nepovažuji za příliš demokratické jednat tak s žurnalistou.

Já jsem to vše viděl zevnitř. Když se lidé s podivem ptají: Kde že tam na Ukrajině jsou nacionalisté? Přičemž se mě ptali v roce 2014, když probíhal Majdan. Já jim říkal: Jděte do budovy Kyjevské městské administrativy, která je obsazená aktivisty strany Svoboda. Představte si, státní zařízení bylo obsazeno lidmi strany, kteří sami sebe označují za aktivisty. To znamená, že se jedná o absolutně nezákonný akt, který by v jakékoli evropské zemi byl vyřešen za 20 minut, kdy by tyto lidé byli vyvedeni v železech. V Kyjevě ne. Nyní o banderovcích. Tam uprostřed velkého jednacího sálu visel obrovský portrét Štěpana Bandery. Kde jsou v takovém případě banderovci? Tady vám visí Bandera v supernadživotní velikosti, takže banderovci jsou všude okolo.

Oni přejmenovali Moskevský prospekt (ulice) na Prospekt Bandery, přejmenovali ulici generála Suvorova na ulici generála Almazova – to je jeden z generálů UPA, lídr nacionalistického hnutí. A vy se ptáte, kde jsou… Tady jsou. Pokud je chcete uvidět konkrétně, tak uvidíte celou kolonu banderovců 1. ledna, která s ohni pochoduje na počest Bandery. V nejlepších tradicích nacistů, už jen chybí, aby pálili knihy. Jinak to má všechny atributy: Ukrajina nade vše, Rusáky na šibenici. To všechno je jasně vidět.

Je pravda, že Majdan jako velká událost, která trvala několik měsíců, částečně zatmívá tyto menší události. Já je ale jasně vidím. Můžete kterýkoli rok přijet na Ukrajinu 14. října a sami to uvidíte – kolony lidí s ohni, kteří mašírují s banderovskými nápisy a pokřiky. To je k dnešnímu dni oficiální svátek – den UPA. Proto otázka: Jsou tam všude nacisté? Ne, všude ne. Ale je jich tam stále více a stále více se stávají částí oficiální a státní mytologie.

To, že to někdo na Ukrajině považuje za dobrou věc, za obrození národního ducha… - já jsem přesvědčen, že i v Německu se najdou lidé, kteří považují den narození Adolfa Hitlera za hlavní událost roku. Ve Lvově během fotbalového zápasu rozvinuly symboliku SS Galičina (SS-Schützendivision „Galizien“), UEFA jim po zápase za to dávala pokuty.

Proto, když vám někdo říká, že „ruská propaganda“ vytváří nacistický obraz Ukrajiny – ona je taková. Mohou říci, že „ruská propaganda“ vytrhává z kontextů a dělá z komára velblouda. Bohužel, tak to také není. Nejedná se o marginální případy. Pokud k nacionalistickým banderovským excesům docházelo v řádu jednotek za rok v 90. letech a v prvním desetiletí po novém miléniu, tak nyní je to už mainstream. 14. října je nyní oficiální svátek – den UPA. Ten se stal svátkem ukrajinské armády, místo 23. února – Dne ochránce vlasti.

Kam tento vývoj událostí směřuje?

Vzpomeňme si, jak přicházeli k moci NSDAP v čele s Hitlerem. Bylo to v době složité ekonomické situace, a v situaci národního ponížení, jak oni říkali, Versailleské mírové smlouvy. Nacionalistická hnutí rostou nyní nejen na Ukrajině. Na Ukrajině jen tito lidé v jistý moment zvítězili. Jedná se ale o celoevropskou tendenci. Někteří říkají, že to vše je „ruka Moskvy“. Ukrajinští radikálové ze strany Svoboda ale nikdy neřeknou, že jsou „ruka Moskvy“.

Jedná se o reakci na to, jak svět vstupuje do globální ekonomické krize. Podle všeho do ní svět již vstoupil. Zjednodušeně, z mého pohledu je to reakce na následující situaci: Když je hodně lidí, ale málo jídla, tak podle jakých principů budeme jídlo dělit? Musíme dělit na „ty svoje“ a „ty cizí“. Proto Německo pro Němce, Francie pro Francouze, a tak dále, Ukrajina pro Ukrajince.

