Mysleli jsme, že se to k nám nepřesune...

Celý rozhovor se točil kolem včerejšího útoku v Ostravě, při kterém vraždil nelegálně ozbrojený střelec. V souvislosti s tím tak Šándor promluvil o fenoménu šílených střelců. Hned v úvodu pronesl, že jsme my, Češi, mysleli, „že se to k nám nepřesune, jenže to tu už máme“.

„Chci vyjádřit pevné přesvědčení, že se to tu nerozšíří tak, jako je tomu ve Spojených státech, kde k nějaké střelbě dochází přinejmenším každý týden, když ne rovnou denně. U nás je to ojedinělé, nikdo zatím neví, zda se v tom nemůže někdo další zhlédnout, to nelze vyloučit, ale doufám, že zde k rozmachu této činnosti nejsou takové podmínky jako v USA,“ podotkl.

Rovněž vyjádřil svůj názor na to, zda je podle něj správné, že policie v souvislosti s tímto útokem zesílila ochranu dalších tzv. měkkých cílů na území ČR. I když bezpečnostní expert tento krok považuje za dobrý, podotýká, že „policie zcela jistě nemá kapacitu na to, aby je (měkké cíle, pozn. red.) ochránila“.

„Když vám připomenu ty dvě falešné výhrůžky střelby ve školách, (dva případy z června, jednou šlo o školu v Praze, ve druhém případě nebyla lokalita specifikována, pozn. red.), tak ke každé škole poslali dva policisty. To samozřejmě není ochrana, to je jen symbolická ukázka ve stylu „jsme tady“. Na to se asi napadený objekt může těžko spolehnout,“ uvádí příklad z praxe.

Na druhou stranu ale tvrdí, že „policie má limitované síly a prostředky a dělá prostě to, co v dané chvíli dělat může“. Proto si myslí, že se absurdní, abychom mluvili o tom, že jsou všechny měkké cíle v tuto chvíli chráněny. A podotkl, že k takovým měkkým cílům lze řadit třeba i autobusy.

Společnost se rozděluje. Můžou za to politici?

Generál Šándor si také myslí, že ve společnosti roste míra násilí a společnost se tím pádem rozděluje.

„Lidé jsou k sobě hnusní, agresivní, brutální, urážejí se, jsou nenávistní. Rozděluje se společnost, to je vidět například na sociálních sítích, kde jsou projevy nenávisti jasně patrné. Měl jsem tu možnost se mnohokrát bavit se zdravotnickým personálem v nemocnicích a ti vám řeknou, že vidí přímou úměru mezi obecnou agresivitou ve společnosti a agresivitou pacientů vůči nim,“ řekl.

Dle jeho názoru tak jde o o velmi nebezpečný trend. Řešit by se však měl začít hlavně u politiků. Proč?

„(Politici, pozn. red.) by sami měli přestat s tou plejádou veřejných urážek, dokonce bych to označil za veřejný hnus, který nám dnes a denně servírují. Měli by uvažovat i v intencích toho, že nám svým chováním dávají příklad. Lidé si řeknou: „Když to takhle dělají oni, tak je to asi norma, tudíž my můžeme také.“ Je potřeba hodně přibrzdit a přemýšlet, co to v té společnosti vyvolává,“ uvedl a znova varoval, že se opravdu jedná o velmi nebezpečný trend, který se nám nemůže vyplatit.

Je tedy zřejmé, že bezpečnostní analytik za jednu z příčin takového trendu považuje to, že hrubne politická kultura. Tím to totiž dle něj začíná. Přiznává však, že on sám není sociolog, a že má věc určitě širší podtext. „Je to kulturou zisku, mamonu a prachů. Dnes nikoho nezajímá nic jiného než prachy. Ten pohled je celkově nehezký. Ale někteří politici tomu svým vystupováním bohužel dost napomáhají,“ podotkl.

Zabránil by někdo útoku?

Řeč přišla mimo jiné také na to, zda by byl někdo schopen včerejšímu útočníkovi v jeho počínání zabránit. Konkrétně, zda by měl šanci člověk s legálně drženou zbraní.

