Máme prý už vydýcháno, řekl nám nedávno v televizi ministr životního prostředí. To je fajn sdělení. Ale co s tím? A co za deset a více let? Snahy o snižování emisí, omezování dopravy aut, nové filtry do komínů fabrik, emisní plány či prodejky atp., jsou jen směšné kosmetické úpravy, které neřeší podstatu věci.

Již skoro dvacet let brojím proti námi vybudovaným posvátným kravám naší civilizace, ke kterým patří především snaha o neustálý růst. Růst všeho, od průmyslové výroby, technologie, HDP, platů, příjmů, nákupní spotřeby. Čím víc spotřebujeme, to je přece fajn, čím víc vyrobíme odpadků, to je přece fajn, hlavně, že se kola továren točí. To je ekonomická politika vlád. Lidé si zvykli, že to tak prostě musí být. Jsem naivní blázen, který si myslí, že naopak, čím míň spotřebujeme, tím lépe pro nás pro všechny. Zdůrazňuji a upozorňuji, že tyto zvyšující se materiální hodnoty v našem životě neznamenají všechno, neznamenají šťastný a zdravý život, duchovní naplnění a správnou cestu do budoucnosti. Pochopitelně, to žádná vláda nemůže přiznat, či dokonce zastavit růst. To by bylo sebevražedné. Nikdo na to není připraven, nikdo by to nepochopil, nikoho nezajímá budoucnost lidstva, ale jeho peněženka. Všichni chtějí růst až do samého tristního konce. Davy chtějí prostě chléb a hry a nezajímá je kvalita jejich života, jen kvantita. Ať již v jídle, pití či dýchání. Pan ministr mezi řečí vlastně navrhuje to, co děláme pořád, neboť není východiska: ještě chvilku vydržme! Nakonec to příroda zařídí, zafouká – a je po všem. Tak to uzavřel i náš ministr. Prostě počkáme, až zafouká. Báječné systémové řešení. Náhle jako hříšníci přilezeme k Matce přírodě žebronit o odpuštění, o trochu větru, ale za chvíli nám otrne.

Je možná už načase pomalu začít zvykat lidi na to, že každý růst přinese naší civilizaci něco špatného, či odebere ještě něco dobrého, co nám zbývá. Jenže košile bližší než kabát z budoucích století, a tak se pořád bude vesele vyrábět a vše kolem nás se bude pomalu ničit. Když to jde pomalu, člověk si to ani neuvědomuje a jak se říká, zvykne si i na šibenici. Za pár let zas vystoupí nějaký ministr, aby lidu oznámil něco k nedýchatelnosti ovzduší – a zase bude očekávat, že příroda zafouká a situaci vyřeší. Anebo bude mít ministr už přes nos třeba masku a příroda nezafouká? Možná nám třeba oznámí, kde budou čerpací stanice čerstvého vzduchu, jaké budou příděly na osobu a kolik bude stát čistý vzduch na volném trhu.

…

Autor: Mnislav Zelený

Ak vás článok obohatil o ďalší uhol pohľadu, podporte ľubovoľnou čiastkou slobodu slova. Ďakujeme.

CHCEM PODPORIŤ