A kam směřujeme, pokud budeme hovořit o médiích?

My nikam nepadáme. Bohužel, vstupujeme do něčeho, co naši kolegové na ruských státních televizích nazývají „nový středověk“. To je nová informační éra. O co jde: Informací okolo nás začíná být tak mnoho, že člověk o ně začíná ztrácet zájem. Nestíhá je všechny vstřebat a udělat závěry. Středověký člověk měl jiný problém – ten neměl žádné zdroje informací. Přemíra informací v současné době vytváří v psychice lidí přání vše zredukovat na jeden jediný informační zdroj, popřípadě minimum zdrojů. A chce po tomto jednom, či absolutnímu minimu zdrojů, aby mu vysvětlili, co je dobře a co je špatně. To je stejné jako ve středověku, tam byl také jeden zdroj informací, který vysvětloval lidem, co je dobře a co je špatně. Zpravidla to byl kněz. Proto nový středověk.

A tento nový středověk mnozí využívají pro dosažení svých politických cílů. Ty, kteří mohou v časech nového středověku poskytnout jiný pohled na věc, je potřeba tabuizovat: Odsud řeči o lžích, ruské propagandě, fake news a podobném.

Člověku, který chce minimalizovat počet informačních zdrojů, aby v informační džungli přežil, podsouvají informační zdroje, o nichž říkají, že jsou objektivní, vyvážené, říkají pravdu. Paralelně s tím mu ukazují, které informační zdroje nemá používat, protože je to propaganda, lži a fake news.

Z principiálního pohledu je nutné konstatovat, že to funguje. Naštěstí to ale funguje jen na chvilku. Sociologové ukazují, že například na Ukrajině, kde jsou zakázána ruská média jako „propagandistická“, je více než 30 % Ukrajinců sleduje přes internet či přes satelit.

Tomu také napomohlo to, že po Majdanu, který nová vláda prezentovala jako vítězství svobody a demokracie, hned začali zakazovat média. Lidem to nedává smysl – jestliže na Majdanu zvítězila svoboda a demokracie, tak jak je možné, že hned začali něco zakazovat?! Logicky to nedává žádný smysl. Proto Ukrajinci ruská média sledují.

Pokud tedy hovoříme o novém středověku, nemluvíme o středověku v médiích. Mluvíme o tom, jak lidé obecně nakládají s informacemi a přístupem k informacím…

Ano. Přesně tak.

Média se nyní politizovala. Jen se podívejte na urputné boje v USA okolo Donalda Trumpa a střety mezi demokraty a republikány. Nebo se můžete podívat na Velkou Británii s jejím brexitem. Ukrajinské televize tomu ale nasadily korunu. Na Ukrajině existují televizní kanály, které přišly s celou řadou programů, kde bojují s „ruskou propagandou“. Ukazují tam pořady Vladimira Solovjova, Dmitrije Kiseljova, Olgu Skabějevu, televize DLR a říkají, že to vše je propaganda. Když jsem na to vše ze své cely v ukrajinském vězení koukal, napadala mě jedna prostá otázka: Proti čemu bojují? Vždyť tyto všechny kanály a pořady jsou zakázány. Tyto pořady stejně neexistují v informačním prostoru Ukrajiny. To znamená, že na ukrajinských televizích pracují buď totální idioti, nebo nehledě na zákazy chápou, že lidé na to stejně koukají po internetu či přes satelit.

Oni samozřejmě chápou, že lidé na ruské kanály a pořady koukají a je na ně obrovská poptávka. V takovém případě prostý zákaz směřovaný proti ruským médiím nestačí. Přitom tyto pořady na ukrajinských kanálech běží každý den, což vyžaduje velké množství financování. To znamená, že to někdo chápe a všechnu tu takzvanou kontrapropagandu platí, jako za zlatých časů Sovětského svazu.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.