„To jsou ti stateční Jamesové Bondové, kteří na sociálních sítích vyprávějí, jak by tasili. Jenže si představte, že je 7 hodin 19 minut (přibližný čas útoku, pozn. redakce), jste nemocen, není vám dobře a přijde chlap, kterého vy vůbec nečekáte. Vyndá 9mm pistoli, má v ní 17, 18 nábojů a udělá: „Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest…“ Takhle rychle to jde!“ popsal situaci.

Dle jeho slov je to tedy spíše nepravděpodobné. „Já si to prostě nemyslím. Jedna věc je umět s tou zbraní dobře zacházet, ale druhá mít ty „koule“, že to dokážete, že ji zvládnete použít. A třetí, že s ní během toho nezastřelíte ještě někoho nevinného. Nemyslím si, že toto je řešení,“ řekl s tím, že v nějakém jiném případě by to třeba mohlo pomoci, ale dodal, že nemocnice by dle něj měla být jednoznačně zónou beze zbraní.

Stojí si také za tím, že by v tomto případě netrénovaný držitel zbrojního průkazu mohl napáchat, lidově řečeno, spíše více škody než užitku. Argumentoval tím, že chlapci, co se dívají na americké filmy, ve kterých tahají zbraně od pasu, si ve skutečnosti neuvědomují, co ty kulky dělají, jak se v místnostech odrážejí, že pak ještě dokážou zabíjet atd.

„To jsou prostě amatéři, kteří mají nějaké představy spojené s jejich někdy možná nedoceněnými osobními pohnutkami a představami pěti minut slávy někde v reflektorech médií, ale tak to skutečně nefunguje, zbraň, to není žádná legrace. Je důležité, aby si to lidé opravdu uvědomili,“ upozorňuje.

Zpřísnění držení legálních zbraní – ano či ne?

Vzhledem k tomu, že včerejší útočník v Ostravě střílel nelegálně drženou zbraní, rozpoutala se debata o tom, zda by se náhodou nemělo zpřísnit držení legálních zbraní. To ale Šándor považuje za naprosto nesmyslné, jelikož podmínky k získání zbrojního průkazu považuje za dostatečné. Navíc, co se týče legálně držených zbraní, je přesvědčen, že český zákon o zbraních a střelivu je dobrý. Proto není zapotřebí jej zpřísňovat, nýbrž je nutné ho jen regulérně dodržovat.

„Střílel nelegálně drženou zbraní, tak zpřísníme držení legálních? To je přece blbost, ne? To nemůže vymyslet ani úplný idiot!“ řekl s tím, že nelegální zbraň je prostě jiná věc.

Přiznal také, že zde sice existuje trh s nelegálními zbraněmi, ale rozhodně to není tak, že by si člověk zašel jen tak do Tesca pro pušku. Zmínil také tři zbraňové amnestie, které si pamatuje. Podle jeho názoru se během nich na policii sešly sice tisíce nelegálně držených zbraní, ale i tak si nemyslí, že tehdy lidé odevzdali všechny. „Takže nelegální zbraně tu prostě jsou,“ zakončil debatu.

Nakonec ještě podotkl, že on sám by se přimluvil za větší spolupráci lékařů, pokud jde o psychický stav držitelů zbraní. „Protože já nyní nabudu zbrojní průkaz a za deset let, až si ho budu muset jít obnovit, se můžu nacházet v úplně jiné psychické kondici,“ řekl.

Když se někdo rozhodne, že půjde zabíjet, nezabráníme mu

V úplném závěru rozhovoru se pak expert zamyslel nad tím, zda lze takovým útokům do budoucna předcházet a zda lze zavést nějaké efektivní opatření.

„Říkám to stále – nemocnice je klasický měkký cíl, který pokud má sloužit svému účelu, nemůže být stoprocentně bezpečný. A pokud by stoprocentně bezpečný byl, tak nebude poskytovat adekvátní péči,“ uvedl a narážel také na to, že v zařízení, ve kterém je velký pohyb pacientů a zdravotnického personálu, toho z prevence příliš mnoho neuděláme.

Sice přiznává, že bychom mohli racionalizovat vstupy do nemocnic, mít adekvátní bezpečnostní agentury, nějakou vnitřní zásahovou jednotku, ale to vše je reakce, nikoli prevence.

„Když se prostě někdo rozhodne, že tam půjde zabíjet, a nebude to předem nikde komunikovat, tak mu prostě nezabráníme,“ myslí si.